Článek
24. března 1944: čtrnáct misí měl za sebou. Patnáctá měla skončit nad Německem
Nicholas Stephen Alkemade byl jednadvacetiletý zadní střelec britského Královského letectva. Sloužil u 115. perutě Bomber Command a v noci z 24. na 25. března 1944 letěl v Lancasteru označeném A4-K na operaci nad Německem.
International Bomber Command Centre dnes v digitálním archivu uchovává jeho příběh jako případ letce, který opustil zadní střeleckou věž Lancasteru bez padáku a přežil pád z 18 000 stop, přibližně 5 500 metrů.
Samo číslo je těžké převést do běžné zkušenosti. Pět a půl kilometru není pád z domu ani z mrakodrapu. Je to výška, ve které se dopravní letadlo už dávno nachází nad většinou nízké oblačnosti.
Alkemade přitom neskočil proto, že by věřil, že přežije. Skočil proto, že druhá možnost v hořícím bombardéru vypadala ještě hůř.
Zadní střelec neměl padák na zádech. V těsné věži by se s ním nevešel
Zadní střelecká věž Lancasteru byla velmi stísněná. Střelec seděl odděleně na konci trupu a jeho padák nebyl při běžném letu připnutý na zádech jako ve filmu. Měl postroj a vlastní padák byl uložený uvnitř letadla, aby si ho mohl v nouzi připnout.
Když se po zásahu situace změnila v boj o život, právě tohle konstrukční řešení začalo rozhodovat.
K padáku se už bezpečně nedostal. Oheň se šířil trupem a to, co mělo být jeho poslední záchranou, bylo nepoužitelné.
V tu chvíli se z technického detailu letadla stala strašná volba: zůstat uvnitř hořícího bombardéru, nebo otevřít věž a skočit do tmy bez prostředku, který měl takový skok učinit přežitelným.
18 000 stop je 5 486 metrů. Oficiální poválečná studie RAF ten pád zmiňuje jako skutečný případ
Britská RAF ve své historické studii o útěcích z Německa připomíná případ seržanta-střelce, který spadl 18 000 stop bez padáku do hlubokého sněhu na svahu. Text zároveň popisuje, že jeho největším následným problémem bylo přesvědčit Němce a později i další zajatce, že příběh není výmysl.
Přepočet 18 000 stop dává 5 486,4 metru.
To je na příběhu důležité i dnes, protože Alkemadeho pád zní přesně jako legenda, která by během desetiletí mohla narůst o několik kilometrů a několik zázraků navíc. Jenže základní údaj o výšce a přežití bez padáku se objevuje jak v akademickém archivu IBCC, tak v historických materiálech samotné RAF.
Nejpůsobivější část tedy není otázka, zda se to stalo. Spíš jak mohla souhra několika okolností zabránit téměř jisté smrti.
Stromy a sníh: ne „měkké přistání“, ale několik brzd za sebou
Pád bez padáku nelze zjednodušit větou, že Alkemade „přistál do sněhu“ a tím se vše vyřešilo.
Klíčová byla kombinace prostředí. Propadl se mezi stromy, jejichž větve část energie postupně odebraly, a teprve poté skončil v zasněženém terénu.
To je úplně jiný scénář než náraz těla v plné rychlosti přímo na tvrdou zem. Větve mohly působit jako série postupných překážek a sníh jako poslední vrstva, která prodloužila čas, během něhož se tělo zastavilo.
Ani to ale z podobného pádu nedělá něco bezpečného nebo opakovatelného. Alkemade přežil extrémně nepravděpodobnou kombinaci okolností. Kdyby trajektorie vedla o několik metrů jinam, příběh by pravděpodobně žádný další odstavec neměl.
Když se probral, válka pro něj neskončila. Stal se zajatcem
Přežít náraz neznamenalo uniknout válce.
Alkemade dopadl na území kontrolovaném Německem a byl zajat. Jeho tvrzení ale znělo natolik neuvěřitelně, že mu Němci zpočátku nevěřili.
Oficiální historická studie RAF popisuje, že se mu podařilo přimět své věznitele k návratu na místo pádu. Když nenašli důkaz použitého padáku a další okolnosti jeho vyprávění souhlasily, jeho příběh potvrdili.
Je to jedna z nejpodivnějších částí celé události: muž přežil něco, co mělo být prakticky smrtelné, a potom ještě musel dokazovat nepříteli, že nepodvádí.
Podle RAF nakonec německé úřady jeho výpověď stvrdily písemně.
Fact-check: nebyl to zázračný „let“. Byl to nekontrolovaný pád s mimořádně šťastným koncem
Internet podobné příběhy miluje a často je časem zjednoduší na jednu magickou větu: muž spadl z několika kilometrů a nic se mu nestalo.
Tak přesné to není.
Alkemade neutekl ze situace bez následků a rozhodně neexistoval žádný trik, který by jeho pád udělal bezpečným. Šlo o nekontrolovaný pád, u něhož velmi nepravděpodobně zafungovalo prostředí místa dopadu.
Zdroje se shodují v podstatném jádru: zadní střelec Lancasteru, 115. peruť, noc 24.–25. března 1944, výška 18 000 stop, skok bez padáku a přežití.
Právě oddělení tohoto pevného jádra od pozdějšího vyprávění je důležité. Skutečný příběh totiž žádné přikrášlení nepotřebuje.
Jedna mise, sedm mužů. Přežití jednoho nesmí zakrýt cenu celé noci
Příběh Alkemadeho se snadno mění v kuriozitu o lidské nezničitelnosti. Jenže Lancaster nebyl prázdný letoun a bombardovací válka nebyla dobrodružný film.
Alkemade byl členem sedmičlenné posádky. Jeho pád je výjimečný právě proto, že v prostředí Bomber Command byly ztráty posádek realitou téměř každé velké operace.
Proto bych příběh nestavěl jako veselý seznam „jak měl člověk štěstí“. Je to spíš jeden absurdní detail uprostřed průmyslově vedené války, ve které lidé seděli několik kilometrů nad zemí v hořlavých strojích plných paliva, munice a bomb.
Jeden muž přežil způsobem, který nedával smysl ani jeho nepřátelům. To ale neznamená, že noc měla šťastný konec.
Po válce se jeho jméno stalo synonymem člověka, kterého je těžké zabít
Alkemade válku přežil a dožil se roku 1987.
Jeho příběh se postupně dostal do vzpomínek letců, historických studií i archivů. International Bomber Command Centre dnes drží samostatnou sbírku věnovanou Nicholasu Alkemadeovi a popisuje dva archivní dokumenty přímo k jeho pádu.
To je možná nejlepší odpověď na otázku, zda jde o válečnou pověst.
Pověsti obvykle žijí tím lépe, čím méně po nich zůstalo dokumentů. Tady naopak existuje jméno, služební číslo 1431537, jednotka, datum, typ letadla, archivní dokumenty a dobový proces ověřování samotnými Němci.
Neuvěřitelný příběh je v tomto případě neuvěřitelný hlavně proto, že se skutečně stal.
Verdikt: nejtěžší na jeho pádu není pochopit fyziku. Je přijmout, kolik náhody rozhodlo
Když se příběh Nicholase Alkemadeho zkrátí na jednu větu, vznikne téměř komiks: muž vyskočil bez padáku z výšky 5,5 kilometru a přežil.
Ve skutečnosti je na něm silnější něco jiného.
Alkemade neměl plán na přežití. Neprovedl speciální techniku a neměl tajný bezpečnostní systém. Vybral si smrt, která mu v hořícím letadle připadala rychlejší, a potom mu příroda nabídla řetězec několika nepravděpodobných brzd.
Stromy. Sníh. Přesné místo dopadu.
Stačilo změnit jednu z nich a z archivního zázraku by byl jen další záznam o ztraceném letci.
Možná právě proto ten příběh funguje i po více než osmdesáti letech. Není to příběh o člověku, který porazil gravitaci.
Je to příběh o tom, jak neuvěřitelně úzká někdy může být hranice mezi statistikou a přeživším.
Zdroje a ověření
