Článek
V českém právním řádu termín „politická nezisková organizace“ neexistuje. Neziskový sektor se skládá ze spolků, ústavů či nadací, které se věnují všemu od včelařství přes charitu až po ochranu přírody. Paradoxem české debaty je skutečnost, že nejhlasitější kritici těchto struktur, rekrutující se často z řad krajní pravice a populistických hnutí, sami principy neziskového sektoru velmi efektivně využívají k budování vlastních vlivových sítí.
Zatímco například organizace pomáhající uprchlíkům nebo monitorující korupci čelí výzvám k odstřižení od veřejných rozpočtů, na druhé straně spektra vznikají paralelní struktury. Tyto subjekty se navenek tváří jako nezávislé think-tanky, instituty pro ochranu „tradičních hodnot“ nebo vzdělávací spolky. Jejich skutečným účelem je však vytváření ideologického zázemí pro konkrétní politické strany nebo hnutí. Tímto způsobem dochází k profesionalizaci extremistické nebo populistické scény, která se snaží napodobit funkční modely liberálních organizací, proti nimž rétoricky bojuje.
Tento trend ukazuje na hlubší nepochopení role občanské společnosti v demokracii. Demokratický systém stojí na tom, že občané mají právo se sdružovat a vyjadřovat se k věcem veřejným i mimo termíny voleb. Kritika „politických neziskovek“ tak často není motivována snahou o větší transparentnost nebo úsporu státních financí, ale snahou umlčet názorové oponenty. Pokud se určité skupině podaří přesvědčit veřejnost, že snaha o ochranu klimatu nebo lidských práv je nelegitimní politickou činností, kterou by stát neměl tolerovat, otevírá se cesta k postupné erozi demokratických institucí.
Zatímco se tedy pozornost soustředí na finance proudící do známých velkých organizací, v ústraní rostou sítě, které využívají stejné právní formy k šíření dezinformací nebo k radikalizaci společnosti. Tyto nové struktury jsou často financovány z neprůhledných zdrojů nebo darů od ideologických spojenců ze zahraničí. Boj proti „politickým neziskovkám“ se tak v praxi stává spíše bojem o to, čí vliv v neziskovém sektoru převáží, nikoliv snahou o očištění veřejného prostoru od politických vlivů. Je proto nezbytné posuzovat organizace nikoliv podle nálepek, které jim dávají jejich odpůrci, ale podle jejich skutečné činnosti, transparentnosti hospodaření a přínosu pro celou společnost.
