Článek
V posledních dnech se opět dostává na povrch téma ochrany zvířat a etických standardů v zemědělství. Zatímco spolky jako Zvířata nejíme neúnavně upozorňují na týrání zvířat na farmách, veřejnost reaguje s oprávněným pobouřením nad krutostí a bestialitou, které se na zvířatech dějí. Záběry, na nichž zaměstnanci farem bijí a kopou telata, nebo používají elektrické pohaněče, jsou zcela neakceptovatelné a mají svůj nezpochybnitelný morální základ pro kritiku. Na druhé straně však stojí důležitý paradox, který bychom neměli přehlížet – a tím je schválení rituální porážky hospodářských zvířat pro účely obchodování s jejich masem.
Kritika týrání zvířat a rituální porážky: Jak se to propojuje?
Schválení novely veterinárního zákona Senátem, která umožní rituální porážky pro účely obchodování, vyvolalo vlnu kontroverzí, a to zejména mezi odpůrci této praxe. Rituální porážky, které se provádějí v souladu s náboženskými předpisy (halal a košer), už dnes podléhají přísným pravidlům, ale pouze pro potřeby církví a náboženských společností. Novela nyní tuto praxi umožní širšímu komerčnímu využití. I když byly při schvalování novely vzneseny obavy, o nichž diskutovali odborníci a aktivisté, většina senátorů přehlasovala návrhy na její změnu. K tomu připočtěme i to, že celkový výsledek hlasování byl poměrně těsný – jen s jedním hlasem nad minimálním potřebným počtem pro schválení.
Zde se vkrádá paradox, který je pro mnohé těžko pochopitelný. Na jedné straně stojí razantní kritika zneužívání zvířat na farmách, zatímco na straně druhé si necháváme otevřenou cestu pro komerční rituální porážky, které, jak víme, často nerespektují stejné etické standardy, jež by chránily zvířata před trýznivým utrpením. V případě rituální porážky totiž není předpokladem okamžité omráčení zvířete, což zajišťuje, že zvíře může cítit bolest a utrpení, než dojde k jeho smrti. Mnozí odborníci i aktivisté tvrdí, že v rituálních porážkách, i když se jedná o náboženské zvyklosti, zůstávají zvířata vystavena riziku nadměrné bolesti.
Proč je důležité o tomto diskutovat?
Důležité je v tomto případě vyvolat širší diskusi o etice porážky zvířat v různých kontextech, nejen o týrání na farmách. Pokud chceme zvířata chránit před týráním a špatným zacházením, měli bychom být důslední ve všech oblastech, které s nimi souvisejí – a to jak ve vztahu k jejich každodennímu chovu a životním podmínkám, tak i v okamžiku, kdy se stanou součástí lidské spotřeby. Nelze se zaměřit pouze na jedny aspekty zneužívání zvířat, zatímco jiné praxe, byť kulturně nebo nábožensky podložené, zůstávají nedotčené.
Samozřejmě, že náboženské svobody a kulturní tradice je potřeba respektovat. Nicméně, to by nemělo být na úkor základní etiky, která by měla zahrnovat humánní zacházení se všemi živými bytostmi. Rituální porážky nejsou jediným problémem, který se ve světě zvířat vyskytuje, ale jsou jedním z výmluvných příkladů, jak může praxe, jež je podpořena náboženskými a kulturními důvody, stále znamenat utrpení pro zvířata.
Vzájemné propojení etiky a zodpovědnosti
V závěru bychom se měli zamyslet nad tím, že skutečná ochrana zvířat si nevyžaduje pouze vyjádření soucitu v konkrétních případech týrání na farmách, ale i celkové přehodnocení našeho přístupu k chovu, porážce a používání zvířat. Pokud budeme kritizovat bestialitu a týrání, měli bychom se zaměřit i na rituální porážky a komerční produkci, která se může stále nacházet v šedé zóně etického zneužívání. Ochrana zvířat by měla být komplexní, bez ohledu na to, zda jde o špatné zacházení na farmách, či v rámci náboženských tradic.
Diskuse o této tématice by měla být vedena s ohledem na všechny dimenze vztahu člověka k zvířatům a mělo by se hledat řešení, která by zajistila co nejhumánnější podmínky pro všechny, bez ohledu na kulturu nebo účel, pro který jsou zvířata chována.
