Článek
POZOR: článek rozlišuje ověřená fakta, svědecké výpovědi a čistou autorskou nadsázku.
Jedna rána, dva muži a tři miliony internetových soudců
Ve středu dopoledne se v pardubické poliklinice Kolf dostali do konfliktu dva muži. Podle policie měl jeden z nich během střetu vystřelit, pravděpodobně z plynové zbraně, a poté z místa odejít. Nikdo nebyl zraněn. Policie následně zadržela devatenáctiletého podezřelého, zajistila jeho zbraň a uvedla, že je podezřelý z výtržnictví a nebezpečného vyhrožování.
To jsou zatím ty nudné věci, kterým se říká fakta.
A potom přišla disciplína, ve které jsme v Česku tradičně světová velmoc: rekonstrukce události bez rekonstrukce události.
Někdo už ví, že střelec byl šílenec. Jiný zase přesně ví, že druhý muž určitě provokoval. Třetí člověk má po přečtení dvou titulků hotový znalecký posudek, motiv, charakter obou aktérů i návrh trestu. Chybí jen jedna maličkost: veřejnost zatím neví, co přesně hádce předcházelo.
AKT I: soudní síň otevřena, spis zatím nedorazil
Na celé věci mě fascinuje rychlost, s jakou dokážeme z věty „dva muži se dostali do konfliktu“ vyrobit kompletní morální román.
Je možné, že jeden druhého okřikl? Ano. Je možné, že se předtím pohádali ostřeji? Samozřejmě. Je možné, že došlo i k nějakému fyzickému kontaktu? Teoreticky také.
Jenže v tuto chvíli je to pořád právě to: možnost.
Policie veřejně popsala konflikt, výstřel, útěk, následné zadržení a právní podezření. Nevydala ale bonusové DLC s názvem „Kdo začal a kdo komu co přesně řekl“.
A přesto už se kolem případu chováme, jako bychom měli osm kamer, VAR a zvukovou stopu od prvního slova.
AKT II: ano, také bych si nenechal všechno líbit
Tady klidně přiznám svůj vlastní instinkt: kdyby na mě někdo bezdůvodně křičel, ponižoval mě nebo do mě strkal, také bych neměl potřebu sklopit hlavu a poděkovat za zpětnou vazbu.
Člověk má právo ozvat se, odejít, přivolat pomoc nebo se v mezích zákona bránit. To je něco úplně jiného než tvrdit, že jakákoli provokace automaticky přesouvá odpovědnost za výstřel na člověka na druhé straně.
Jinými slovy: umím si představit situaci, ve které druhý účastník konfliktu nebyl žádný svatoušek. Jen si ji odmítám vydávat za skutečnost, dokud o ní neexistují fakta.
Tohle je možná méně sexy než titulek „mohl si za to sám“, ale má to jednu drobnou výhodu: nevymýšlíme si děj.
AKT III: svědkyně slyšela ránu. Internet slyšel celý scénář
iDNES popsal svědeckou výpověď ženy, která po ráně viděla dva muže utíkat směrem k obchodnímu centru. Jeden měl držet zbraň a na druhého něco rozčileně pokřikovat. Podle stejného článku působil podezřelý mladík při útěku sám překvapeně tím, co se stalo.
To je zajímavý detail. Ale pořád je to detail z doby po výstřelu, ne záznam začátku konfliktu.
Z jedné věty pronesené při útěku se nedá spolehlivě zjistit, kdo předtím koho urazil, kdo koho vyprovokoval, zda se někdo někoho dotkl a už vůbec ne, co měl kdo v hlavě.
Český internet však tradičně nepotřebuje kamerový záznam. Stačí mu Wi-Fi.
AKT IV: nejabsurdnější obhajoba zní „kdyby ho neprovokoval…“
Tady se dostáváme k větě, která se u podobných případů objevuje skoro automaticky: „No jo, ale co když ho ten druhý vyprovokoval?“
To je legitimní otázka pro vyšetřování. Není to automatická odpověď.
Provokace může vysvětlit, proč konflikt začal. Může být důležitá pro posouzení celé situace. Může dokonce změnit právní pohled na některé části střetu. Ale sama o sobě nevytváří univerzální poukaz na libovolnou reakci.
Kdyby to tak fungovalo, občanský zákoník bychom mohli nahradit jednou větou: „Kdo mě naštval, bere riziko na sebe.“ A soudy by zavřely do oběda.
AKT V: na polikliniku pro recept, domů s kurzem trestního práva
Celý případ je navíc absurdní kulisou už sám o sobě. Poliklinika je místo, kam jdete s kolenem, kašlem, tlakem nebo žádankou. Není to westernové městečko, kde se ve třetím dějství automaticky otevírají dveře saloonu.
Lidé sedí v čekárně, sledují, zda už na displeji není jejich číslo, a najednou přijde rána, po které část budovy řeší něco úplně jiného než preventivní prohlídku.
A protože se incident obešel bez zranění, můžeme si dovolit vidět i ten černě komický kontrast: největší drama dopoledne vzniklo na místě, jehož smyslem je lidi spravovat, ne vyrábět další pacienty.
AKT VI: nejodvážnější názor je zatím „nevím“
Takže komu dávám vinu?
Za to, co je nyní veřejně doloženo, odpovědnost nelze obrátit jen proto, že druhý účastník možná řekl nebo udělal něco nepříjemného. Podezřelý byl zadržen kvůli jednání, které policie kvalifikuje jako možné výtržnictví a nebezpečné vyhrožování. O tom, co přesně konflikt spustilo, zatím veřejně jasno není.
Pokud se později ukáže, že druhý muž konflikt aktivně vyvolal nebo fyzicky napadl protistranu, je fér to do příběhu doplnit. A pokud se ukáže opak, je fér doplnit i to.
Největší problém dnešní debaty tedy není, že se lidé ptají, co střelbě předcházelo. Naopak, to je správná otázka.
Bizár začíná ve chvíli, kdy si odpověď dopíšeme sami a pak se s ní pohádáme s ostatními.
FINÁLE: počkejme aspoň na druhou stránku scénáře
Osobně mám pro lidi, kteří si nenechají všechno líbit, docela pochopení. Kdyby mě někdo napadal, také bych se ozval. Ale mezi „ozvat se“ a „padl výstřel“ je několik pater eskalace, která se nedají přeskočit jedním argumentem o provokaci.
A právě proto je tenhle případ dokonalá KLOBÁSA českého internetu: dva lidé znají celý konflikt, policie ho teprve vyšetřuje a zbytek republiky už rozdává morální rozsudky podle dvou odstavců.
Možná se časem dozvíme, že příběh byl úplně jiný, než dnes vypadá. Možná ne.
Do té doby bych si dovolil nejradikálnější postoj, jaký lze na internetu zaujmout:
Nevím, kdo začal. A kupodivu se za to zatím nestydím.
Poznámka autora: Text je nadsazená glosa nad veřejně známými informacemi. Netvrdí, že druhý účastník konflikt vyvolal, ani že výstřel byl oprávněný. Okolnosti předcházející konfliktu policie k datu vydání veřejně nepopsala.
Zdroje a ověření
Policie / iROZHLAS: Muž na poliklinice v Pardubicích nejspíš vystřelil z plynové pistole. Policie ho dopadla – konflikt dvou mužů, pravděpodobně plynová zbraň, bez zranění, zadržení 19letého podezřelého.
