Článek
Máte širokoúhlou televizi 16:9, pustíte moderní film - a nahoře i dole se objeví černý pruh. První instinkt bývá jednoduchý: něco je špatně nastavené. Jenže televizor může zobrazovat obraz naprosto správně. Černé pásy často nejsou chyba přehrávače ani „nevyužitá“ část panelu. Jsou cenou za to, že se na obrazovku vejde celý film bez ořezu.
Číslo 16:9 popisuje poměr šířky a výšky obrazovky. Po vydělení dostaneme přibližně 1,78:1. Film ale nemusí mít stejný poměr. U širokoúhlých titulů se běžně setkáme například s 1,85:1 nebo s mnohem širším 2,39:1. Právě druhý případ už je proti televizi 16:9 natolik široký, že se celý obraz do panelu vejde jen se zbytkovým místem nad ním a pod ním.
2,39:1 se do 16:9 vejde na šířku, ne na výšku
Stačí jednoduchý přepočet. Představme si obrazovku širokou 16 jednotek a vysokou 9 jednotek. Film 2,39:1, který využije celou šířku 16, potřebuje výšku jen 16 / 2,39, tedy zhruba 6,69 jednotky. Z devítijednotkové výšky televize tedy samotný film zabere přibližně 74,4 procenta.
Zbývajících zhruba 25,6 procent výšky připadne na černou plochu. Protože se obraz obvykle vycentruje, vychází přibližně 12,8 procenta výšky panelu na horní pruh a stejné množství na dolní. Nejde o přesný návod pro každý master a každý přehrávač, ale geometrie dobře ukazuje, proč jsou pruhy u 2,39:1 tak nápadné.
Letterbox zachovává obraz. Zoom ho vyplní tím, že něco zahodí
Zobrazení širokého filmu s černými pruhy nahoře a dole se označuje jako letterbox. Technické materiály SMPTE pro převod filmového obrazu do televize výslovně pracují s 2,39:1 letterboxem a zobrazují černou oblast nad a pod filmem. Evropská vysílací unie popisuje stejný princip: při letterboxu zůstane šířka filmového obrazu zachována a černá plocha vyplní výškový rozdíl.
Druhá možnost je obraz zvětšit tak, aby vyplnil celou výšku 16:9. Jenže film 2,39:1 by při výšce 9 potřeboval šířku asi 21,5 jednotky. Televize má jen 16. Přibližně čtvrtina původní šířky by se tedy musela odříznout - zhruba stejně po obou stranách. Proto funkce „zoom“, „fill“ nebo podobný režim pruhy sice odstraní, ale často za cenu části kompozice.
Ne každý film má stejné pruhy - a některý nemá žádné
Poměr 1,85:1 je 16:9 mnohem bližší, takže případné pruhy bývají velmi tenké. Produkce natočená přímo v 1,78:1 může panel vyplnit přesně. Naopak starší obraz 4:3 je užší než dnešní televize, a pokud se zachová bez deformace, černá plocha se objeví po stranách. Tomu se říká pillarbox.
Do toho vstupují ještě konkrétní mastery, streamovací aplikace a samotný televizor. Černé pruhy mohou být součástí videa nebo je může přidat přehrávač při přizpůsobení obrazu. Pro diváka je ale rozhodující jednoduchá otázka: jaký je poměr stran zdroje a jaký je poměr stran displeje?
„Roztáhnout na celou obrazovku“ není neutrální oprava
Když televize široký film násilně natáhne bez zachování poměru stran, tváře i kruhy se deformují. Když ho zvětší při zachování proporcí, část obrazu zmizí mimo panel. Černé pruhy jsou třetí možnost: zachovat geometrii i celý záběr a nevyužitou část displeje prostě nechat černou.
Takže moderní televize 16:9 sama o sobě neslibuje obraz bez pruhů. Slibuje jen vlastní poměr stran. Film může být širší - a právě černé pásy jsou často důkazem, že se ho přehrávač nesnaží ořezat nebo zdeformovat.
Použité zdroje
Odkazy byly ověřeny při rešerši 7. 10. 2026.
[1] SMPTE 96M-2004: transfer film images to television — otevřít zdroj — tabulky pro 2,39:1 ve 16:9 rozlišují full-screen ořez a letterbox
[2] European Broadcasting Union: Technical Recommendation R86-2000 — otevřít zdroj — u 2,39:1 letterboxu uvádí černé plochy nahoře a dole
[3] Sony Pictures Entertainment: IMF Master and Archive Specifications — otevřít zdroj — rozlišuje 16×9 letterbox mastery 1,85:1, 2,35:1, 2,39:1 a 2,40:1
