Proč pořád křičíš, mami?

Kolikrát jste si řekla, že už nebudete tolik křičet na děti. Jak moc dobře víte, že jste na manžela stále jen nevrlá. Víte to, moc dobře si to všechno uvědomujete, ale nevíte, jak zase najít v sobě klid.

Nepomáhá ani počítat snad do tisíce, ani se zavřít do koupelny a uklidnit se. Víte, že jste už považována za hysterku, které vadí všechno a nevidí na dětech ani manželovi nic, co by stálo za pochvalu. Jak se s tím popasovat?

Dnešní doba je sice hektická, viz článek zde, ale to přece neznamená, že hektická musíte být i vy. A pokud si myslíte, že být matkou a manželkou znamená být ve všem perfektní, tak to je pouze váš pohled. A opravdu není v pořádku požadovat dokonalost a poslušnost po svých blízkých. Dokonalá rodina a dokonalé vztahy díky vaší hysterii dokonalé nikdy nebudou.

Mylně se domníváme, že všechno visí jen na nás. Že když máme rodinu, děti a manžela, musíme vše podřídit jim a všemu tomu kolem. Naložíme si na bedra tolik, že pod tíhou toho všeho se z nás stávají věčně nic nestíhající uřvané ženy.

Stále je v nás ta mladá duše, kterou jsme měli než jsme si založili rodiny. A je nutné na to nezapomínat. Nikdo vám nevzal vaše touhy a radosti. A děti, to je přece radost a štěstí nejvyšší. Váš manžel taky není jen figurka, se kterou budete pohybovat jak zrovna potřebujete. Vy vidíte smysl života v dokonale uklizené domácnosti, ale on ho vidí v něčem jiném. Kdy jste naposledy uznala svého muže? Pochválila ho? Že vás taky nikdo nepochválí? Možná právě pro to, že si raději stejně uděláte všechno sama, protože jsou všichni kolem vás tak neschopní. Čekáte díky, ale nic. Vrací se vám to jako bumerang. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Ano, je toho na nás moc. Ale není nic jednoduššího, než si o tom promluvit v klidu, a umět hezky požádat, jakou by jste si představovaly pomoc a taky za ni poděkovaly. Zkuste si jen jedinkrát všimnout, jaký bude rozdíl, když požádáte formou klidného rozhovoru a jaký je dopad, když řvete jak siréna. Jsou to vaše potřeby, a vaše hranice. Jak si je nastavíte, je jen na vás. Ale nečekejte, že se zlostí a výčitkami někam dojdete. Tak možná k úplnému zkratu, který může být velmi nepříjemný a nevratný.

Pokud potřebujete mít vše do detailu zorganizované a naplánované, je to opět vaše potřeba, nevnucujte ji druhým formou násilí. Děti ani manžel nejsou poslušní vojáčci. Samozřejmě v každé rodině má fungovat určitý řád, ale pokud už jdete do extrému, je to bič jen na vás samotnou.

Děti ani manžel nejsou nástrojem k vaší spokojenosti. Potřebují mámu a ženu, která je v pohodě a má jasno v tom, co je v životě skutečně důležité. Zkrátka někoho, kdo nezapomíná dát najevo taky svou lásku a vděčnost, že má zdravou, fungující rodinu.

Pokuste se přistupovat jinak. Opravdu je nutné začít u sebe. Vždy myslete na to, jestli právě tato situace (problém) vyžaduje křik. A hlavně, zda vztek, který v sobě máte, skutečně pramení z dětí, nebo je ve vás úplně něco (někdo) jiný, kdo vás rozčílil.

Nepodlehněte zuřivosti, zkuste to ustát. Vztek je lidská vlastnost, jako spousty dalších, ale i vztek musí mít své hranice. Vaše děti i manžel budou určitě taky reagovat jinak, než tak, že se raději odeberou jinam, protože je stejně za splnění příkazu nečeká ani slůvko „Děkuji“. Přiznejte, jak by bylo vám, kdyby vám neustále někdo něco vyčítal a u toho pořád jen vztekle řval? Chtěli by jste pomáhat takové osobě? Byly by jste rády v takové společnosti?

Zaměřte se od dokonalosti k obyčejným věcem, které vás dělaly šťastnou, než jste si založila rodinu. Mít děti není handicap. Stále můžete žít pohodově, a sdílet tu pohodu se svým mužem, který už možná jen vzpomíná, jaká jste byla na začátku celého příběhu. Jak krásná jste byla, když jste se usmívala.

Přiznejte si, že ani děti, ani manžel, po vás nevyžadují mít vše do puntíku a perfektní. To my ženy si to často takto nastavíme samy, a pak už jen sledujeme, že vlastně vůbec nic nefunguje. Rodinná pohoda je v nedohlednu, manžel utíká raději za kamarády, děti na nás zvedají oči v sloup a jsou raději ve společnosti mobilů. Co takhle pusa na dobrou noc dětem, a ráno popřát manželovi hezký den? Nestojí vás to nic, a jim to udělá tak ohromnou radost.

Známe to přece všechny: ŠŤASTNÁ MÁMA ROVNÁ SE ŠTASTNÉ DÍTĚ. A nic není víc.