Článek
Strach z lékařů není nic neobvyklého, ale dokud si tím člověk neprojde sám, těžko pochopí, jak hluboký může být. Někdy nejde o jehly, bolest ani diagnózu. Někdy je nejhorší ten pocit, že jste jen další případ. Bezejmenný, neviditelný, ztracený ve zdravotnickém systému.
Nikdy nezapomenu na ten den. Seděla jsem na židli v přeplněné čekárně, mezi desítkami dalších „případů“. Po hodině mě zavolali dovnitř. Lékař se na mě ani nepodíval, jen mechanicky přečetl výsledky. „To bude chtít antibiotika,“ zamumlal, aniž by mi dal prostor cokoliv říct. Cítila jsem se jako věc, ne jako člověk.
Když jsem se pokusila vysvětlit, že mi podobné léky v minulosti způsobily problémy, přerušil mě uprostřed věty. „Paní, já vím, co dělám.“ Ta věta mě bolela víc než samotná nemoc. V tu chvíli se ve mně usadil pocit beznaděje a tichý strach – ne z nemoci, ale z lidí, kteří ji mají léčit.
Podobné zkušenosti nejsou výjimečné. Mnoho lidí popisuje, jak byli odbýváni, nevyslyšeni nebo jim bylo dáváno najevo, že obtěžují. A právě to je problém. Protože léčba není jen o tabletkách a diagnózách – je i o důvěře, bezpečí a lidském přístupu.
Psychologové potvrzují, že strach z lékařů – iatrofobie – může pramenit právě z takových zážitků. Pacienti se pak bojí vrátit. Odkládají vyšetření, i když něco není v pořádku. A zdravotní stav se zhoršuje. Vzniká začarovaný kruh, který často končí zbytečným trápením.
Jenže… existuje i naděje. Po několika neúspěšných návštěvách jsem narazila na lékařku, která mě konečně viděla jako člověka. Pozdravila mě jménem, podívala se mi do očí a hlavně – poslouchala. Bylo to poprvé po dlouhé době, kdy jsem se necítila malá a bezbranná. Od té chvíle vím, že ne všichni v bílých pláštích zapomněli na to nejdůležitější – lidskost.
Strach z lékařů je skutečný a velmi rozšířený problém. Nevyřeší ho ticho, ale otevřená komunikace, empatie a ochota naslouchat. Není ostuda mít obavy. Ostuda je ty obavy přehlížet. A pokud jste někdy měli pocit, že jste v ordinaci jen další složka na stole – vězte, že v tom nejste sami. A že existují i lékaři, kteří nezapomněli, proč se rozhodli pomáhat.
Zdroje: Autorský článek / Vlastní zkušenost
