Článek
Na rotačním telefonu nejsou číslice jen namalované kolem kolečka. Každá číslice znamenala konkrétní počet elektrických přerušení telefonní linky. Jednička poslala jeden impulz, dvojka dva, devítka devět.
A nula? Ta neposlala nula impulzů. Poslala jich deset. Proto byla na konci číselníku a její vytočení trvalo nejdéle.
Ústředna číslo neposlouchala jako tón
Staré automatické telefonní ústředny pracovaly elektromechanicky. Když člověk otočil číselník k dorazu a pustil ho, mechanismus se vracel kontrolovanou rychlostí a opakovaně rozpojoval elektrický obvod účastnické linky.
Bell System ve výukových materiálech popisoval standardní pulzní volbu přibližně deseti impulzy za sekundu.
Čtyřka opravdu znamenala čtyři přerušení
Každé přerušení posunulo mechanismus nebo čítač v ústředně o jeden krok. Proto měla číslice přímý vztah k počtu impulzů.
Historický materiál Western Electric uvádí příklad: vytočení číslice 4 vytvoří čtyři impulzy. U nuly pak výslovně říká, že jde o desátou a poslední číslici číselníku a vysílá deset impulzů.
Nula je grafický symbol, v síti ale představovala desítku
Z pohledu člověka je 0 menší než 1. Z pohledu pulzní ústředny však bylo potřeba deset různých stavů pro deset číslic.
Použít skutečných nula impulzů by navíc nedávalo smysl: ústředna by neměla žádnou elektrickou událost, podle které by poznala, že uživatel právě zadal číslici nula.
Proto byl návrat číselníku u nuly nejdelší
Čím dál člověk číselník otočil, tím delší dráhu musel při návratu urazit a tím více impulzů vytvořil. Nula ležela nejdál od dorazu.
Mechanický regulátor držel rychlost návratu přibližně konstantní. Větší počet impulzů tedy znamenal delší čekání, než bylo možné vytočit další číslici.
Telefonní číslo mělo i skutečnou „časovou cenu“
U dlouhého čísla záleželo na tom, jaké číslice obsahovalo. Kombinace plná nul a devítek se vytáčela déle než kombinace jedniček a dvojek.
Nebyl to tarif ani účtování. Šlo prostě o fyzický čas, který mechanika potřebovala k vyslání všech impulzů.
Tónová volba tenhle vztah rozbila
S tlačítkovými telefony a DTMF volbou přestala číslice znamenat počet přerušení. Každé tlačítko vysílá kombinaci dvou zvukových frekvencí, takže nula není časově „delší“ než jednička.
Rotační telefon tak připomíná dobu, kdy už samotný pohyb prstu byl součástí digitálního kódu. Číslo se neposílalo jako znak. Posílalo se jako série fyzických pulzů.
Zdroje
