Článek
Ano, jsem advokátkou psích adopcí.
Neznamená to ovšem, že jsem zarputilá a nekompromisní a rozhodně neodsuzuji pejskaře, kteří si pořídili štěňátko. Koneckonců, také jsem si vychovala několik psů pořízených od chovatelů. S odchodem toho posledního jsem si ale uvědomila, že je na světě tolik odložených, opuštěných a zanedbávaných psů, že adopce zdaleka vyhrála nad dalším čistokrevným miminkem.
A zde je pár rad a postřehů, které byste měli vzít do úvahy, než se do toho také pustíte.
Pokud zamýšlíte poohlédnout se po novém členovi domácnosti v útulku, dělejte tak s rozvahou a vezměte rozum do hrsti. Je snadné nechat se obloudit smutným pohledem a psíma očima. Aby adopce byla oboustranně šťastná, musíte si napřed přiznat vlastní limity a uvědomit některá úskalí. Vracet pejska je totiž daleko horší než ho nechat někomu jinému.
1. Zjistěte si co nejvíc o jeho historii
Tohle může být kámen úrazu, protože do útulku se dostanou i nalezenci, o kterých zaměstnanci prakticky nic neví. Ve většině případů je ale známo alespoň jestli kupříkladu majitel zemřel, pes byl odložen z důvodů problematického chování, odebrán kvůli týrání atd. Minimálně informace, jak se pes do zařízení dostal, musí být k dispozici.
Zeptejte se, jak dlouho je pes v útulku a zda už byl dřív osvojen a vrácen, případně jestli putoval z jednoho zařízení do druhého atd.
Jestli vykazuje nějaké strachy. Může mít bližší vztah k ženám a projevovat strach nebo nedůvěru k mužům či naopak. To se bohužel často stává u týraných jedinců.
Každý střípek informace se počítá.
2. Zeptejte se na jeho zdraví
V útulku, pokud je tam pejsek umístěn už nějakou chvíli, budou mít informace o tom, jestli potřebuje medikaci, trpí chronickou chorobou nebo prošel operací. U starších pejsků se mohou projevovat také problémy s klouby.
Další důležitá otázka by měla směřovat na stravu. Někteří psi trpí intolerancí na určité složky potravy, třeba na kuřecí maso, pozor na to. Mohou se u něj projevovat i jiné zažívací potíže či alergie. Informace o dietě jsou velmi důležité.
Neznamená to, že byste o psovi se speciálním režimem neměli uvažovat, je potřeba ale tato fakta vzít do úvahy, než se rozhodnete si jej osvojit. Může to znamenat vyšší výdaje na stravu nebo veterinární péči.
3. Chování psa
Ověření kompatibility osvojitele a konkrétního psa, jakož i vyplnění podrobného dotazníku a podmínka budoucí kastrace, by měla být samozřejmostí. Umím si ovšem představit, že profesionalita jednotlivých zařízení se může dramaticky lišit, proto vezměte rozum do hrsti sami.
Zaměstnanci útulku by v žádném případě neměli povolit adopci, byť jen potenciálně nebezpečného psa nezkušenému majiteli. Mám tím na mysli, abyste se nepouštěli do žádného dobrodružství a okamžitě si rozmysleli adopci například stafforda, pokud nemáte s těmito plemeny zkušenosti. Nechte ho někomu, kdo přesně ví, do čeho jde.
O strachu jsem se již zmínila. Pes může mít hrůzu z dětí. To je můj případ, respektive mé adoptované fenky. Není to nic, co se nedá napravit, ale pokud máte doma batole nebo čtyři děti, ruce pryč od takového pejska. V novém prostředí se tak jako tak bude zpočátku cítit diskomfortně a i u jinak submisivního psa může dojít k agresi nebo panickému chování. Většina pejsků ale děti miluje a jejich práh tolerance se zvyšuje úměrně k nižšímu věku dítěte.
Dalším veledůležitým faktem je socializace. Z vlastní zkušenosti ve školce a v psích parcích vím, že adoptovanci většinou nemají problém s ostatními psy, bývají spíš nedůvěřiví k lidem. Ale přece si tuto informaci ověřte. Nechcete, aby váš nový svěřenec při procházkách agresivně dorážel na každého psa, kterého potkáte. Jestli ale bydlíte na vesnici u lesa, máte velkou zahradu a nechodíte na čůrací vycházky do města, nemusí vám to vadit.
A když už jsme u těch procházek. Umí vůbec chodit na vodítku? Abyste si nenaběhli. Respektive abyste ho nakonec vůbec doběhli.
Gucci
Už jste si vybrali. Co by mělo následovat?
Pokud to jenom trochu jde, pejska párkrát navštivte předtím, než si ho definitivně odvedete. Začnete si tak budovat vztah, který bude později hrát klíčovou roli ve vašem společném životě.
Připravte mu doma pohodlnou postel a nějakou hračku. Dobře poslouží interaktivní Kong, který pomůže s počátečním stresem.
Jestli máte doma děti, připravte je na příchod nového člena domácnosti a vysvětlete jim, jak se k němu chovat. Že bude potřebovat čas, aby si zvykl a zpočátku asi nebude o žádné hrátky jevit zájem.
Vyhlédněte si předem veterináře a objednejte si termín prohlídky. Veterinář vám také dá cenné tipy a rady.
Možná budete potřebovat psího trenéra, alespoň do začátku. Najděte si někoho se zkušenostmi s adoptovanými psíky, bude mít pro jejich situaci víc pochopení.
Dopřejte mu čas, aby si pořádně očuchal okolí domu, než vejdete dovnitř. Je to moc důležité pro odbourání či alespoň snížení nejistoty.
No a pak už vás čeká jenom pár měsíců trpělivosti, která se vám bohatě vyplatí a vrátí. Hlavně to nevzdávejte hned na začátku. Počkejte, až z pejska opadne slupka, teprve pak vám ukáže svůj opravdový charakter.
