Článek
Konkrétně: máme 27 různých obranných politik a každý stát sleduje především vlastní zájmy; vyvíjí vlastní systémy, čímž zbytečně duplikuje náklady. Chybí koordinace při nákupech zbraní. Výsledkem je, že Evropa má šestkrát více různých druhů vojenského vybavení a techniky než Spojené státy, což dále komplikuje opravy či masovou výrobu munice, jíž se musí (zbytečně) produkovat vícero druhů namísto jednoho standardizovaného.
Výše uvedené nás jako obyvatele Evropy stojí zbytečně mnoho peněz navíc. Podle jedné studie mohlo být z celkového rozpočtu unijních zemí na obranu ve výši 240 miliard eur v roce 2022 ušetřeno až 75 miliard eur, pakliže by fungovala lepší spolupráce při zadávání zakázek v rámci synchronizované evropské obranné strategie. Prozatím však platí, že méně než 20 % obranných zakázek se v EU realizuje společně, kooperativně.
A to představuje slabinu, nikoli jedinou, pro bezpečnost našeho kontinentu.
Může být řešením konsolidace obranného průmyslu? Evropa se v minulosti pokusila o několik společných obranných projektů, nicméně se smíšeným úspěchem. Mezi ty méně úspěšné příklady patří vývoj vojenského transportního letadla Airbus A400M, které se potýkalo s technickými problémy i výrazným překročením nákladů; nebo práce na nadzvukovém stíhacím letounu Eurofighter Typhoon, který překročil rozpočet o 75 %. Naopak úspěšný model spolupráce představuje MBDA, evropský výrobce raket, jehož síla tkví v efektivním korporátním řízení, jež dostatečně dobře potlačuje národní zájmy jednotlivých vlastníků (francouzského Airbusu, bristkých BAE Systems a italského Leonarda)
Evropská unie proto spustila obrannou strategii na roky 2022–27, jejímž cílem je do roku 2030 zajistit, aby nejméně 35 % výdajů na obranu směřovalo k evropským výrobcům a 40 % nákupů zbraní probíhalo prostřednictvím společných zakázek. Otázkou zůstává role Spojeného království, které už není součástí EU, je ovšem klíčovým hráčem v evropské obraně – což se nyní o to zřetelněji ukazuje při vyjednávání o ukrajinských bezpečnostních zárukách a ochraně Evropanů před hrozbou agresivního Ruska.
Takže…
Pokud chce Evropa skutečně posílit svou obranu, musí ze všeho nejdřív snížit vlastní roztříštěnost obranného průmyslu a podporovat v jeho rámci strategická spojenectví (nabízí se a diskutuje se užší spolupráce mezi německým Rheinmetallem, francouzským KNDS nebo zmíněným Leonardem). Důležité je také přijmout po vzoru MBDA model nezávislého korporátního řízení, který potlačí národní zájmy ve prospěch funkční jednolité obranné strategie, a prohloubit spolupráci s Velkou Británií, která sice není členem Unie, ale její vojenská síla je pro evropskou bezpečnost, zejména pro ztrátě amerických záruk, klíčová.
Evropa stojí na rozcestí. Bude dál utrácet miliardy zbytečně navíc, nebo se konečně vydá cestou strategické spolupráce? Budoucnost evropské bezpečnosti závisí na schopnosti jednotlivých států oddělit podstatné od nepodstatného. Je načase přestat hledat malicherné rozdíly a naopak nacházet společná řešení.
Protože Rusko se dívá. Ba co víc, pokukuje, co by si ze svobodné Evropy vzalo. A jediným způsobem, jak může uspět, je, když budeme nejednotní. Nebuďme!
Zdroje
DW News (2024) Can Europe’s defense giants come together? | Business Beyond. https://www.youtube.com/watch?v=ISebFmpZReM
Analyst (2025) Europe’s Strategic Reckoning: The state of European defence and future prospects — Bloomsbury Intelligence and Security Institute (BISI). https://bisi.org.uk/reports/europes-strategic-reckoning-the-state-of-european-defence-and-future-prospects#:~:text=The%20White%20Paper%20on%2019%20March%202025%20advocates,single%20EU-wide%20defence%20market%20to%20foster%20industrial%20collaboration
Wikipedia contributors (2025) MBDA. https://en.wikipedia.org/wiki/MBDA#cite_note-7
