Článek
Jedním z důvodů, proč je v dnešní době populismus tak úspěšný, až se stal v jistém ohledu politickým hlavním proudem, může být ten, že v rámci společnosti mnoho lidí ztratilo svou původní identitu. Zatímco (a bude se to v detailech lišit země od země, region od regionu) kdysi lidé odvozovali své postavení a ekonomické zájmy od povolání, které nezřídka vykonávali i celý život, dnes řada tradičních pracovních míst (u nás zejména v těžkém průmyslu, strojírenství, hutnictví či těžařství) zanikla.
Namísto toho lidé víc a víc pracují v nejrůznějších profesích v nejrůznějších podnicích; a třeba jen na krátkou dobu (pět, deset let), než daná firma zkrachuje, opustí kraj či svůj provoz automatizuje. Pracovní trh se fragmentuje, drolí a s ním i celá společnost. Již neexistuje jedna snadno oslovitelná, monolitická masa jedné třídy pracujících se společnými, skoro identickými zájmy. Také odtud může pramenit, vedle jisté ideové a personální vyprázdněnosti, úpadek sociální demokracie (nejen) u nás, který se snaží zaplnit kupříkladu právě populisté - ať už oslovováním reálných, či zástupných problémů.
K tomu si připočtěme zhoršující se ekonomickou nerovnost a finanční nejistotu velké části populace. Globalizace a technologický pokrok s sebou jistě přinesly mnoho výhod, ale rovněž vedly k významným strukturálním změnám pracovního trhu. Během několika hospodářských krizí a recesí přišla velká část pracujících o svá zaměstnání nebo se jejich pracovní podmínky citelně zhoršily. Nedávná pandemie s inflací, drahé a nedostupné bydlení či zvýšení cen energií pro ruskou agresi proti Ukrajině taky nepomohly. To vše vedlo a vede k frustraci a pocitu, více či méně oprávněnému, že jsou tito lidé vládnoucími „elitami“ opomíjeni.
Další rozhodující veličinou, která se nezřídka žene jako voda na mlýn populismu, jsou kulturní a společenské změny, nebo spíš strach z nich (ať už více, nebo spíš méně oprávněný, ale o to intenzivněji uměle rozdmýchávaný). K nim si připočtěme migrací, jež vyvolává u velké části obyvatelstva pocit ohrožení, který právě populističtí lídři obratně využívají, stavíce se tak jako obránci tradičních hodnot proti cizím vlivům a elementům.
Neméně významnou roli hraje rovněž důvěra, či spíše její ztráta mezi lidmi ve státní instituce a tzv. mainstreamové politiky. Lidé, kteří cítí, že jsou jejich zájmy ignorovány, mají tendenci se obracet k takovým politickým mluvícím hlavám, které slibují, že jim buď navrátí moc do jejich rukou, nebo naopak všechno zařídí za ně (a ať se o nic nestarají a jen slepě následují). Různé korupční skandály, nedostatek transparentnosti, papalášské a arogantní chování dosavadní politické reprezentace tuto nedůvěru jen posilují.
A pak tu máme ještě moderní komunikační technologie, na ty nemůžeme zapomenout – zejména sociální média, která dnes mají stále větší a větší vliv na to, co vidíme a slyšíme a víme (myslíme si, že víme) o světě kolem nás. Tyto platformy navíc umožňují populistům efektivně šířit své poselství a mobilizovat podporu, aniž by jim kdokoliv oponoval či nastavil zrcadlo, zdali to, o čem mluví, je skutečně pravda, či nikoliv. Sociální média (a často i ta „tradičnější“) nadto zcela charakteristicky zdůrazňují konflikty a kontroverze, což přispívá jen k další vyhrocenosti veřejné debaty a polarizaci společnosti.
Jak tedy nebýt za don Quijoty a s populismem účinně bojovat?
Boj s populismem je nelehký úkol, který si žádá rozličné strategie – a to nezřídka s velmi nejistým výsledkem. Nicméně zkusme to. Jak tedy můžeme posílit liberální demokracii a zajistit její místo na slunci i v dnešní nelehké, nestabilní době?
1. Zlepšit ekonomickou situaci
Památná věta „It’s the economy, stupid“ stále platí. Ze všeho nejdřív je třeba (vy)řešit hospodářské problémy, které slouží jako živná půda nespokojenosti, nejistoty, rozhodování se na základě strachu a v konečném důsledku růstu obliby jednoduchých „řešení“, jež jsou povětšinou stejně líbivá, jako jsou nefunkční. V boji s tímto je nutné prosadit takové změny, které stimulují ekonomický růst, produktivitu práce, pracovní místa, svobodu podnikání a ruku v ruce s tím potírají chudobu a poskytují péči o ty nejzranitelnější. V žádném případě nemůžeme opomenout investice do vzdělávání nových generací i těch starších, včetně rekvalifikací pracovníků všude tam, kde je to jen trochu možné a žádoucí - tak aby se mohli lidé snáze připravit (i když to v žádném případě úplně snadné nebude) na neustále měnící se podmínky na trhu práce.
2. Podpořit společenskou soudržnost
Neméně důležité je podporovat soudržnost a pocit vzájemnosti ve společnosti, jíž se každý cítí být právoplatnou součástí a má podobnou příležitost uspět jako ostatní. To znamená v prvé řadě bojovat s nejrůznorodějšími formami a podobami diskriminačního chování, sic neviditelnými, ale tolik citelnými „skleněnými stropy“ (respekt k jiným kulturním identitám a právům menšin by měl být samozřejmostí) či dbát na kvalitu a dostupnost veřejných služeb.
3. Posílit důvěru v instituce
Zcela zásadní a absolutně nezbytnou podmínkou je zachovat nebo, v případě její ztráty, obnovit důvěru v politické instituce. Transparentnost, odpovědnost a reálný (nejen deklarovaný) boj proti klientelismu a korupci jsou prakticky prvním krokem pro získání důvěry veřejnosti. Politici a instituce by měli aktivně a srozumitelně s občany komunikovat a zapojovat je do rozhodovacích procesů – ať žije participace!
4. Bránit a chránit nezávislost médií
Média se někdy označují vedle legislativy, exekutivy a justice za čtvrtou složku moci (v anglosaském prostředí tzv. fourth estate), protože významným způsobem ovlivňují, až utvářejí naše povědomí o politice. Proto se je prakticky vždycky, navzdory jisté ztrátě jejich monopolu na veřejném diskurzu vlivem sociálních sítí (a bájných barevných řetězových emailů s moři gramatických chyb a oceány vykřičníků!!!), snaží populisté s autokratickými sklony získat na svou stranu, respektive je zcela ovládnout a dostat pod svou moc. Což znamená jediné – že na médiích stále proklatě hodně záleží. A proto potřebujeme podporovat a chránit kvalitní žurnalistiku, která poskytuje přesné, ověřené, maximálně objektivní a vyvážené informace a jako hlídací vlčák demokracie je schopná odhalovat a zřetelně rozlišovat manipulace a ukazovat na prachsprosté lži (moderně a poněkud eufemisticky nazývané též dezinformace).
5. Dodržovat demokratické hodnoty v praxi
Nakonec je dobré si znovu a stále dokola připomínat základní demokratické hodnoty (a učit se jim), jako jsou lidská práva, svoboda projevu a právní stát. Ukazovat na naší nedávno prožité i dávnější historii, nebo koneckonců bouřlivé současnosti všude možně kolem, že to v žádném případě nejsou jen prázdná slova označující něco automatického a nezcizitelného. Tyto věci jsou naopak docela dost dobře zcizitelné, bohužel. A autokracie většinou nic dobrého nepřinese, kromě toho, že si malá hrstka „vyvolených“ ukradne a rozkrade stát.
Co říci závěrem?
Populismus představuje vážnou výzvu pro liberální demokracii, svobodnou společnost a férově fungující zemi. Pochopit, proč vzniká a jak se mu dokážeme postavit, pomůže (snad) otupit jeho dráždivou svůdnost a zajistí, že demokracie (nejhorší ze systémů vládnutí s výjimkou všech ostatních, ještě horších, kdybych měl parafrázovat Churchilla) zůstane stát silná a odolná. Nic z toho nikdy nebylo, není a nebude zadarmo. A bude si žádat nás a naší velké nelhostejnosti.
Zdroje inspirace
Bennett L, Livingston S (2020). The Disinformation Age: Politics, Technology, and Disruptive Communication in the United States. Cambridge University Press
Ginsburg T, Huq AZ (2018). How to Save a Constitutional Democracy. University of Chicago Press
Hawkins K, Littvay L (2019). Contemporary US Populism in Comparative Perspective. Cambridge University Press
Inglehart R, Norris P (2016). Trump, Brexit, and the Rise of Populism: Economic Have-Nots and Cultural Backlash. HKS Faculty Research Working Paper Series RWP16-026
Levistky S, Ziblatt (2018). How Democracies Die. Crown Publishers
Mounk Y (2018). The People vs. Democracy: Why Our Freedom Is in Danger and How to Save It. Harvard University Press
Mudde C (2007). Populist Radical Right Parties in Europe. Cambridge University Press
Norris P, Inglehart R (2019). Cultural Backlash: Trump, Brexit, and Authoritarian Populism. Cambridge University Press
Rodrik D (2018). Straight Talk on Trade: Ideas for a Sane World Economy. Princeton University Press
