Článek
Dnes, když se o eutanázii hovoří v mainstreamových diskuzích, je často prezentována jako triumf lidské autonomie, výdobytek moderní společnosti, která umožňuje jednotlivci rozhodnout o svém osudu i v nejintimnějších a nejtragičtějších chvílích života. Oficiální narativ nás utvrzuje v tom, že eutanázie je posvátným právem, je to jakási zlatá brána k dosažení absolutní svobody, která patří každému jednotlivci, když se rozhodne, že už nechce pokračovat v bolesti nebo v životě, který považuje za nesnesitelný. Avšak co když je tento „výdobytek“ pouze pečlivě zakamuflovaným nástrojem systému, který ve skutečnosti využívá eutanázii k řešení daleko pragmatičtějších a cyničtějších problémů? Co když se eutanázie stala novým nástrojem, jak vyřešit problém stárnoucí populace a zajištění udržitelnosti sociálních a zdravotních systémů?
Abychom pochopili, jak se eutanázie v současnosti může zneužívat, musíme se podívat na to, co skutečně znamená její legalizace. V běžné společnosti je prezentována jako znamení pokroku, lidské svobody a práv jednotlivce, ale ve skutečnosti je to systematický krok směrem k uzavření jedné z největších etických mezer, jakou lidstvo kdy čelilo. To, co by mělo být svobodným rozhodnutím o smrti, se může snadno stát ohromným tlakem na jednotlivce, kteří už tak čelí nemocem, osamění, depresi nebo prostému vyčerpání ze života, do něhož je dostal i systém, který na něm parazituje.
Systém, který potřebuje, aby lidé, zejména ti starší, nemocní nebo neschopní se uživit, „odešli“, aby uvolnili místo a nevyčerpávali zdroje. Místo toho, aby se udržovali nákladní a neudržitelní důchodové a zdravotní systémy, je jednoduše snazší, když se člověk, místo aby byl „natahován“ do nesmyslných léčebných procedur, rozhodne odejít dřív, než začne stát cítit enormní náklady na jeho zdravotní péči. Tato tendence není jen záležitostí etiky, ale i praxe: Zrušení člověka v jeho slabosti, utěšováno ideou svobody, je ideálním řešením pro budoucnost, která bude muset čelit ekonomickému kolapsu vyvolanému demografickými změnami.
Co je na tom nejděsivější? Že se to děje s veškerým okrasným pozlátkem lidských práv a morálky. Eutanázie je dnes legitimována jako výběr, jako volba, kdy si každý může zvolit, jakým způsobem odejde z tohoto světa. Ale pod touto slupkou se skrývá realita, kdy je systém víc než ochoten financovat smrt pacienta, který už nemá co nabídnout, místo aby investoval do jeho dlouhodobé péče. Je to cynismus v praxi, zahalený do závoje humanismu.
Kdybychom to řekli bez obalu, eutanázie dnes ve skutečnosti není jen o tom, že umožníme lidem „umřít s důstojností“. Je to také o tom, že umístíme starší generace do pozice, kdy jejich smrt nebude považována za tragédii, ale za „normální součást cyklu“, kterou lze snadno zakončit, pokud už tělo nebo mysl nefungují tak, jak by měly. Zároveň to představuje pro stát určitou ekonomickou výhodu. Možná se dnes v některých zemích stále mluví o tom, jak je eutanázie humanitární a morální volbou, ale zároveň se stále více stává výhodným nástrojem, který šetří náklady na péči o starší, nemocné nebo chronicky postižené pacienty.
Měli bychom si také položit otázku: Jaká je skutečná motivace lidí, kteří si vyberou smrt? Jakou roli v jejich rozhodnutí hrají ekonomické tlaky, sociální izolace nebo dokonce nátlak ze strany rodiny či systému? Když člověk čelí vysokým nákladům na léčbu, ztrátě všech nadějí na uzdravení nebo neúnosnému stresu z toho, jak dlouho bude ještě závislý na veřejných a zdravotních službách, je volba eutanázie opravdu svobodnou volbou, nebo je to jen výsledek situace, která jej do této volby jednoduše donutila?
A nakonec: Pokud skutečně věříme, že svoboda člověka spočívá v jeho schopnosti rozhodovat o své smrti, co to říká o naší společnosti, když se tato „svoboda“ stává prostředkem k řešení ekonomických problémů? Když se smrt stává nástrojem pro optimalizaci nákladů a úspor, kdy skutečné hodnoty života ustupují do pozadí za účelem systémové efektivity? Je to skutečně výzva k vyšší lidskosti, nebo jen pohodlný nástroj pro správu a kontrolu nevhodné, neproduktivní populace?
Eutanázie, jak je dnes vnímána, by mohla být zneužívána k mnohem širším a nebezpečnějším účelům, než si většina lidí dokáže představit. Pod maskou humánního gesta se může skrývat jednoduchý ekonomický kalkul, který nemá s lidskými právy nic společného. A když budeme slepě přitakávat těmto změnám, možná se z nás stane bezmocná generace, která si bude myslet, že máme právo na smrt, když je to pro nás výhodné. Ale skutečná svoboda by měla znamenat možnost žít – a nejen umřít podle plánu.
