Článek
Zemřel Karel Heřmánek, spekuluje se o sebevraždě. Jaké máme možnosti odchodu?
Karel Heřmánek není jediný herec či známá osobnost, která se ocitla na křižovatce, kde z výčtu plusů a mínusů na stranách s názvem Smysl života zvítězilo mínus.
Pro osvěžení paměti: Martin Fryč, Karel Svoboda, Bohumil Hrabal, Martin Štěpánek, Vlastimil Brodský, ti všichni si vzali svůj vlastní život.
A to jsou tváře známé. Pak jsou stovky dalších sebevrahů, o kterých se ani nedovíme.
Debata o legitimním právu vzít si vlastní život, o eutanazii, je nekonečná a neukončená. Někde legislativně ukotvená (Nizozemí, Belgii, Lucembursko….), jinde diskutovaná a někde zase nepřípustná. Vše s ohledem na hodnotový systém té které země. Západní svět, který ctí liberální demokracii, pravděpodobně neuteče vývoji, kdy svobodu spolu s odpovědností každého člověka promění i v toto právo - tedy odejít důstojně (legitimně) na základě svého rozhodnutí.
Dost však hodnotových sporů a dilemat, ve kterých můžeme strávit i hodiny. Není to v tomto článku o eutanazii, ale o právu na důstojný odchod.
Podporu v nejtěžším rozhodování si zaslouží ti, kteří se zodpovědně, v rámci bilancování svých životních možností, rozhodují přejít na druhou stranu. Je důstojné, aby po jejich odchodu nezůstala pachuť senzace či záhady, aby v jejich odcházení nefigurovalo policejní vyšetřování, emoční zatěžování blízkých či bulvární rétorika umožňující různé spekulace. Aby všichni, a pravděpodobně i pan Heřmánek, mohli odejít v pokoji svého rozhodnutí. Aby slova „odešel na své přání, v kruhu nejbližších…“ podtrhla jejich důstojnost. Aby důstojnost jejich odchodu (legitimně a v rámci humánních pravidel společnosti) byla respektována a brána vážně. Jakou mají tito lidé možnost? Otočit pistoli proti sobě? Seskočit z nemocničního okna?
Bohumil Hrabal psal o svém odcházení již v roce 1989 (8 let před svou smrtí). Věděl, že bolest, kterou nese, je nesnesitelná. Jeho sebereflexe byla prostá a čistá, byl rozhodnut odejít a čekal na chvíli (anděla), která mu naznačí, že je čas. Vše popsal ve svém textu Kouzelná flétna. Přesto tyto jeho křehké eseje zůstaly mimo hlavní proud informací o jeho smrti. Texty, které Hrabal o svém odcházení psal, byly složité na novinářskou zkratku, málokdo je v kontextu s jeho smrtí dokázal komentovat a přispět tak k porozumění jeho odchodu. Ani na Wikipedii se nedočteme o jeho rozhodnutí ukončit svůj život, ale o tragické nehodě. „Hrabal měl ve zvyku krmit z okna ptáky a jeho smrt byla uzavřena jako tragická nehoda.“
A přitom by bylo mnohem důstojnější porozumět, proč tento moudrý muž chtěl ze světa odejít. A že si smrt vybral sám. A nezabývat se různými konspiracemi. Dát mu možnost rozhodnout se a podstoupit legitimní cestu na druhou stranu.
Proč musíme spekulovat o tom, jak se kdo zabil, když stačí jednoduché a citlivé: rozhodl se odejít a bylo mu to umožněno.
zdroje:
https://www.dama.cz/clanek/iveta-bartosova-48-nebyla-prvni-10-ceskych-umelcu-kteri-spachali-sebevrazdu
Bohumil Hrabal: Spisy VII. Pojízdná zpovědnice, Praha 2018
