Článek
Umění provází člověka tisíce let. Během této dlouhé doby lidstvo přicházelo s novými technologiemi a inovacemi, které jeho autorům usnadňovaly proces tvoření. Díky pokroku již malíři nemusí čmárat po stěnách v jeskyních, spisovatelé nemusí psát husím brkem na pergamen a stejně tak filmaři mají možnost využít digitálních efektů a přeměnit i své nejsložitější představy v reálné obrazy. Stále to jsou ale oni, kdo má tvůrčí vizi a kdo zapojuje své kreativní myšlení. Dnešní technologie ovšem mají potenciál převzít i tuto část tvůrčího procesu a otázkou zůstává, zda bude lidských autorů vůbec třeba.
Vyhýbat se AI neznamená prohru
To, že dochází k vývoji, je nepopiratelný fakt, a ať umělci chtějí nebo ne, umělá inteligence ovlivní i jejich životy a jejich tvorbu. Na druhou stranu je nikdo nenutí využívat tento nástroj a pokud si to přejí, mohou postupovat stejně jako dříve. Navíc je také možné, že se nakonec právě díky tomuto přístupu stanou významnějšími než kolegové, kteří se rozhodnou zvolit jednodušší cestu.
Dodnes existují spisovatelé, kteří své příběhy vytváří za pomoci tužky a papíru, nebo filmaři, kteří natáčejí v reálných lokacích bez použití zeleného plátna. Například Christopher Nolan, jeden z nejslavnějších režisérů současnosti, je známý svou averzí vůči CGI a snahou o jeho minimalizaci. Nejenže tento umělec slaví úspěch snad s každým svým počinem, ale jeho filmy se po vizuální stránce rovnají (nebo i překonávají) konkurenci, která hojněji využívá nástrojů moderní doby. Stačí si vzpomenout na Počátek nebo Interstellar.
Stejně jako Christopher Nolan inklinuje k tradičním praktickým efektům, i jiní umělci nemusí přijmout AI a jiné produkty současné doby. Dokonce díky tomu mohou získat konkurenční výhodu a navýšit hodnotu vlastních děl. Už dnes se najdou obdivovatelé natáčení v tradičních lokacích, kteří více ocení například Nolanova Oppenheimera než digitální finále Avengers Endgame, takže lze předpokládat, že i v budoucnu se část publika bude přiklánět k lidské tvorbě a výtvory algoritmů bude odmítat.
Sice je používání umělé inteligence některými tvůrci nevyhnutelné, ale to neznamená, že ostatní ztratí význam. Tradiční umělci budou mít stále hodnotu a v očích společnosti možná i vyšší než ti, kteří si práci usnadní technologiemi. Stejně jako obdivujeme kulturisty, kteří dosáhnou skvělé formy i bez steroidů, můžeme vzhlížet k autorům, kteří se odhodlají vydat se k úspěchu složitější cestou.
Jde o umění nebo o umělce?
Důležitou otázkou, která zřejmě rozhodne o osudu tvůrčích osobností, je, zda nám více záleží na díle jako takovém nebo na úsilí, které stojí za jeho stvořením. Pochopitelně obdivujeme Monu Lisu jakožto velice kvalitní malbu, ale současně nemůžeme opominout Leonarda Da Vinci, který věnoval tisíce hodin tréninku malířských technik, studiu barev a perspektivy nebo pitvání mimických svalů mrtvol - a to vše, aby dokázal namalovat úsměv na svém nejznámějším obraze.
Samozřejmě existují umělci, kteří jsou nadaní od přírody a k vytvoření mistrovského díla nepotřebují vynaložit tolik úsilí jako méně talentovaní kolegové. Přesto je svět plný uměleckých zázraků, které by nikdy nevznikly, kdyby jejich autoři neprokázali odhodlání, disciplínu a vytrvalost.
Oproti tomu umělá inteligence nic takového nezná. Neví, co je strach z neúspěchu, neví, co je lenost. Je to bezcitný stroj, který nemusí překonávat vnitřní i vnější překážky, které stojí v cestě lidskému umělci, a co hůř, nezná ani touhu po stvoření něčeho krásného, tvůrčí činnost jí nepřináší radost a stejně tak nepozná spokojenost z dobře odvedené práce. Můžeme její výtvory vůbec ocenit?
Podstata umění
Stojí za úvahu, zda samotné slovo umění má svůj původ ve výrazu umět nebo ve výrazu umělý. Například v angličtině také vidíme podobnost mezi slovem art (umění) a artificial (umělý). Zda jsou tedy úsilí a um autora tím hlavním, co činí stvořené dílo hodnotným, je zřejmě věcí názoru.
Osobně se domnívám, že by umění mělo zůstat lidskou záležitostí a výtvory bezduchých strojů by se neměly řadit do stejné kategorie. Nejde jen o práci, odhodlání a vytrvalost tvůrce, která stojí za většinou velkých děl, ale také o jeho vnitřní svět - jeho příběh, jeho minulost a jedinečnou perspektivu. Mnohdy je zajímavé zamyslet se, co umělce vedlo k vytvoření právě takového díla, jaké stvořil - co ho ovlivnilo, co zažil a k jakým závěrům během života dospěl. Často je to také autorovo jméno, které prodává. Stačí navštívit knihkupectví a podívat se, jakým písmem je na knihách uvedeno Stephen King.
Pokud bychom poslouchali vygenerovanou hudbu, četli vygenerované příběhy a sledovali vygenerované filmy, připravili bychom se o tuto provázanost umění s lidskou bytostí, která toužila po vyjádření svého vnitřního světa.
Generická AI odstraní generické autory
Samozřejmě ne každého tvůrce lze považovat za umělce. Najdou se například scenáristé, kteří se živí psaním laciných příběhů bez jakékoliv myšlenky nebo uměleckého přesahu. Je tedy možné, že právě takoví autoři budou nahrazeni umělou inteligencí, jejíž výstupy nestojí tolik peněz nebo jsou dokonce zadarmo.
Pokud se tedy firmy působící ve filmovém, knižním nebo například hudebním průmyslu rozhodnou využít moderních technologií, dojde k výraznému prořídnutí v lidských řadách. Stejně jako můžeme předpokládat, že v jiných oborech bude počet zaměstnanců klesat, i oblasti týkající se umění jistě nebudou výjimkou.
Umění založené na algoritmech
Umělá inteligence se vyvíjí raketovým tempem a dostává se do čím dál více sfér našich životů. Jedná se o přelomový vynález, který změní svět dost možná i větší měrou než internet, a můžeme jen uvažovat, kam se naše společnost bude v následujících letech posouvat. Je jisté, že ani umění nezůstane beze změny.
Existuje možnost, že se veškerá hudba, obrazy, filmy nebo seriály, knihy i jiné formy umění stanou personalizovanými. Člověk se posadí k televizi, na které poběží film živě generovaný umělou inteligencí na základě dat, které daný vynález nasbíral v průběhu dne. Spotřebitel zhlédne snímek, který bude vytvořený jen jemu na míru - s jeho oblíbenými herci, na jeho oblíbených lokacích, s oblíbenými zápletkami a tématy. Jindy si pustí hudbu, kterou AI složí na základě informací o spotřebitelově aktuální náladě a preferencích. Ani knihy a obrazy nemusí pro algoritmy představovat problém.
Pokud bude umělá inteligence disponovat správnými daty, měla by být schopná stvořit obsah, který člověka zasáhne na správném místě. Jestli taková zábava bude mít smysl je ovšem k zamyšlení.
Osud umělců je v našich rukou
Je jen na nás, jestli se rozhodneme jít cestou generického obsahu, kterému chybí duše umělce, nebo jestli svým zájmem a podporou odměníme skutečné tvůrce, kteří díky své píli, vytrvalosti a touze mají potenciál stvořit mistrovská díla. Pokud mají mít takto ambiciózní autoři ve světě AI naději na úspěch, záleží na volbě každého z nás. Vybereme si personalizovanou tvorbu bezcitných strojů? Nebo se přikloníme na stranu kreativních lidských bytostí s bohatým vnitřním světem?
Věřím, že umělci si pořád mohou dovolit snít o úspěchu své tvorby a že i v budoucnu se najdou lidé, kteří jejich úsilí ocení. Tradiční umění si jistě najde své obdivovatele a i kdyby došlo na vizi personalizovaného světa a společnost by na lidské autory zanevřela, oni se stále budou moct radovat z výsledků své práce a užívat si tvůrčí proces - a to je něco, co bezduché stroje nikdy nepoznají.
