Článek
Volební mítink? Ne. Dnes hraje Michal David
Česká senátní kampaň má své tradiční disciplíny. Kandidát stojí na náměstí. Rozdává leták. Řekne něco o regionu. Někdo si vezme propisku. Někdo se zeptá na obchvat.
A pak přijede Michal David.
Na Chebsku a Tachovsku odehrál sedm koncertů na podporu kandidátky ANO Sandry Tsoukernik. Vstup byl zdarma a na některé akce dorazily tisíce lidí. Jeden koncert navštívil i Andrej Babiš.
Senátní volby tím dostaly formát, který se dá shrnout jednoduše: program možná přijde později, teď prosím refrén.
AKT I: zákonný limit vstoupil na parket
Senátní kandidát může podle zákona utratit za kampaň omezenou částku. Deník N upozornil na krásný účetní paradox: kdyby se sedm vystoupení Michala Davida počítalo podle běžných komerčních sazeb, samotná koncertní šňůra by mohla kandidátku dostat velmi blízko zákonnému stropu.
A tady se z politologie stává matematika s disco koulí.
Máme limit. Máme sedm koncertů. Máme hit Nonstop. Teď už chybí jen finanční výkaz ve stylu karaoke: „Kolik stojí láska? Kolik stojí pódium? A kolik z toho jde do kampaně?“
AKT II: Pár přátel stačí mít. Účetnímu ne
Michal David vysvětluje podporu kandidátky mimo jiné dlouholetým přátelstvím. To je lidsky srozumitelné. Jenže volební pravidla mají jednu nepříjemnou vlastnost: přátelství neumějí ocenit na nula korun jen proto, že se všichni znají.
Právě proto se u podobných akcí řeší, jakou hodnotu mají služby poskytnuté v kampani a kdo je fakticky hradí.
KLOBÁSA tu ovšem oceňuje zejména poetiku názvu. Kandidátka dostane sedm koncertů a nad tím vším se vznáší jeden z nejznámějších českých refrénů: Pár přátel stačí mít.
Ano. Ale k volebnímu účetnictví je pořád potřeba i Excel.
AKT III: Senát se na chvíli změnil v kulturní dům
Hospodářské noviny popsaly, že šňůra vedla přes Planou, Bor, Františkovy Lázně, Stříbro, Cheb, Aš a Tachov. Politická kampaň tím získala něco, co kandidáti obvykle shánějí dost těžko: lidi, kteří opravdu chtějí přijít.
To je na celé věci strategicky skoro geniální. Místo otázky „přijdete si poslechnout můj program do Senátu?“ nabízíte „přijdete na Michala Davida zdarma?“
Jeden z těch dvou sloganů má statisticky o něco větší šanci naplnit náměstí.
AKT IV: politika objevila českou popmusic jako dopravní prostředek
Celebrity v kampaních nejsou nic nového. Zajímavý je spíš rozsah. Sedm koncertů během několika dnů už není host na jednom mítinku. To je turné.
A turné má jednu obrovskou výhodu: lidé si pamatují emoci, refrén a atmosféru. Senátní program o kompetencích horní komory se proti tomu prodává o něco hůř.
Takže pokud se jednou politické kampaně definitivně promění v festivaly, máme jasno, kdo byl mezi průkopníky.
AKT V: nejdůležitější otázka není, kdo zpívá. Ale jak se to počítá
A teď vážněji: z veřejných informací nelze automaticky tvrdit, že někdo limit porušil. Deník N sám upozorňuje, že zákonná pravidla dávají prostor, jak organizaci podobných akcí vykázat a obhájit.
Proto je zajímavější systém než skandální zkratka. Kampaň může být dnes směsí reklamy, eventu, celebrity, darované služby a stranické podpory. A každá položka pak musí nějak dostat cenovku.
Pro voliče je ale celé účetnictví vedlejší. Ten slyšel Nonstop a přišel. A přesně proto je ta strategie tak silná.
FINÁLE: volební účetní má letos nejhorší playlist
Sedm koncertů skončilo. Volby rozhodnou voliči. A účetní kampaně teď čeká možná vůbec nejtěžší úkol celé šňůry.
Převést český pop na tabulku.
Protože na pódiu můžete zpívat Nonstop. Ve výkazu ale jednou musí přijít Stop.
A jestli se někde do kolonky „hodnota plnění“ vejde refrén, chci ten formulář vidět.
