Článek
Když jsem se před několika lety vrhla do nové životní etapy a rozhodla se založit psí školku v Barceloně, byl to vskutku husarský počin. Nemluvím o ekonomických ani prakticko-obchodních záležitostech, ale o tom, že teprve tehdy jsem si uvědomila, že o psech prakticky nic nevím. Tedy kromě toho, že jsme doma nějakého hafana doma vždycky měli a posledních sedm let se mnou byl dnem i nocí dobrman Oliver, který mě doprovázel prakticky všude, kam mu nebyl odepřen přístup.
Něco jsem nastudovala ještě předtím, spoustu užitečných a praktických věcí pochopila za pochodu a přiznám se, že teprve každodenně obklopena smečkou složenou ze všech možných ras, velikostí, věkových kategorií a co si budeme povídat, i úrovní výchovy, jsem se do nich opravdu zamilovala. Nejen do těch vlastních, ale do všech. A plno věcí jsem opravdu tenkrát nevěděla a spoustu toho pořád nevím.
Něco o psím čumáku
Že umí psi vyčuchat kdeco, je věc všeobecně známa a pro tuto schopnost se odnepaměti využívají i k práci, kupříkladu jako lovci nebo záchranáři. V posledních letech se zjistilo, že by se mohli využít i při detekci určitých nemocí.
Ale věděli jste, že každý psí čumák je originál stejně jako lidský otisk prstu? Jedna jihokorejská firma vyvinula biometrické rozpoznávání psa podle skenu čumáku. Mají dokonce aplikaci, kam si páníčci zadají údaje, naskenují čumáček a když se třeba ztratí nebo zatoulá, stačí udělat obrázek a hned se ví, co je zač a komu patří.
Jejich schopnost čichu souvisí s tím, že na rozdíl od nás, kteří máme v průměru 6 milionů receptorů, oni jich mají 300 milionů. Kromě toho psí schopnost analyzovat pach je mnohonásobně větší než naše. Zajímavostí je, že žádný lidský nástroj, byť ten nejdokonalejší, se nedokáže ani zdálky vyrovnat citlivosti psího čichu.
Když pes „zakopává“ hovínko
I ti, kdo psa nikdy neměli, to legrační počínání určitě viděli. Pes se vykadí, někdy jen vyčůrá, a pak zadními nohami zakopává, jako by svůj výtvor chtěl zakrýt. Ono to tak ale není. Tím, že vykoná potřebu, nechává za sebou stopu a značí teritorium. Nemá zapotřebí poklad schovávat, ba naopak. Packami rozhazuje proto, že má na tlapkách žlázy uvolňující feromon spouštějí sociální interakci s ostatními psy. Tyto feromony z psích nohou vydrží déle než pach moči nebo výkalů, díky čemuž jsou jako komunikační nástroj účinnější.
Takže až uvidíte psa, který se snaží schovat svůj výtvor, vězte, že jeho úmysl je právě opačný.
Psí zívání
Stejně jako my, lidští tvorové, psi zívají z únavy nebo z nudy. Ale jsou tu ještě další důvody, které nejsou tak známé, ale pro pochopení psího chování velmi důležité. Pes totiž také zívá ze stresu, což bývá často nepochopený signál. Záleží na situaci a je potřeba „přečíst“ i ostatní projevy jako celkový postoj, uši, ocas atd. Samozřejmě, když s vámi leží na gauči, zívne a položí si hlavu na váš klín, na stres to nevypadá. Když se ale ocitne kupříkladu uprostřed hádky či v neznámém prostředí a má strach, uši se mu přiblíží k hlavě, zívá a třeba si ještě k tomu olizuje pysky, vězte, že vůbec není v pohodě.
Dalším důvodem je psí komunikace, která je celkově moc zajímavá. Zívání totiž patří mezi jeden z uklidňujících faktorů. Pes dává svému okolí a ostatním psům najevo, že nemá zlé úmysly. Předchází tím konfliktu a rozmělňuje tak potenciálně nebezpečné situace.
Až si váš pes příště zívne, zkuste se zamyslet, co je příčinou.
https://www.akc.org/expert-advice/lifestyle/why-do-dogs-yawn/
Oreo
Ještě pár střípků z psího světa.
Chrti mohou v závodě porazit gepardy.
Zatímco gepardi dokážou běžet dvakrát rychleji než chrti, mohou udržet rychlost 120 km za hodinu pouze asi třicet sekund. Greyhound dokáže udržet rychlost 60 km za hodinu až 10 kilometrů. Gepard může začít jako první, ale Greyhound ho brzy předběhne.
Basenji není tak úplně neštěkající plemeno
Basenji je jediná rasa, která neštěká. To je sice pravda, ale zvuky, které vyluzují, jsou často daleko nepříjemnější. Je to něco mezi vytím a jódlováním a legrační je to asi tak prvních třicet vteřin. Věřte mi, i ve školce máme jednoho.
Psi jsou podobní svým páníčkům
Není bezdůvodné, proč se na toto téma dělají vědecké průzkumy. Zatím to vypadá, že si podvědomě vybíráme psy, kteří se nám podobají, aniž bychom si to uvědomovali. Ale to se bavíme o fyzické podobnosti a nelze si určité podobnosti na ulicích či v parcích nevšimnout.
Druhá věc je povahová. Psi si vyvinou podobné osobnosti jako jejich majitelé z různých důvodů. Jsou to vnímavá stvoření, která se učí z chování svých majitelů a často zrcadlí jejich emoční stavy. Postupem času se toto chování zakoření, což vede ke sdíleným osobnostním rysům. Jinými slovy a velmi obecně řečeno nervózní páníček bude mít velmi pravděpodobně nervózního psíka.
A dvě perličky na závěr pocházející z Ameriky. Troufám si říct, že u nás to nebude o moc jinak:
Čtyřicet pět procent psů spí s majiteli v posteli. Já se mezi ně počítám.
Sedmdesát procent majitelů psů podepisuje pohlednice z cest i jménem psího miláčka. Vím, že dneska se už pohlednice moc neposílají a je to škoda.
