Článek
adiátor pod oknem působí na první pohled nelogicky. Proč dávat zdroj tepla právě pod místo, kudy z místnosti nejvíc uniká teplo? U starších domů ale tahle pozice řešila jiný problém: chladné okno vytvářelo u podlahy proud studeného vzduchu.
Teplý vzduch od radiátoru stoupal přímo před sklem a mísil se s chladnějším vzduchem klesajícím od okna. Výsledkem nebyla magická úspora energie, ale rovnoměrnější pocitová teplota a méně nepříjemného studeného proudu přes podlahu.
Jednoduché sklo bylo často nejchladnějším místem pokoje
Výrobce Vaillant při vysvětlení historického umístění radiátorů upozorňuje na dobu před rozšířením dvojskel. Jednoduché okno mělo podstatně horší izolační vlastnosti než okolní konstrukce a jeho vnitřní povrch býval v zimě výrazně chladnější.
Vzduch, který se u takového skla ochladil, zhoustl a začal klesat dolů. Pokud byl zdroj tepla na opačné straně pokoje, mohl vzniknout výraznější oběh: teplý vzduch stoupá u radiátoru, ochlazuje se u okna a jako chladnější proud se vrací při podlaze.
Radiátor pod oknem proud zachytí tam, kde vzniká
Když je radiátor přímo pod oknem, ohřívá klesající chladný vzduch ještě u obvodové stěny. Nad tělesem vzniká vzhůru proudící teplý vzduch a teplotní rozdíly v pobytové zóně se mohou zmenšit.
Proto se někdy mluví o „tepelné cloně“. Není to neviditelná zeď, která zastaví fyzikální ztráty sklem. Je to hlavně proud teplého vzduchu, který omezuje nepříjemný chladný spád od okna do místnosti.
Dnes už okno nemusí být automaticky nejlepší místo
Moderní dvojskla a trojskla mají mnohem vyšší povrchovou teplotu než stará jednoduchá skla. Vaillant proto výslovně uvádí, že v novějších domech už není umístění radiátoru pod oknem tak zásadní a projektant má větší volnost.
Rozhoduje dispozice, tepelná ztráta jednotlivých ploch, typ otopného tělesa i to, kde bude stát nábytek. Radiátor zastrčený za velkou sedačkou nebo dlouhým závěsem může předávat teplo do místnosti hůř, i když je „tradičně“ pod oknem.
Pod oknem zůstával navíc použitelný kus stěny
Historická fyzika má i praktického pomocníka: stěna pod oknem bývá hůř využitelná pro vysoký nábytek. Umístění radiátoru právě sem tedy šetřilo plné stěny pro skříně, police nebo postel.
Tahle kombinace technického a dispozičního důvodu pomohla vytvořit obraz pokoje, který zná několik generací: okno, parapet a pod ním vodorovné topné těleso.
Není to důkaz, že radiátor pod oknem je vždy energeticky nejlepší
Tohle je důležitá hranice. Čím vyšší je teplota na vnitřní straně špatně izolované konstrukce, tím větší může být i tepelný tok ven. Historické umístění tedy nelze zjednodušit na tvrzení, že pod oknem se automaticky ušetří nejvíc energie.
Jeho velkou výhodou byl tepelný komfort: ohřát studený spád tam, kde vzniká, a vyrovnat pocit v místnosti. U dnešního dobře izolovaného domu už může být optimální řešení jiné.
Proto starý zvyk pořád dává fyzikální smysl
Radiátor pod oknem není architektonická pověra. Vznikl v době, kdy bylo okno často nejslabším tepelným článkem místnosti a studený vzduch od skla byl velmi reálnou součástí zimního komfortu.
Dnešní okna změnila podmínky. Princip ale zůstává čitelný: zdroj tepla se dával k nejchladnějšímu místu, aby se teplotní rozdíl necítil až u nohou.
Zdroje
