Článek
Císař, který bojoval o mír. A kterého dějiny téměř zapomněly
Když se někdo někoho zeptá, kdo byl naším posledním monarchou, málokdo zná odpověď. Předchůdcem našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka byl mladý císař Karel I., civilním jménem Karl von Habsburg-Lothringen (Karel Habsbursko-Lotrinský). Muž hluboké víry, nenápadné skromnosti a nečekané osobní odvahy, se v povědomí současné společnosti téměř vytratil. Přitom právě on se v nejtěžších momentech první světové války snažil zachránit Evropu před dalším krveprolitím. A zaplatil za to tragickým osudem.
Císař Karel I. při korunovaci v Maďarsku v roce 1916.
Čtvrtý v pořadí na trůn
Když usedl na trůn, bylo mu 29 let. Po jeho předchůdci Františku Josefovi I. měl původně usednout na trůn princ Rudolf, který ale kvůli nešťastné lásce spáchal sebevraždu. Následníkem se poté stal arcivévoda Karel Ludvík, mladší bratr Františka Josefa I., který však podlehl břišnímu tyfu v roce 1896. Po jeho smrti se stal následníkem jeho nejstarší syn František Ferdinand d'Este. Ten však zahynul se svou chotí s českými kořeny Žofií Chotkovou při sarajevském atentátu v roce 1914.
Nejbližším mužským potomkem habsburské linie byl právě Karel. Karel nikdy nepředpokládal, že by se stal císařem, byl přeci až čtvrtým v pořadí na trůn. Svůj úřad proto chápal jako pověření od Boha.
Karel I. jako chlapec v doprovodu Františka Josefa I.
Císař lidu a míru
Devětadvacetiletý mladík byl tak postaven do čela říše zmítané válkou, hladem a politickým chaosem. Okamžitě projevil odhodlání válku ukončit. Vedl tajná mírová jednání, čímž obnovil válkou přerušený demokratický život. Zkoušel obnovit dialog se spojenci. Jeho snaha o mír však byla mocnostem pro smích.
Na válečné frontě zakázal bombardování civilistů a budov a své vojáky nikdy neposílal tam, kam by se sám bál jít. Často je nečekaně navštěvoval na frontách a v nemocnicích, čímž si od vojáků vysloužil přezdívku „Karel nenadálý“.
Aktivně se věnoval pomoci chudým, chodil do ulic a lidem v nouzi rozdával peníze, své osobní věci a jídlo. Stal se tak oporou pro válkou vystresovaný národ. Odmítal si dopřávat jakýkoliv luxus, na který měl jako panovník nárok, přesvědčený, že panovník by neměl žít lépe než obyčejní lidé. Rozhodl se, že on i jeho rodina budou sdílet stejné těžkosti, kterým za války čelili občané říše.
Je také historicky doložené, že odmítl kojné a chůvy pro své děti, což bylo u královských rodin neobvyklé. Sám se tak plně ujal role otce a jeho manželka role matky. Důvodem bylo, že chtěli být svým dětem nablízku a vychovávat je podle vlastních hodnot.
Císař Karel I. držící v náručí jedno ze svých dětí.
Navzdory tomu, že Karel Kramář a Alois Rašín byli dosud vězněni za své aktivity za vznik Československa, Karel I. jim udělil milost. Věřil, že i nepřátelé mají šanci na odpuštění, zvlášť pokud nešlo o zločiny proti osobám, ale politické aktivity.
Pád monarchie – jedna velká tragédie
Rok 1918 přinesl Evropě národní revoluce. Proč velká tragédie? Když se podíváme například na osud carské rodiny v Rusku, lze to s čistým svědomím nazvat tragédií. Ani císaře Karla nečekalo nic obzvlášť příjemného. Vzdal se trůnu jen proto, aby předešel občanské válce a po rozpadu Rakouska-Uherska chtěl s rodinou bydlet v Čechách, které mu byly nejbližší. Ani toho se ovšem nedočkal.
Karel I.
Československá vláda, jejímž viditelným mluvčím byl ministr zahraničí Edvard Beneš, přijala tvrdou proti-habsburskou politiku, která Karlovi fakticky uzavřela cestu do Čech. A to v „zájmu bezpečnosti demokratické republiky“.
Nejprve odešel s manželkou Zitou Bourbonsko-Parmskou a jejich sedmi dětmi do Švýcarska, kde nezůstal dlouho. Dvakrát se pokusil vrátit na uherský trůn, ale neúspěšně. Mocnosti Dohody, zejména Velká Británie, si jeho návrat nepřály a rozhodly, že musí být internován daleko od Evropy.
Vyhnanství, chudoba a předčasná smrt
Karel tak skončil na ostrově Madeira, kde musel žít s rodinou v chudých poměrech. Portugalskému lidu byl nesmírně vděčný za poskytnutí jídla, oblečení a střechy nad hlavou.
Zima, 1922. Madeira byla terčem velmi kruté zimy a Karel proto onemocněl zápalem plic. Lékaři mu tehdy nemohli poskytnout ani dostatek tepla, ani kvalitní péči. Dne 1. dubna, ve věku pouhých 34 let, zemřel. Manželka Zita byla tou dobou ve vysokém stupni těhotenství a 31. května se jí narodila dcera Alžběta Šarlota.
Zita později s hořkostí vzpomínala, že se z muže, který se snažil skončit válku, stal mezi vítěznými mocnostmi a novými režimy nevítaný symbol starého světa.
Karel I. bojující o život s horečkami a dušností.
Blahoslavený Karel
V roce 2004 byl papežem Janem Pavlem II. za své dobré skutky a úsilí o mír prohlášen za blahoslaveného. Možná právě proto stojí za to jeho příběh připomenout – příběh císaře, kterého nezlomila moc, ale dějiny. Muže, který nezemřel na bitevním poli, ale v chudobném vyhnanství. Člověka, který chtěl, aby se svět přestal zabíjet a zaplatil za to zapomněním.
Zdroje:
DEMMERLE, Eva. Císař Karel I. Blaze těm, kdo působí pokoj. Praha::Ikar, 2006. ISBN 80-249-0678-3.
https://www.cisarkarel.cz
https://www.cirkev.cz/blahoslaveny-cisar-karel-i_61945
https://cs.wikipedia.org/Wiki/Karel_I.
