Článek
Trans tuky: Neviditelný zabiják v jídle, který si dobrovolně dáváme na talíř
Možná si to neuvědomujeme, ale některé potraviny, které běžně jíme, nám v těle dělají větší paseku než pytlík bonbonů nebo slaných chipsů. Řeč je o transmastných kyselinách. Malé, nenápadné, ale o to zákeřnější tuky, které bychom si do těla dobrovolně asi nikdy nedali – kdybychom věděli, kde všude číhají.
Kde se berou? A proč tam vlastně jsou?
Trans tuky nejsou žádná novinka – vznikají už desítky let při průmyslovém ztužování olejů. Představte si, že vezmete rostlinný olej a „natvrdo“ z něj uděláte něco, co připomíná máslo. Výhoda pro výrobce? Vydrží to dlouho, netaje to a výrobek má delší trvanlivost. Výhoda pro nás? Prakticky žádná.
Najdete je třeba v levných polevách na sušenkách, v popcornu do mikrovlnky, v margarínu, ve smaženém jídle z fast foodu nebo i ve zdánlivě nevinném pečivu z regálu. A největší problém? Téměř nikde se o nich nahlas nemluví.
Proč jsou trans tuky tak nebezpečné?
Není to jen o tom, že jsou „nezdravé“. Transmastné kyseliny jsou opravdu jedním z nejhorších typů tuků pro lidské tělo. Nejen že zvyšují hladinu škodlivého LDL cholesterolu, ale navíc snižují ten hodný – HDL. Co to v praxi znamená? Větší riziko srdečních nemocí, ucpaných cév, cukrovky a zánětů v těle. Některé studie dokonce ukazují spojitost s vyšším výskytem některých typů rakoviny nebo s poruchami paměti.
A co je na tom nejhorší? Že i malé množství těchto tuků může škodit. Nepotřebujete sníst balík hranolků denně – stačí pár soust denně po delší dobu. Tělo si s trans tuky prostě neumí poradit. Nezpracuje je. Nepřirozené tuky, které se v nás hromadí jako tikající bomba.
A co na to svět?
V Dánsku bouchli do stolu už v roce 2003 – trans tuky tam jednoduše zakázali. Brzy je následovaly i USA, Kanada nebo Rakousko. Výsledky? Výrazně méně infarktů a dalších nemocí srdce.
A co my? U nás zatím nic. Výrobci sice mají povinnost uvádět, když trans tuky používají, ale přiznejme si – kolik z nás luští složení sušenek pod zářivkou v obchodě? Navíc často najdeme jen označení „částečně ztužené tuky“, což běžnému člověku moc neřekne. Výrobci na to spoléhají – a my jíme dál.
Dá se tomu vyhnout?
Naštěstí ano. Chce to trochu pozornosti, ale je to zvládnutelné:
- Koukni na etiketu – pokud vidíš „částečně ztužené tuky“, vrať to zpátky do regálu.
- Vař doma, z čerstvých surovin. Tím si ušetříš spoustu starostí.
- Vyhýbej se průmyslově zpracovaným potravinám – čím víc je výrobek „hotový“, tím větší šance, že obsahuje trans tuky.
- Pozor na levné sladkosti, trvanlivé pečivo a slané snacky – tam je to nejčastější.
Není na co čekat
Možná si řekneš – vždyť trochu sušenky mi přece neublíží. A máš pravdu. Sama o sobě asi ne. Jenže pokud je to denně, týdně, roky… pak už to není „trochu“. Trans tuky jsou jako nenápadní vetřelci – člověk je necítí, nevidí, ale přitom pomalu a jistě škodí.
Zatímco čekáme, až stát zakročí jako v jiných zemích, máme jednu výhodu: můžeme se rozhodnout sami. A vědomě je z našeho jídelníčku vyškrtnout. Možná to není snadné hned první den – ale je to rozhodně krok, který má smysl. Pro srdce, cévy i pro pocit, že máme svoje zdraví víc pod kontrolou.
Zdroje:
www.healthline.com - https://www.healthline.com/nutrition/why-trans-fats-are-bad
