Článek
Trumpovy první zahraničně politické kroky vyvolávají rozpaky a obavy u mnoha evropských lídrů, zejména u těch, kteří ho během kampaně otevřeně podporovali. Někteří se už pokoušejí tuto podporu zvolna stáhnout, jiní však stále tvrdí, že jeho arogantní přístup k evropským partnerům je správný, protože přispěje k větší nezávislosti Evropy na Spojených státech.
Trump vstoupil do světa mezinárodních vztahů jako uragán. Ještě před svou inaugurací stihl pobouřit svými slovy zástupce Dánska a Kanady. Dánské království se muselo ostře ohradit proti Trumpovo plánu na koupi Grónska, které je jeho součástí již po 800 let.
Následně začal zpochybňovat i nezávislost Kanady, kterou posměšně označil za „zbytečnou zemi“, jenž by se měla stát 51. státem Spojených států amerických. Tento Trumpův výrok způsobil diplomatickou roztržku mezi těmito dvěma severoamerickými zeměmi, které mezi sebou jinak mají nadmíru přátelské vztahy. Všeříkající je například reakce kanadských hokejových fanoušků, kteří nyní bučí při americké hymně, přičemž jinak ji zpívají společně s podporovateli amerických týmů.
Svoje nobelovské ambice začal Donald Trump uplatňovat hned během prvních dnů svého prezidentství, když poprvé nastínil svůj plán na mír mezi Hamásem a Izraelem. V Pásmu Gazy sice od začátku roku platí příměří a teroristická organizace Hamás začala propouštět rukojmí výměnou za palestinské vězně v izraelských věznicích, avšak toto příměří zůstává křehké a trvalejší mír je nadále v nedohlednu.
Trump se v oblasti Blízkého východu snaží pokračovat v úsilí, které začal s Abrahámovskými dohodami mezi arabskými státy a Izraelem. Během svého prvního funkčního období byl za tuto iniciativu několikrát nominován na Nobelovu cenu míru, a to hned čtyřmi členy jeho Republikánské strany.
Nyní se však zdá, že Trumpovi, na rozdíl od jeho týmu z prvního funkčního období, chybí skuteční odborníci, nebo alespoň lidé, kteří by ho usměrňovali v jeho kontroverzních plánech. Jinak si těžko vysvětlit jeho šílený návrh, podle kterého by 2,5 milionu Palestinců z Pásma Gazy mělo být vystěhováno a Spojené státy by převzaly kontrolu nad tímto územím.
Že tyto plány Trump skutečně myslí vážně, ukázal ve středu, když na svém Instagramu zveřejnil bizarní video vytvořené umělou inteligencí, které zobrazovalo Gazu jako novou „Riviéru Blízkého východu“ pod americkou správou. Ve vizualizaci nechyběly luxusní hotely a penziony pojmenované po Trumpovi ani jeho obří zlatá socha v nadživotní velikosti na centrálním náměstí. V Trumpovi se skutečně nezapře bývalý developer, avšak tento návrh spíše připomíná plán na etnickou čistku, která by mohla vyvolat konflikty v okolních zemích, kam by byli palestinští uprchlíci nuceni emigrovat.
Ještě větší šok vyvolal Trumpův plán na řešení války na Ukrajině. Něco naznačil už lednový telefonát mezi ním a Vladimirem Putinem, který americký prezident shrnul slovy: „Putin mi řekl, že chce mír, a já mu to věřím.“ Krátce poté Trump prohlásil, že by rád viděl Rusko zpět ve skupině G8, což je prestižní sdružení největších ekonomicky vyspělých zemí světa. Rusku zde bylo členství pozastaveno už v roce 2014 po anexi Krymu.
Potvrzení změny amerického postoje vůči konfliktu na Ukrajině přišlo na Mnichovské bezpečnostní konferenci, kde Trumpův viceprezident J.D. Vance ostře zkritizoval Evropu. Ještě větší pozdvižení však vyvolalo následné jednání mezi zástupci Ruska a Spojených států v saúdskoarabském Rijádu. Ačkoli hlavním tématem schůzky bylo řešení války na Ukrajině, zástupci bránící se Ukrajiny ani Evropy, která od začátku konfliktu poskytla více než polovinu zahraniční pomoci, na jednání vůbec nebyli přizváni. Mnozí v tom spatřovali paralelu s Mnichovskou dohodou z roku 1938.
Poté Trump zveřejnil na svém Twitteru ostudný příspěvek, ve kterém nazval Zelenského komediantem a diktátorem, který má mezi Ukrajinci podporu pouhá 4 %, což je prokazatelně v rozporu s realitou a sprostým papouškováním ruské propagandy. Mimo jiné také napsal, že si Ukrajina za celou válku může sama, protože odmítla hned na začátku konfliktu kapitulovat.
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) February 19, 2025
Během setkání s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, které proběhlo v tomto týdnu Trump odmítl označení diktátor použít na Vladimíra Putina, přestože ten vládne ve své zemi již po celé čtvrtstoletí a v minulém roce se opět dostal k moci po zmanipulovaných volbách pár dnů poté, co v sibiřském gulagu zemřel jeho největší názorový oponent Alexej Navalnyj.
Trump si užívá moc a rád provokuje. Jeho politika ve stylu „po mně potopa“ narušuje zavedené pořádky nejen ve světě, ale i v samotných Spojených státech. Odborníci se shodují, že jeho prezidentství bude zásadním testem pro americkou demokracii a její instituce.
V oblasti mezinárodních vztahů existuje reálné riziko, že se Trump pokusí dále oslabit vazby Spojených států na NATO, což by mohlo vést až k rozpadu této nejúspěšnější vojenské aliance v moderní historii. Jeho tlak na „špatný a nespravedlivý mír“ na Ukrajině by mohl umožnit další územní expanzi Putinova režimu a otevřít Pandořinu skříňku v řešení mezinárodních sporů – kdy si silnější státy budou vynucovat poslušnost těch menších silou. To by mohlo zvýšit riziko rozsáhlejších konfliktů nejen v Evropě, ale i v dalších regionech, jako je východní Asie, Balkán, Blízký východ nebo Afrika.
