Článek
Kdybyste se jakéhokoli českého fotbalového fanouška zeptali, kolikrát naše reprezentace zvítězila na mistrovství světa, odpověď by zajisté byla, že ani jednou. Bohužel. Nejblíže k tomu měl československý výběr na světových šampionátech v letech 1934 a 1962, kdy ve finále podlehl nejprve Itálii a poté Brazílii. V éře samostatné České republiky jsme se na mistrovství světa probojovali jen jedinkrát, v roce 2006, a naše cesta skončila neslavně již ve skupině.
Nedávno jsem však narazil na existenci neoficiálního mistrovství světa známého jako UFWC, a úspěchy českých (a československých) týmů v tomto alternativním žebříčku potěší každého fotbalového patriota.
Co je to neoficiální mistrovství světa
Neoficiální mistrovství světa (Unofficial Football World Championships) je alternativní systém určování mistrů světa ve fotbale, který vznikl jako recese skotských fanoušků v devadesátých letech. Inspirací se stal boxerský princip, tedy že titul získává tým, který porazí jeho držitele. Zpětně se sleduje od prvního mezinárodního zápasu v roce 1872 mezi Skotskem a Anglií a každá změna titulu je zaznamenána až do současnosti. Titul tak mohl získat i outsider v přátelském utkání a často putuje překvapivými směry. Mezi jeho neočekávané držitele se řadí například Zimbabwe, Angola nebo Severní Korea.
Český a československý tým ovšem patří mezi nejúspěšnější reprezentace tohoto neoficiálního mistrovství. V historickém žebříčku podle počtu vítězných zápasů z pozice držitele titulu jim náleží 15. místo.
Pětkrát mistři světa
První titul neoficiálních mistrů světa získala československá reprezentace paradoxně na „stříbrném“ mistrovství světa v Chile v roce 1962. Držitelem titulu tehdy bylo Španělsko, které jsme v úvodním zápase skupiny porazili 1:0. Následovalo cenné udržení remízou 0:0 proti Pelého Brazílii, ale vzápětí přišla porážka 1:3 s Mexikem a s ní i ztráta prvenství. Přesto jsme prošli až do finále, kde jsme znovu narazili na Brazílii a podlehli 1:3. Oficiální titul mistrů světa nám tak unikl, ale v alternativní fotbalové historii jsme tehdy poprvé usedli na pomyslný trůn.
Na další triumf jsme si museli počkat do roku 1975, konkrétně do říjnového zápasu kvalifikace o mistrovství Evropy proti Anglii. Československá reprezentace porazila výběr z Britských ostrovů 2:1 a nastartovala tak obdivuhodnou sérii jedenácti zápasů, ve které titul uhájila. Během ní se našemu týmu podařilo získat i titul mistrů Evropy po legendárním dloubáčku Antonína Panenky. Tuto více než rok dlouhou sérii, která je mimochodem jednou z nejdelších v historii neoficiálního mistrovství, ukončilo až přátelské utkání proti Západnímu Německu v listopadu 1976.
Další úspěšný evropský šampionát se pojí i s prvním triumfem na neoficiálním mistrovství světa pro samostatnou Českou republiku. Na slavném EURU 1996 dokázal náš tým ve skupinovém zápase porazit tehdejší držitele z Itálie a v pozici šampionů postoupil až do finále proti Německu. Tam však gól Olivera Bierhoffa v prodloužení překazil nejen naše sny o titulu evropských šampionů, ale i držení tohoto neoficiálního titulu.
„Fotbalového nebe“ se náš tým krátce dotkl i v roce 2000. K titulu jsme se dostali díky vítězství v přátelském utkání proti reprezentaci Izraele. Pozici na výsluní jsme si ale dlouho neužili, protože hned v dalším přípravném zápase jsme podlehli Německu 2:3.
Zatím posledního triumfu v tomto alternativním mistrovství se naše reprezentace dočkala po vítězství nad Nizozemskem v kvalifikačním utkání o mistrovství Evropy v září 2003. Díky gólům Kollera, Poborského a Baroše jsme zvítězili 3:1. V tomto období, které patří k nejúspěšnějším létům českého fotbalu, jsme drželi pozici neoficiálních mistrů světa až do března 2004, kdy jsme překvapivě prohráli s Irskem a o titul tak popáté a naposledy přišli.
Další triumf na obzoru?
Náš fotbal se v současnosti bohužel nachází v krizi, což se odráží i na tom, že se jen zřídka dostáváme do situace, kdy bychom mohli o tento titul usilovat. Poslední taková šance přišla v přípravném utkání s Itálií těsně před mistrovstvím Evropy v roce 2021, kde jsme však prohráli 0:4. Přesto historie ukazuje, že se český fotbal umí vrátit na výsluní, a není důvod nevěřit, že se to může podařit znovu.
https://www.ufwc.co.uk/
