Článek
K Donaldu Trumpovi se asi nejlépe hodí přirovnání k bonboniéře, které použil Tom Hanks v roli dnes už kultovního Forresta Gumpa. Prostě u něj nikdy nevíme, jaké kroky následující den podnikne. Jenže zatímco v případě bonbonků, čokoládek či pralinek rádi ochutnáme každý den jinou příchuť, u prezidenta nejsilnější světové mocnosti a našeho klíčového spojence bychom přece jen raději uvítali určitou spolehlivost a konzistentnost.
Kouzlu Donalda Trumpa opět podlehli voliči i členové Republikánské strany. A to navzdory tomu, že byl shledán vinným v případě falšování finančních záznamů, čelil hned dvěma pokusům o impeachment během svého prvního prezidentského období a poté, co odmítl uznat porážku ve volbách v roce 2020, podnítil své příznivce k útoku na Kapitol.
Republikánská strana, která přinesla Americe takové prezidenty jako byli Abraham Lincoln, Theodore Roosevelt, Dwight Eisenhower nebo Ronald Reagan, je již delší dobu pod vlivem Trumpova hnutí MAGA (Make America Great Again) a i přes věškeré kontroverze jí tento směr přinesl v uplynulých volbách výrazný úspěch. Republikáni totiž obsadili nejenom pozici prezidenta, ale získali také většinu v Senátu a Sněmovně reprezentantů.
A právě tato většina v obou komorách amerického Kongresu spolu s faktem, že jde o Trumpovo druhé a poslední funkční období v prezidentském úřadě, podle odborníků výrazně usnadní realizaci jeho předvolebních slibů. Právě díky nim si Trump zajistil podporu voličů a znovu obsadil Bílý dům.
Jedním z klíčových slibů Trumpovy kampaně byly masové deportace nelegálních migrantů ze Spojených států. Právě tento apel mu podle analytiků přinesl překvapivě vysokou podporu u hispánské a černošské menšiny, která se obává ztráty pracovních pozic na úkor nových přistěhovalců. Trump také v kampani znovu vyjádřil snahu o výstavbu zdi na hranicích s Mexikem. Tento slib ale nedokázal naplnit již během svého prvního funkčního období.
Celý svět nyní s napětím sleduje, jakým směrem se vydá Trumpova zahraniční politika. Navzdory kritice, kterou jsem v tomto textu vůči Trumpovi vznesl, je třeba objektivně uznat, že jeho zahraniční politika během prvního funkčního období byla v mnoha ohledech překvapivě efektivní a správná, například při snaze o mírové Abrahámovské dohody na Blízkém východě nebo v tlaku na to, aby evropští členové NATO vydávali slibované 2 % HDP na obranu.
Problémem je, že Trump svojí arogancí a konfliktní povahou od sebe odehnal téměř všechny důležité členy ze své první administrativy. Poučen touto zkušeností se očekává, že do své nynější vlády nanominuje sobě loajálnější lidi.
Trumpovým ministrem zahraničí by se měl stát dosavadní senátor na Floridě Marco Rubio. Tento syn kubánských přistěhovalců je známý jako nekompromisní „politický jestřáb“ v postoji vůči Číně, Íránu nebo Venezuele. K válce na Ukrajině uvedl, že se „tento konflikt dostal do patové situace a je třeba ho přivést k závěru“. Vyjádřil se sice odmítavě v otázce vstupu Ukrajiny do NATO, ale tvrdí, že by Spojené státy v této fázi války rozhodně neměli ukrajinské obránce nechat vyhladovět zbraněmi a zásobami.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij koncem října uvedl, že na bojiště zatím dorazilo pouhých 10 % americké vojenské pomoci schválené americkým Kongresem na začátku tohoto roku. Od Trumpovy administrativy si tedy Ukrajinci slibují urychlení těchto dodávek, zejména poté, co si Zelenskyj pochvaloval telefonický hovor s nově zvoleným americkým prezidentem.
Otázky však i nadále vyvolávají Trumpova „velkohubá“ prohlášení o tom, že ukončí válku na Ukrajině do 24 hodin. Největší obavy se týkají možnosti, že by Trump mohl tlačit na Ukrajinu k nepřijatelným ústupkům v podobě teritoriálních ztrát. Přestože Trump slibuje rychlé řešení konfliktu, konkrétní plán, jak by mír na Ukrajině prosadil, dosud nebyl zveřejněn.
Z Trumpovy předvolební rétoriky i z výběru Marca Rubia na post ministra zahraničí je zřejmé, že hlavním geopolitickým tématem pro Ameriku v následujících letech bude Čína. Trump během kampaně hrozil uvalením drastických cel na čínské zboží, a to až ve výši 60 nebo dokonce 80 procent. Tyto výroky vyvolaly v Pekingu i v globálním měřítku obavy z eskalace obchodní války, která by se nevyhnula ani Evropě. Z bezpečnostního pohledu hrozí, že by Čína v takovém scénáři mohla vážněji zvažovat invazi na Tchaj-wan, což by mohlo vyvolat rozsáhlý konflikt ve východní Asii.
Kromě Rubia se ale začínají objevovat další jména budoucích Trumpových spolupracovníků. Pozornost vzbudila zejména jména navrhovaného ministra zdravotnictví a ministra pro efektivitu veřejné správy. V čele zdravotnictví by měl stát Robert F. Kennedy, synovec bývalého demokratického prezidenta J.F. Kennedyho, který je známý tím, že v minulosti šířil dezinformace o dopadech očkování. A ministerský post ministra pro efektivitu veřejné správy získal víceméně za svou podporu v prezidentské kampani také známý miliardář Elon Musk.
Donald Trump sice není v politice nepopsaným listem, ale stále není zcela jasné, jakým směrem se jeho politika bude ubírat tentokrát. Očekává se, že se opět pokusí prezentovat jako silný lídr. Otázkou však zůstává, zda půjde především o projevy arogance a snahu dominovat, jako tomu bylo například při jeho prvním období, kdy na veřejných akcích symbolicky odstrkoval lídry spojeneckých zemí. Nebo zda se vedle silných prohlášení dokáže soustředit i na konkrétní kroky, které zanechají dlouhodobý dopad.
