Článek
Když se řekne Jáchymov a uran, většina lidí si představí šachtu, horníka hluboko pod zemí a pracovní tábor sevřený mezi krušnohorskými svahy. Rudá věž smrti do téhle představy nezapadá. Stojí u Dolního Žďáru a Vykmanova nedaleko Ostrova, nad zemí, z červených cihel, a na první pohled může připomínat obyčejnou průmyslovou stavbu.
Jenže právě tady se ukazuje jedna z nejdůležitějších věcí na celém jáchymovském příběhu: teror nebyl jen v dolech. Existoval i v následném zpracování rudy. Rudá věž smrti nebyla důl. Byla strojem na konci československé části uranového řetězce – centrálním místem, kde se ruda drtila, třídila a připravovala k další expedici.
Nejtemnější symbol Jáchymovska nestojí přímo v Jáchymově
Oficiální dokumentace UNESCO umisťuje Rudou věž smrti do průmyslového areálu v Dolním Žďáru přibližně dva kilometry severně od Ostrova. Památka je ale neoddělitelně spojená s jáchymovským uranovým revírem a soustavou táborů, které po druhé světové válce vznikly kvůli těžbě strategické suroviny.
V letech 1951 až 1956 byla věž součástí pracovního tábora Vykmanov II s krycím označením „L“. UNESCO jej popisuje jako místo, kde pracovalo přibližně 300 zvlášť politicky nepohodlných vězňů; byli mezi nimi například katoličtí kněží nebo účastníci západního odboje. Národní památkový ústav odhaduje, že samotným pracovištěm věže prošlo kolem 1 500 mužů.
Sedm pater nebyla kulisa. Stavba byla součástí výrobního procesu
Sedmipatrová věž z neomítnutých červených cihel byla postavena na přelomu let 1950 a 1951. UNESCO ji označuje jako centrální drtírnu a třídírnu uranové rudy. Vedle vysoké části se dochoval také přízemní expediční sklad a nakládací rampa. Už samotná architektura tak dává smysl až ve chvíli, kdy ji čteme jako průmyslový provoz, ne jako symbolickou věž.
Národní památkový ústav popisuje granulaci jako suchý mechanický proces: ruda procházela deskovými drtiči a vibračními síty. Pamětnické výpovědi doplňují, že kvalitnější materiál se drtil na granulát o velikosti přibližně několika milimetrů a následně se plnil do barelů. Věž tedy nebyla pasivní budovou, kolem níž se odehrávalo utrpení. Samotný její provoz byl zdrojem hluku, prašnosti a kontaktu s radioaktivním materiálem.
Ruda sem nepřijížděla jen z Jáchymova
Další často přehlížený detail mění měřítko příběhu. Do Vykmanova se nesvážela jen hornina z nejbližších jáchymovských šachet. UNESCO uvádí, že zdejší centrální provoz zpracovával rudu i z dalších uranových revírů tehdejšího Československa. Z místního pracoviště se tak stával uzel mnohem většího systému.
Po vytřídění a úpravě se materiál připravoval k železniční expedici na východ. NPÚ spojuje provoz s tehdejšími závazky vůči Sovětskému svazu a uvádí, že československý uran byl odvážen do SSSR. To je podstatné i pro pochopení brutality systému: nejde jen o dějiny jedné věznice, ale o lidskou práci zapojenou do geopolitického závodu počátku studené války.
Nejhorší nebylo jen záření. Byl to všudypřítomný prach
Uran si často spojujeme s neviditelným zářením. Ve Věži smrti ale měla hrozba i mnohem obyčejnější podobu: prach. Suché drcení a prosévání vytvářelo prostředí, v němž vězni přicházeli do přímého kontaktu s rozdrcenou rudou bez ochranných pomůcek.
Paměť národa zachytila výpověď Zdeňka Kovaříka, který ve Vykmanově II pracoval. Popisoval, že po zavedení zařízení, které mělo rudu v barelech natřásat, se prašnost ještě zvyšovala. Vězni podle něj neměli respirátory ani ochranné brýle; zmiňoval záněty spojivek i špatné hojení drobných poranění. Jiný pamětník, František Šedivý, vzpomínal na manipulaci s radioaktivním materiálem bez ochranné výstroje a na to, že lidé přímo u drcení a třídění nepřetržitě dýchali prach.
Právě proto je přesnější mluvit o kombinaci několika rizik než o jedné dramatické „smrtící dávce“. Vězni čelili radioaktivnímu materiálu, prachu, fyzicky těžké práci, nedostatečné ochraně a vězeňskému režimu současně. Rudá věž smrti je děsivá právě tím, jak průmyslově a rutinně celý systém fungoval.
Fotografie vysvětlí tvar. Video ukáže měřítko a atmosféru
Sedm pater, expediční hala, okolní ploty a těsná blízkost dnešní věznice se z textu popisují snadno, ale prostorový pocit se ztrácí. Pokud chcete vidět, jak Rudá věž smrti působí přímo jako stavba a proč je její syrová industriální podoba pro celý příběh tak důležitá, podívejte se na video níže. Článek vysvětluje mechanismus a historický kontext; obraz naopak ukáže místo v měřítku, které se do několika fotografií nevejde.
Vykmanov II nepatřil mezi největší tábory jáchymovské soustavy. Jeho velikost ale klame. Právě sem byli soustřeďováni lidé považovaní režimem za obzvlášť nepohodlné a jejich pracovní nasazení bylo přímo propojené s úpravnou uranové rudy.
To je i důvod, proč má Rudá věž smrti tak silnou symbolickou hodnotu. V jednom dochovaném areálu se potkává několik vrstev: politická perzekuce, nucená práce, jaderná geopolitika a konkrétní průmyslová technologie. Nejde jen o památník „něčeho zlého, co se stalo“. Stavba sama ukazuje, jak byl represivní systém fyzicky zorganizovaný.
Po lágru přišla továrna. Věž přežila i svět, který ji obklopil
Po zániku tábora se okolní areál proměnil. Na přelomu 50. a 60. let se stal součástí závodu Škoda Ostrov, známého výrobou trolejbusů. Původní vězeňský provoz se tak postupně ztratil uvnitř nové průmyslové vrstvy. Když později velká část závodu zmizela, červená věž znovu vystoupila jako dominantní připomínka toho, co zde stálo před ním.
V roce 2008 byla Rudá věž smrti prohlášena národní kulturní památkou a od roku 2019 je jednou z českých komponent Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří zapsaného na Seznam světového dědictví UNESCO. Z někdejšího přísně střeženého provozu, jehož smyslem bylo co nejefektivněji zpracovat strategickou surovinu, se stalo místo paměti s mezinárodním významem.
V roce 2026 se mění i způsob, jakým se místo otevírá veřejnosti
Další vrstvu přidal poslední rok. V září 2025 přešla památka do správy Národního památkového ústavu, který oznámil postupnou obnovu areálu a přípravu nového návštěvnického a edukačního centra. V květnu 2026 byla v expediční hale představena část nové audiovizuální expozice připravované s Pamětí národa.
Oficiální web Rudé věže smrti v roce 2026 nabízí samostatné i komentované prohlídky ve vybraných dnech. To neznamená, že je hotovo: areál se stále proměňuje a návštěvní režim je potřeba před cestou ověřit. Je to ale zásadní posun. Místo, které po desetiletí stálo stranou běžné veřejnosti, se postupně mění v památník, kde samotná budova zůstává hlavním exponátem.
Nejděsivější na Rudé věži smrti je, že pořád vypadá jako továrna
Právě v tom je síla tohoto místa. Nečeká tu gotická mučírna, podzemní kobka ani dramatická ruina. Stojí tu průmyslová stavba, která má patra, rampu, sklad a provozní logiku. Kdybychom neznali její historii, mohla by být jen dalším kusem českého průmyslového dědictví.
Jenže víme, k čemu sloužila. Víme, kdo v ní pracoval, co dýchal a kam mířil materiál, který tudy prošel. Rudá věž smrti proto není silná jen jako symbol komunismu. Je silná jako dochovaný důkaz, že politické násilí může mít podobu dokonale obyčejného pracovního procesu: přijmout surovinu, rozdrtit ji, roztřídit, zabalit a poslat dál.
Použité zdroje
Odkazy byly ověřeny při rešerši 9. 10. 2026. U návštěvní doby a provozních informací doporučen day-of recheck před publikací.
[1] UNESCO – nominační dokument Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří, komponenta The Red Tower of Death — otevřít zdroj — umístění, funkce centrální drtírny a třídírny, sedmipatrová stavba, Vykmanov II, cca 300 vězňů
[2] Národní památkový ústav – Rudá věž smrti přešla do správy NPÚ — otevřít zdroj — suché drcení, deskové drtiče, vibrační síta, odhad počtu vězňů a současná obnova památky
[3] Místa Paměti národa – Vykmanov II: „Třasák, to bylo z bláta do louže“ — otevřít zdroj — pamětnická výpověď Zdeňka Kovaříka o granulátu, barelech, prašnosti a chybějící ochraně
[4] Paměť národa – František Šedivý — otevřít zdroj — vzpomínka na Vykmanov II, práci u drtiče a manipulaci s radioaktivním materiálem bez ochranné výstroje
[5] NPÚ – Rudá věž otevírá dveře: koncept expozice Paměti národa — otevřít zdroj — aktuální 2026 vrstva: nová audiovizuální expozice a budoucí památník
[6] Oficiální web Rudé věže smrti – prohlídky — otevřít zdroj — aktuální návštěvnický režim; před publikací znovu ověřit
[7] YouTube – Nejděsivější stavba v Česku? Rudá věž smrti odhaluje pravdu — otevřít zdroj — video určené k vložení do článku
