Článek
Mnohé takzvané pravdy jsme slyšeli všichni. Už si ani nepamatujeme kdy a kde, ani o nich moc nepřemýšlíme. Prostě to tak je, to je přece stará známá pravda. Ale není pravda všechno, co se traduje, ani to, co nás učili prarodiče. Psů se to týká také.
I já jsem věřila všemu, co mi o psech říkali. Byl to hlavně můj otec, který byl ve svých poučkách natolik přesvědčivý, že jsem mu věřila každé slovo. Otcům se přece věřit má.
Jenomže pes byl ještě donedávna chápán spíš jako pracovní nástroj, to znamená hlavně jako hlídač či lovec, než jako společnost a člen domácnosti, a věda ve zkoumání psího života a komunikace hrála poměrně malou roli.
Mýty a pověry mají velkou moc, šíří se časem a prostorem a málokdo zkoumá jejich reálný základ. Stejně jako když mě můj otec varoval, že pes nesmí žrát brambory, jinak chcípne. Věřila jsem tomu ještě hodně dlouho a myslím, že řada mých přátel si je tímto „faktem“ stále jistá.
Brambory
Nejenže jsou brambory pro psa bezpečné, ale navíc obsahují základních vitamíny a minerály, které jsou pro psy dobré. Proto je většina výrobců krmiv přidává do některých typů granulí. Můj otec měl možná na mysli brambory syrové, které obsahují solanin a ten je skutečně toxický.
Syrovým bramborům a výhonkům je nutné se v zájmu vyhnout, ale vařené brambory bez soli a másla jsou ale vhodným občasným doplňkem psí stravy.
O potravinách, které jsou pro psy skutečně nebezpečné až smrtelné, se můj otec nezmiňoval. Možná o nich nevěděl, a některé z nich v jeho době ani nebyly dostupné. Na rozdíl od brambor se ale nejedná o pověru, ale fakt, který má vědecký základ.
Kromě těch skutečně zakázaných existují další potraviny a substance, které nejsou pro psa vhodné a mohou způsobit nevolnosti. Vyjmenuji pouze ty nejhorší, o kterých ale mnoho lidí netuší, že mohou jemu psovi hodně ublížit. Nevhodných potravin a doplňků je ovšem celá řada a každý zodpovědný psí rodič by se s nimi měl seznámit.
Svému psovi rozhodně nedávejte, ani v malém množství, natož na přilepšenou:
Čokoládu. Čím tmavší, tím pro psa horší. Obsahuje totiž theobromin a kofein, které nadměrně stimulují nervový systém, srdce a svaly psa. I kousek nabídnuté či ze stolu ukradené čokolády může psa zabít. Pamatujte na to.
Hroznové víno a rozinky. Nebezpečí se týká všech druhů a barevných variant. Hrozny způsobují selhání ledvin. Jestli si pes někde hroznů „zobne“, hned upalujte k veterináři.
Xylitol. To je umělé sladidlo, které se používá v některých průmyslově vyráběných sladkostech a i malé množství může být smrtelné.
Avokádo. Mnoho lidí avokádo svému psovi asi nenabízí, ale nehodí se ani pro dojedení zbytků. Obsahuje totiž persin, který u psů způsobuje nevolnosti. Stačí si zapamatovat, že avokádo se psům nedává.
Cibuli, česnek a pažitku. Ty zase způsobují anémii a ve vážnějších případech kolaps a smrt.
Pes, který vrtí ocasem, je šťastný
„Podívej, jak ten pejsek vrtí ocáskem. Má radost, že tě vidí.“ Tak na tuhle interpretaci pohybujícího se psího ocasu je lepší zapomenout.
Vrtění ocasem je jedním ze způsobů, jak pes komunikuje a můžeme z něj vyčíst jeho náladu. Není to ovšem tak jednoznačné, jak se zdá a ne každý pes, který vrtí ocasem, má přátelské úmysly.
Nejenom pozitivní vzrušení a radost, ale také agrese a další negativní projevy mohou být doprovázeny vrtícím se ocasem.
Rozdíl mezi štěstím a hrozbou se dá vyčíst jenom z celkového postoje postoje, výrazu, a postavení uší. Pokud ale nejste na řeč psího těla experty a nemáte valné zkušenosti, je lepší počítat s tím, že pes, který vás pozoruje a vrtí přitom ocasem, se nemusí zrovna chtít lísat.
Podívejte se, jestli je uvolněný a vrtí celým tělem a očima se na vás směje. Ano, z psího obličeje se dá vyčíst hodně. Jestli je to tak, má radost, že vás vidí. Pokud má ale tělo napjaté a upřeně vás pozoruje, i kdyby vrtěl zdviženým ocasem na obě strany, raději se nesnažte na něj zapůsobit láskyplným gestem.
Jeden psí rok je sedm člověčích
Tahle teorie se šíří celým světem a prostě není pravda. Na některé psy se sice vztahovat může, ale roční pes má blíž k patnáctiletému puberťákovi než k sedmiletému děcku. Dvouletý pes je už většinou dospělý, zatímco čtrnáctileté dítě má k dospělosti ještě kus cesty.
Také průměrná délka života se liší až dvojnásobně v závislosti na plemeni a velikosti. Kupříkladu čivava se může dožít 15 až 20 let, zatímco německá doga bude v osmi letech velmi stará, pokud vůbec budete mít to štěstí, že se tak dlouho dožije. Pokud chcete opravdu vědět, jak starý je váš pes v přepočtu na lidský věk, najděte si tabulku dle plemene.
Psi vidí černobíle
Psi nevidí stejnou barevnou duhu jako člověk, ale neznamená to, že by barvy vůbec nerozlišovali. Jejich škála je ale omezená na odstíny modré, šedé a žluté. Jejich vnímání barev se dá připodobnit k barvoslepému člověku s červeno-zelenou slepotou.
Takže když hodíte pejskovi oranžový nebo červený míček na zelenou trávu, zřejmě ho neuvidí, protože mu barevně splyne. Kupujte mu raději hračky v barvě modré.
Psi milují objímání
Moc mě to mrzí, ale ani to bohužel to není pravda. I já to samozřejmě se svými psy dělám, protože si nemohu pomoct, a oni to většinou chápou, protože jsme je tak naučili. A od svého páníčka si notabene nechají líbit hodně. Ale neznamená to, že by byli z našich projevů nadšeni.
Pes, kterého obejmeme, se cítí chycený do pasti a nemožnost pohybu zvyšuje jeho stres. Psi, když bojují, často jeden druhého „přikove“ k zemi.
I když pes vaše objetí toleruje, rozhodně z něj nemá potěšení. To ovšem neznamená, že ho nemůžete hladit, drbat za ušima a prokazovat mu svou lásku jinak. Až budete chtít svého psa příště sevřít v náručí, pomyslete na to, jestli děláte dobře jemu nebo pouze sobě. Já vím, tohle je fakt těžké.
A na závěr něco smutného, ale moc důležitého. Všichni, kdo své psy milujeme, tušíme, že je zřejmě přežijeme a jednou nutně přijde poslední chvilka. Jedna z nejhorších pověr vůbec je, že…
Pes chce být ve smrti sám
Nechce. Na pokraji smrti někteří psi skutečně mohou odejít a zemřít dál od domova. Pes je před smrtí zmatený a může se stát, že bloumá a cestu zpět nenajde.
U některého psa také mohou převážit instinkty, které mu velí chránit smečku před predátory a odejít zemřít dál od domova. Ale to je u domácích psů výjimečné a buďme upřímní, není moc pravděpodobné, že pes zemře přirozenou smrtí ve spánku. Mnohem častěji se rozhodneme ukončit trápení nemocného či nemohoucího psa sami a povoláme veterináře.
Vím, že to je hrozný moment, ale mějte na paměti, že je horší pro nás než pro psa. Psi jsou totiž pragmatičtí a smrt přijímají jako nevyhnutelnou záležitost. Oni vědí, že nastala jejich poslední chvilka.
To ale neznamená, že chtějí být sami s cizím člověkem v cizím a nevlídném prostředí, jakým je veterinární ordinace. Dost na tom, že trpí fyzicky. Nechápou, proč je nejmilovanější bytost na světě opustila právě teď, když ji nejvíc a naposledy potřebují.
Takže prosím vás, až to přijde, buďte s peskem až do konce, stejně jako on s vámi celý život prožíval všechno dobré i špatné. Být s ním do poslední chvíle a dát mu pocit klidu a bezpečí je to nejmenší, jak můžete svému psovi všechnu lásku oplatit.
Nejsobečtější věc, kterou v takové chvíli lze říct, je: „To nedám. Na to nemám. To bych nezvládl/a.“ Ale jistěže ano. Ubezpečuji vás, že když budete u svého psa až do konce a dáte mu najevo, že ho milujete, bude odcházet klidně. A vy budete moct dál žít se vzpomínkami a bez pocitu viny, že jste svého miláčka odložili na veterině smrti napospas a zbaběle utekli.
Ona už ta ordinace je dost problematická. Máte-li možnost, zavolejte veterináře domů. Váš pes si to zaslouží.
Abychom nekončili úplně pochmurně. Blíží se Vánoce a naši psi budou jejich součástí. Až jim budete chtít přilepšit od stolu, dávejte dobrý pozor na zakázané potraviny, ať si svátky zbytečně nepokazíte. A ať váš pes vrtí ocasem jenom z radosti.
