Článek
I ti, kteří psa nikdy neměli a ani se o ně nezajímají, mají všeobecnou povědomost o základních faktech. Třeba o tom, že psi dokáží na rozdíl od nás vyčichat kdeco, že existují plemena doslova titěrná i obří, že psi umí projevovat náklonnost i zlost, a taky že někteří jsou inteligentnější než jiní.
Ale je stále mnoho věcí, které nejsou tolik známy ani těm, kteří se o psy zajímají a svůj život bez nich si nedokáží představit. Pojďme se tedy na některá fakta podívat. Třeba pak své miláčky dokážete pochopit zase o něco víc.
Psí čumák
Že psi ke všemu čichají, snad nikoho nepřekvapuje. Někoho může otravovat, že se jeho pes při procházce neustále někde zastavuje a všechno očichává, ale vězte, že to je pro něj životně důležité. Vždyť i oni se navzájem seznamují vzájemným očicháváním, a proto také mnoho lidí cizímu psovi strčí před nos ruku. Ne, že by to bylo ideální, protože pes to může brát jako výhrůžku, ale svůj význam, proč to lidé dělají, to má.
Proč je ale psí čumák neustále vlhký a studený? Možná vás už dědeček učil, že když má pes suchý a teplý čumák, něco není v pořádku.
Jako my se orientujeme ve světě zejména zrakem a náš mozek zpracovává vjemy, které vidíme, pro psa je nejdůležitější jeho čich, který je natolik citlivý a výkonný, že ho žádný lidmi vytvořený nástroj nedokáže překonat. K posílení jeho schopností je psí čumák vybavený ještě přídavným nástrojem, který se jmenuje Jacobsonův orgán, a slouží jako sekundární čichový systém určený speciálně pro chemickou komunikaci.
Takže logicky je čumák to nejdůležitější, co pes k orientaci ve světě potřebuje. A na vlhkém čumáku lépe ulpívají pachové stopy.
Vlhké nosy mají ještě jednu výhodu. Pes se na rozdíl od lidí nepotí, takže možností, jak se v horku ochladit, má omezené množství. Psi odvádějí teplo přes polštářky pacek a otevřenou tlamu, ale jako chladicí mechanismus využívají také nosní průchody.
Možná jste si všimli, že si psi čumáky často olizují. Důvodů je víc, ale ten nejdůležitější je udržet jej čistý a vlhký, protože jenom správně připravený čumák je výkonný čumák.
Pointa je, že fungující nos je nezbytný pro přežití psů - a vlhké nosy fungují lépe než suché nosy.
Psí zívání
Možná si pomyslíte, že na zívání není nic převratného. Prostě je pes znuděný nebo unavený. Vždyť my také zíváme a moc dobře víme proč.
Jenomže psí zívání je mnohem komplexnější než to naše a jeho další a závažnější příčiny je dobré mít na zřeteli. Mohou vám totiž pomoci pochopit, jak se váš pes cítí. A to už zase tak úplně každý podle projevů jako je zívání, nepozná. I zíváním totiž pes komunikuje.
Nejčastějším důvodem psího zívání je totiž stres. Pokud můžete vyloučit naše důvody jako je únava nebo nuda, pak se váš pes zcela jistě v situaci necítí komfortně. A to na lehkou váhu brát nelze.
Jako příklad uvedu zkušenost z psí školky. Prakticky všichni noví klienti, kteří přišli poprvé pouze na dvacet minut vzájemného pozorování, mohutně zívali. Takové seznamování s novým prostředím, psím i lidským kolektivem, má svou rutinu a zívání do ní neodmyslitelně patří. Pouze psi velmi společenští a super socializovaní zívají méně.
Když vejdete se psem do neznámého prostředí, a můžete jít klidně po ulici, kde psa něco zneklidní, všimněte si, že začne zívat. Neznamená to, že by se s vámi na procházce nudil nebo byl už po sto metrech unavený. Vyjadřuje tím stres. Nebo se s někým zastavíte a trochu pokecáte, zatímco váš pes u toho zívá. Ano, může se sice nudit, protože by radši někde běhal, než seděl u vaší nohy, než si všechno vypovídáte, ale může to také znamenat, že společnost toho cizího člověka mu nedělá dobře.
A tím nejdůležitějším důvodem zívání psa je uklidňující efekt v psí komunikaci. Pes dává zíváním najevo, že není nebezpečný a nemá zlé úmysly. Stává se to zejména v situacích, kdy pes narazí na dominantnějšího nebo agresivního psa a říká mu tím, že o konflikt nestojí.
Zejména z těchto důvodů většina příchozích do nového kolektivu zívá. Proto, že jsou nesví a nervózní a také proto, že preventivně dokazují okolí své úmysly. Aby taky ne, když mají proti sobě přesilu již sehrané smečky a samozřejmě se z počátku necítí komfortně.
Takže mějte prosím na paměti, že zíváním s vámi pes komunikuje a neberte jej na lehkou váhu. Když se ale uvelebíte spolu na gauči a pustíte si televizi, pes si možná zívne a spokojeně usne. Pak víte, že není důvod k nějakým hlubším analýzám.
Točení a zakopávání
Na závěr něco o psích vyprazdňovacích rituálech neboli o bobcích. Možná vám připadá legrační, jak se někteří psi před vytvořením typického hrbu a vypuštění bobku několikrát točí dokolečka a vypadají trochu pomateně. A pak ještě několikrát kopnou zadníma packama, jako by ho chtěli zahrabat, jenže se jim to jaksi nedaří.
Oni ho totiž zahrabat vůbec nechtějí. Tím kopáním se snaží co nejvíc rozptýlit vlastní „vůni“ do širokého okolí. Psi nemají zapotřebí svůj poklad schovávat, naopak si jím vyznačují teritorium a říkají, „byl jsem tu a kdo je víc?“. Také jste si určitě všimli, že to nedělají všichni nebo pokaždé a někdy i po čůrání. Do jisté míry se jedná o povahový rys stejně jako u lidí. Někdo má zkrátka větší potřebu se z různých důvodů profilovat a ukazovat světu, kdo je tu pánem.
A jak je to s tím točením dokolečka?
Někteří psi se točí dokolečka i předtím, než se uvelebí a vypadá to podobně. Před ulehnutím hledají tu nejpohodlnější polohu a shrnou si deku přesně tak, jak ji potřebují. Na točící se vrtuli před vyprázdněním existuje několik teorií a jedna z nich je, že psi cítí magnetické zemské pole a srovnávají se podle jeho osy. Zejména prý preferují osu sever-jih. Proto se točí kolem dokola, než se s ní srovnají.
Nelze to sice vyloučit, ale pravděpodobnější důvod bude podobný té dece. Pes se snaží si udělat co největší pohodlí. Udusat trávu, aby mu nelezla do zadečku a vyhnat všechny brouky a hmyz předtím, než se pustí do díla.
Pes se také musí cítit v bezpečí předtím, než si dovolí na chvilku polevit v obezřetnosti. Sebemenší důvod k podezření, že by něco nemuselo být v pořádku a pes se rozhodne to nejlepší místo hledat jinde. Ano, vím, je to k zbláznění. Myslíte si, že konečně už a ono ne. Jde se zase o kus dál.
V tom intimním momentu se totiž pes nemůže bránit případnému nebezpečí, a proto taky na vás přitom často hledí. Ne aby si vyžádal svolení, ale chce mít jistotu, že ho na chvilku zastoupíte, kdyby něco.
Chceme, aby nás psi poslouchali a chápali naše potřeby. Zkusme o něco víc naslouchat my jim, protože oni k nám také promlouvají. Jenom se tomu jejich jazyku alespoň v základech musíme naučit porozumět.
