Článek
Do hal v České republice vstoupila očekávaná Stardance – tour, jež se chlubí rekordy v počtu rezervovaných vstupenek. Vyprodaly se největší haly v republice a hned dvakrát. Druhou show (ve 14.00) organizátoři přidali právě díky ohromnému zájmu.
Že je tento formát úspěšný je zřejmé, Česká televize jej vysílá od roku 2006 a show se vysílá v 61 zemích světa.
Stardance tour je využití potenciálu soutěže. Tour ji z televizní obrazovky přesouvá do velkých prostor. To se stalo tento víkend v Ostravě a minulý v Karlových Varech. Stardance tour čekají ještě čtyři města.
Formát „tour“ má ambici nabídnout co nejvíce ze známého televizního prostředí. Samozřejmostí jsou oblíbené taneční páry, porota, MOONDANCE ORCHESTRA se svými sólisty, Tereza Kostková a Marek Eben jako moderátoři, a navíc bonusy, překvapení. Nechybí ani charitativní rozměr. Takže vše v jednom balíčku.
Scénické uspořádaní tour verze je více strohé než to televizní. Parket je lineární, chybí vyvýšená pódia i celková dynamika uspořádání. MOONDANCE ORCHESTRA je utopený, na velké kostce, která snímá dění v hale, se téměř neobjeví. Běžný divák nemá o tom, co se v hudební sekci děje ani ponětí. Slyší, ale nevidí a v konečném důsledku přestane tuto, často velmi kvalitní část, i vnímat. Moderátoři také na hudební doprovod zapomínali. Jejich výkon je zklamáním. Vtip z Karlových Varů se používá stejný jako v Ostravě. Zmizela reality show – autentické narážky, komentáře, otázky a vše, co zdobilo jejich výkony v živých televizních přenosech. Rozhovory Terezy Kostkové jsou zcela bez barvy a nápadu a protahují dynamiku celého představení. Místo toho dostane divák „jen“ show, naučené divadlo.
Smysl také postrádá hodnocení poroty, která už po x té sleduje stejný tanec stejného páru. Její hodnocení tak už není o tanci, ale je spíše symbolické a málo diferencované. Není to soutěž, je to „demo“.
Rychlejší druhá část již nabízí více tance a svěžejší vítr. Výběr tanečníků je kompromisem. Marně přemýšlím, jakým klíčem prošel. Nicméně diváci uvidí své oblíbence jak na straně umělců a osobností, tak na straně profesionálů (Prágr, Mazůch, Hrstková, Vodička).
O „srandu“ se stará Eben a Genzer. Vše, o co se pokoušeli, již prošlo televizní obrazovkou, nového a navíc autentického bylo málo. Hlavním „novým“ tématem bylo opěvování města, ve kterém právě show probíhá. Prvoplánové, ale účinné.
Slabším místem byl i dárek v podobě vystoupení Moniky Absolonové. Její výkon připomínal spíše jinou soutěž - Superstar, soutěž nových talentů, kterým odpustíte nějaký falešný tón.
Na druhou stranu skutečně překvapujícím a energetickým momentem byl „bonus“ v podobě vystoupení Tros discotequos. V současnosti asi nejlepší český bavič Vojta Dyk a část „jeho“ Nigtworku dokázali rozbušit srdce celé haly. Vystoupení mělo šťávu, humor i nadhled (kreace imitující slavnou scénu z filmu Hříšný tanec).
Celkově ale jde o podprůměrný počin. Chudá scéna, unavení a nevýrazní moderátoři, porota, která už k tanci nemá co říct. Na druhou stranu poctivé taneční výkony a výborný Vojta Dyk.
