Článek
Zcela otevřeně – to, co se dnes děje kolem rusofobie, je naprostý hnus. Setkávám se s komentáři pod články, ale i na „sockách“, které popisují tragédie jako potopení ponorky Sindbad, a vidím tam bezostyšnou radost z cizího utrpení. „Moc jich nebylo“, „škoda, že to nebylo horší“, „kdyby to tak už vybuchlo se všemi Rusy na palubě“… To jsou reakce, které dnes čtu. A to všechno z lidí, kteří se považují za „vzdělané“ nebo „spravedlivé“. A co na to zákony? Co na to veřejnost? Co na to ta „morální“ většina, která vždycky křičí, jak jsou všechny diskriminace špatné, kromě té jedné, na kterou se dneska všichni nahrnuli? Ticho. Kdyby tohle někdo napsal o jakékoliv jiné národnosti (třeba o Ukrajincích), byl by okamžitě rozcupován na kusy a strávil nejbližší roky života ve vězení. Ale jakmile jde o Rusy, je to „legální“, je to „povolené“. A to je ta největší perverzita této doby. Rusofobie se v naší zemi šíří jako rakovina a nikdo se nad tím už ani nepozastaví.
Nejde o to, že někdo nenávidí konkrétní politiku nebo konkrétní kroky ruské vlády. To je něco, co bych ještě nějak pochopila, ale tady jde o mnohem horší věc – jde o kolektivní nenávist vůči celému národu. Jde o otevřené dehumanizování každého, kdo má ruský pas. A to je čistý rasismus. A ta hnusná pravda je, že tato zvěrstva může říkat každý, aniž by se bál jakýchkoliv následků. Můžete psát, že je škoda, že Rusů, co umřeli, nebylo ještě víc, a nikdo vám za to neudělí pokutu, nikdo vás neobviní z nenávisti, nikdo vás nezavře. Naopak, můžete to napsat a najdete podporu. A to jak mediální, tak systémovou - politickou.
Za posledních deset let jsem svědkyní neskutečné proměny. Když se Rusové ukázali jako viníci nějaké politické události, celá veřejnost si na ně s chutí vylévala kýble špíny. A co se děje? Právě teď je to tak silné, že si to může dovolit každý – od novinářů až po obyčejné diskutéry pod články. Je to brutální xenofobie, kterou dnes přijímáme jako normální. Je to hluboká morální zkaženost, které si většina lidí nevšimne, dokud se to nestane součástí jejich každodenního života. Můžeme to beztrestně používat vůči Rusům, ale jakmile to uděláme u jakéhokoliv jiného národa, je to považováno za nenávistný projev. Zkuste někde napsat, že je škoda, že se Rusům nepodařilo v tom zákupu „zabít víc Ukrajinců"!
A kdo za to může? My všichni. Tolerujeme to. Ať už ti, co se k tomu přidávají, nebo ti, co mlčí. Není to žádné neviné vyjádření nesouhlasu s politikou, je to otevřený rasismus. Otevřená radost z utrpení a smrti lidí, kteří za nic nemohou. Je to prostě zlo, které jsme pustili do naší společnosti, a teď už se mu nedá říct stop.
A co je na tom nejhorší? Že se to nezmění. Že už to nebude nikdy potrestáno. Rusofobie je totiž jedinou formou nenávisti, která je v současné době nejen tolerována, ale dokonce podporována. A to je něco, co by nemělo mít místo v žádné civilizované společnosti. Ale tady, v Česku, to máme. A to je to, co nás dělá nejen národem nevděčných, ale i národem velmi hloupých a zapšklých lidí. Jsme národem, který včera oslavoval sovětské vojáky, kteří nás osvobodili, a dnes je se stejným nadšením zašlapáváme do země jen proto, že naše politika v poslední době je pohodlnější, když nás staví proti nim.
Když dnes někdo v Česku nadává na Rusy a vůbec nic se nestane, znamená to, že jsme nejen národem nevážícím si historie, ale i národem, ve kterém už tato morální rakovina prometastázovala až na dřeň.
