Článek
Zuzana si už dlouho připadala sama. Vlastně od té doby, kdy posledního chlapa vyhodila jako prašivého psa. Nejradši by si z ní udělal služku a navíc se ukázalo, že chodí tajně za sousedkou. Zuzana mu sbalila tašku, hodila mu ji jako psovi a zabouchla za ním dveře.
Taková divná ženská to byla, ta jejich sousedka. Pořád jen někoho peskovala, ani krásy moc nepobrala, ale s chlapama to uměla. Pepa se k ní přestěhoval a Zuzaně se ulevilo. Pepovi ale asi moc ne, protože se povídalo, že musí sousedku poslouchat na slovo jak pejsek.
O žádném vhodném chlapovi Zuzana v okolí nevěděla, tak si s pomocí protřelejší kamarádky vyrobila profil na online seznamce. Třeba se tam najde někdo, z koho po pár měsících nedostane psotník. A kdo si vždycky nenajde hůl, když jí bude chtít bít. Jako to dělával Pepa. Brrr…
Nervózně, s třesoucími se prsty a se skleničkou levného vína po ruce, začala dychtivě listovat nabídkou pánů vhodných věkem i tělem. A nestačila se divit. Bylo jich tam jako psů!
Jenomže čím víc si profily těch chlapů prohlížela, tím méně nadšení projevovala. Dopila skleničku, povzdychla si a pronesla ke kamarádce: „Jak se v tom má člověk vyznat? Vždyť jsou každý pes jiná ves!“
Jeden na fotce dělal psí oči, druhý zas vypadal jak spráskaný pes. „To si snad dělají psinu! Copak už normální chlapi vymřeli?“ povzdychla si Zuzana. Jestli já si neměla radši nechat Pepu…
Pak ale jeden chlápek přece jen vypadal na fotce mile, ne jako někdo, kdo na ní bude jako pes. Měl hodné oči, ale ne že by je kulil a dělal psí oči, to zase ne. Jmenoval se Tonda. Zuzana se mu taky líbila, a tak si dali rande.
Venku byla sice zima jako v psinci, ale Zuzana se na rande těšila. Kamarádka jí vyčesala drdol, pomohla vybrat ten nejlepší svetr ze skříně, ze všech stran ji prohlédla, jestli vypadá k světu a vyslala ji za Tondou.
Cesta do hospody na druhém konci města moc příjemná nebyla. Nejenom kvůli tomu, že byla taková zima, že by ani psa nevyhnal, ale protože nevěděla jak Tondovi vysvětlit, že ve skutečnosti vypadá jinak než na profilu a dokonce se ani nejmenuje Jana.
Zuzana si moc hezká si nepřipadala, tak tam dala fotky kamarádky. A přihodila k nim rovnou i její jméno. No co už. Třeba Tondu okouzlí vtipem.
Vlezla dovnitř, ale Tondu nikde neviděla. Zvědavě a trochu nervózně se rozhlížela, když se za ní ozval známý hlas: „Zuzano, jsi to ty? Co tu děláš?“ Pepa! Co ten tady?
„No tebe jsem tu zrovna čekala! A kde máš tu svou krasotinku? Copak tě pustila ven samotného?“ ušklíbla se Zuzana a dál si po očku prohlížela chlapy v hospodě.
„Ále, víš…“, zakoktal se Pepa. „Já už s ní nejsem. Byla na mě pořád jak na psa, nic jsem neudělal dobře. Navíc vařila tak, že by to ani pes nežral. Já ti jsem takový vůl! Takovou svíčkovou jako ty neumí žádná jiná.“
Normálně by ho Zuzana zpražila a řekla něco jízlivého, ale za prvé pořád očima hledala Tondu a nechtěla před ním vypadat jako nějaká megera, a za druhé se Pepa třásl jako ratlík, když o sousedce mluvil. Asi se o něj vážně moc nestarala, protože ještě k tomu smrděl jako pes. Až ho bylo Zuzaně docela líto.
„Nemám teď na tebe čas, mám tu rande,“ řekla Zuzana pyšně a taky trochu vítězoslavně.
„To já taky,“ řekl Pepa. „S nějakou Janou, taková pěkná ženská to je. A vypadá, že bude i hodná. Skoro jako ty,“ zasnil se Pepa. „K něčemu se ti ale přiznám. Dal jsem tam radši fotku někoho jinýho.“
Jana ani Tonda pochopitelně nepřišli, tak si Zuzana s Pepou dali pivko spolu. Zuzana si po třetím půllitru uvědomila, že Pepa dělá úplné psí kusy, jen aby se jí znovu vetřel do přízně. Že prý už ho na psí knížku žít nebaví a klidně postaví dům a nechá ho obrůst psím vínem, jak to Zuzana vždycky chtěla. Jen ať ho vezme zpátky.
Pes, který štěká, nekouše, pomyslela si Zuzana. Stačí na něj houknout a stáhne ocas mezi nohy. To kdyby věděla dřív! Už ale bylo pozdě. Přece měla svoji hrdost. Radši by Pepu nechala chcípnout jako psa, než by ho vzala zpátky.
Zuzana odešla z hospody středem, i když se jí po pivě trochu podlamovala kolena. Cítila se pod psa, ale byla na sebe pyšná. „Ani kdyby po mě už nikdy neštěkl ani pes, Pepu zpátky nevezmu! Tak blbá vážně nejsem,“ pomyslela si a se vztyčenou hlavou doklopýtala domů.
Otevřela si seznamku, Tondu zablokovala a fotky se jménem vyměnila za svoje. Až do noci se prohrabovala kandidáty na lásku a k tomu poslouchala Žlutého psa. Kdo ví, co na ni ještě v pětapadesáti čeká?
Zapomněla jsem na něco?
