Článek
Zmáčknete tlačítko výtahu, na displeji vidíte kabinu o patro nad sebou a čekáte, že okamžitě sjede. Místo toho číslo vyskočí ještě výš. Výtah se od vás vzdálí.
Nemusí být rozbitý ani vás ignorovat. U běžného kolektivního řízení má často přednost dokončení už rozjeté série požadavků ve stejném směru. Teprve když v tomto směru nic dalšího nezbývá, systém otočí kabinu.
Šipka na patře neříká, odkud má výtah přijet
Tohle je první častý omyl. Tlačítko se šipkou nahoru nebo dolů neříká „přiveď ke mně kabinu, která je nahoře/dole“. Říká systému, jakým směrem chcete po nástupu cestovat.
Výtah jedoucí nahoru proto může cestou obsloužit další požadavky nahoru. Volání člověka, který chce dolů, si může nechat až na okamžik, kdy dokončí horní část trasy a obrátí se.
Jedna jednoduchá logika: pokračuj, dokud je co obsluhovat
Základní princip takzvaného elevator algorithm lze shrnout podobně jako výtah samotný: pokračuj ve směru, ve kterém jedeš, dokud v něm existují další požadavky. Když už žádné nejsou, zastav nebo změň směr.
Proto může kabina projet kolem vašeho patra, pokud je plná, pokud má jiný servisní směr nebo pokud vaše volání patří do opačného směru, než právě obsluhuje.
U více výtahů už nemusí vyhrát nejbližší kabina
V budovách s více výtahy rozhoduje skupinové řízení. Moderní systémy nehodnotí jen vzdálenost. Mitsubishi například popisuje algoritmy, které při přidělení kabiny zohledňují budoucí volání, čekací dobu, obsazenost a v některých režimech i energetickou efektivitu.
To znamená, že kabina stojící fyzicky blíž nemusí být nejlepší kandidát. Může mít cestující, rozjetou sérii zastávek nebo směr, který by po vašem přivolání vytvořil zbytečnou objížďku.
Displej ukazuje polohu, ne celý plán
Cestující obvykle vidí jen číslo patra a šipku. Řídicí systém ale může mít v paměti několik volání z kabiny i z jednotlivých podlaží.
Proto pohled na displej snadno vytváří falešný pocit, že se výtah rozhodl špatně. Z jednoho čísla nevidíme, kdo uvnitř stiskl další patro ani která volání jsou už přidělená.
Destination control jde ještě dál
Novější systémy chtějí znát cíl už ve vestibulu. Cestující zadá patro ještě před nástupem a systém mu rovnou přiřadí konkrétní kabinu.
Výhoda je v tom, že počítač zná cíle více lidí dopředu a může je seskupit. Kabina pak nemusí po nástupu sbírat náhodně zadaná patra jedno po druhém.
Když tedy výtah nejdřív odjede od vás, může přesně plnit svůj plán
Nejintuitivnější strategie pro jednoho člověka je „vezmi nejbližší kabinu a pošli ji ke mně“. Pro celý dům ale nemusí být nejlepší.
Kolektivní řízení se snaží obsloužit sérii požadavků bez neustálého otáčení směru. Skupinové systémy navíc řeší více kabin současně. Výsledkem je paradox, který na displeji vypadá jako chyba: výtah se nejdřív vzdálí, aby se k vám později dostal efektivněji.
Zdroje
