Článek
V kině se zhasne, na plátně se objeví logo studia a ještě před filmem přijde několik minut ukázek na jiné tituly. Všichni jim říkáme trailery. Jenže anglické sloveso „to trail“ znamená mimo jiné následovat, táhnout se za něčím. Proč se tedy něčemu, co běží před filmem, říká výrazem odvozeným od toho, že to jde za ním?
Odpověď je překvapivě doslovná: první filmové upoutávky se opravdu promítaly až po programu. Název přežil, i když se samotná reklamní páska postupně přestěhovala na druhou stranu projekce.
Rok 1913: první slavný „trailer“ propagoval divadelní hru
National Science and Media Museum ve svém přehledu historie traileru uvádí rok 1913. Nils Granlund, reklamní manažer sítě kin Marcus Loew, sestříhal záběry ze zkoušek broadwayské hry The Pleasure Seekers ve Winter Garden Theatre. Krátký propagační sestřih pak běžel po filmových projekcích v kinech Loew.
Důležitý detail je, že první často citovaný trailer vůbec nepropagoval film, ale divadelní představení. Filmové plátno se použilo jako reklamní prostor pro jiný typ zábavy. Formát se ale rychle ukázal jako dost praktický na to, aby ho začala používat i samotná kinematografie.
Název nebyl metafora. Upoutávka skutečně jela za filmem
V raných kinech se krátké reklamní materiály přidávaly na konec programu nebo filmového pásu. Proto „trailing“ nebyl obrazný výraz. Upoutávka fyzicky následovala to, co divák právě sledoval.
Library of Congress dnes definuje trailer jako krátkou reklamu na připravované představení nebo film a zároveň uvádí, že jde také o „preview“. Dnešní význam se tedy už dávno oddělil od původní pozice v programu. Slovo zůstalo jako jazyková fosilie.
1914 přidal další trik: přijďte příště a zjistíte, co se stalo
Muzejní přehled zmiňuje i seriál The Adventures of Kathlyn. Jeden z dílů končil ve chvíli, kdy hrdince hrozilo nebezpečí, a krátká informace na konci vybízela publikum, aby se příští týden vrátilo a zjistilo pokračování. Dnes bychom tomu řekli cliffhanger a upoutávka v jednom.
Je na tom krásně vidět, že trailer od začátku nebyl jen „zmenšený film“. Jeho úkol byl prodat další návštěvu. Někdy ukázal záběry, jindy stačilo několik slov a příslib pokračování.
Z malé reklamy vznikl samostatný průmysl
Nils Granlund pokračoval v tvorbě dalších upoutávek, mimo jiné k filmům s Charliem Chaplinem. Brzy je ale vyráběla kina i studia. V roce 1919 vznikla společnost National Screen Service, kterou si kina a studia mohla najímat na výrobu propagačních materiálů. Podle National Science and Media Museum pak měla v této oblasti velmi silné postavení až do 60. let.
Tím se trailer proměnil z jednorázového reklamního nápadu v opakovatelný filmový formát. Začal mít vlastní střih, titulky, později komentáře, hudbu a rytmus. Dnešní trailer je natolik svébytný útvar, že někdy obsahuje speciálně natočené záběry nebo materiál, který v hotovém filmu vůbec není.
Proč se trailery přesunuly dopředu, ale jméno zůstalo
Poloha po hlavním programu měla z reklamního hlediska jednu zjevnou slabinu: divák mohl po skončení filmu jednoduše vstát a odejít. Postupně proto dávalo větší smysl pustit upoutávky před hlavní atrakcí, kdy je publikum ještě usazené a čeká.
Přesun se stal normou, ale jazyk se už nevrátil na začátek. Slovo trailer bylo zavedené a nezmizelo jen proto, že se pořadí projekce obrátilo. Podobných technologických výrazů, které si nesou historii dávno překonaného procesu, je kolem nás víc.
Dnes může trailer přijít dřív než samotný film existuje v hotové podobě
Internet původní logiku převrátil ještě víc. Trailer už není jen součástí návštěvy kina. Může mít premiéru na YouTube, během sportovního přenosu, na festivalu nebo dokonce uvnitř videohry. National Science and Media Museum připomíná například trailer k filmu Tenet, který byl v roce 2020 uveden v prostředí Fortnite.
Vedle plnohodnotných trailerů existují teasery, televizní spoty a několikasekundové upoutávky vytvořené pro sociální sítě. Všechny mají společný původní účel: přesvědčit diváka, že další titul stojí za jeho čas a peníze.
Trailer je tedy přesný název pro něco, co už se chová přesně opačně
Dnešní divák zná trailer hlavně jako věc před filmem. Historicky je ale název logický. Reklamní páska kdysi skutečně následovala program, tedy „trailovala“ za ním. Když se kvůli účinnější propagaci přesunula před hlavní film, nikdo už neměl důvod přejmenovávat celý zavedený formát.
A právě proto je slovo trailer tak pěkným zbytkem starého kina. V jediné běžné anglické výpůjčce přežívá informace o tom, kde projekcionista před více než sto lety připojoval reklamu: na konec.
Zdroje a metodika
National Science and Media Museum – The art of the film trailer — Muzejní přehled: Nils Granlund, The Pleasure Seekers (1913), rané cliffhangery, National Screen Service a další vývoj.
Library of Congress – Appendix G, Glossary — Institucionální definice traileru jako krátké reklamy / preview na připravované představení či film.
Michigan Quarterly Review – A Brief History of Film Trailers — Doplňující historický přehled počátků kolem roku 1913 a role National Screen Service.
