Článek
Stejně jako lidi, i psy sužují strachy, fobie a úzkosti. Kdo někdy sám zažil panickou hrůzu, lépe pochopí, v jakém stavu se pes při atace nachází. Prožitek je to velmi podobný a hlavně intenzivní.
Záchvaty paniky jsou extrémním projevem strachu, který může být způsoben úzkostí nebo fobií. Máte-li přirozeně bojácného a úzkostného psa, vznik panické příhody je pravděpodobnější.
Ale zažít náhlý pocit intenzivního strachu a úzkosti, který způsobuje fyzické reakce jako je zvýšená srdeční činnost či dokonce neudržení moči a průjem, může zažít každý pes bez ohledu na věk, plemeno či pohlaví.
Záchvaty paniky se mohou objevit náhle a bez zjevné příčiny nebo důvodu, ale nejčastější příčinou je pravděpodobně chronický stres na rozdíl od úzkostí, která má spouštěče, které ji zesilují.
Pochopitelně se od psa nedozvíme, jak se zrovna cítí, ale mnohé si můžeme domyslet z nepřehlédnutelných projevů, při kterých pes skutečně viditelně trpí.
Fobie je, stejně jako u lidí, iracionální strach z něčeho určitého. Spouštěčem může být zvuk, osoba, předmět, místo nebo situace. Mnoho psů zažívá fobie z bouřek a ohňostrojů. Ne každý pes se ale ve stresové situaci dostane až do stavu paniky.
Úzkost přichází s děsem z konkrétní události nebo situace. Předpokládaná hrozba může být reálná nebo domnělá. Příkladem je pes vykazující známky úzkosti před návštěvou veterináře či vaším odchodem z domova v případě psů trpících separační úzkostí.
Panická ataka je extrémním projevem reakce na podnět, který nemusí být vždy zřejmý. Zatímco úzkost je u psů běžná, při záchvatu paniky nejsou jen trochu nervózní a vystrašení. Panické ataky jsou reakce zcela neúměrné nebezpečí, ve kterém se psi nacházejí.
Jak se panika projevuje? Pokud svého psa znáte, rozdíl mezi běžným strachem nebo úzkostí a panikou poznáte na první pohled. Pes má zrychlený dech a vyplazený jazyk, přestože předtím neměl žádnou zvýšenou fyzickou aktivitu. Hrůzou se krčí a třese a neobvykle slintá. Může si olizovat pysky, ale nikoli proto, že čeká pamlsek.
Stejně jako zívání, i olizování pysků je obecně známkou nervozity, pokud samozřejmě nemáte v ruce dobrotu nebo pes nečeká, až mu nasypete do misky žrádlo. Tento projev stresu je méně známý a hodně majitelů má tendence ho přehlížet.
Také hlasitý projev často doprovází panickou ataku. Štěkání či kňučení se ale liší tóninou a intenzitou od obvyklých zvuků a zoufalství v něm zcela jistě poznáte.
Asi nejhorší a pro psa nejnebezpečnější jsou urputné pokusy utéct. V takovém momentě, pokud jste nablízku, je nejdůležitější psovi v útěku zabránit, protože v průběhu paniky se oslabují instinkty, které by mu jinak posloužily.
Pes může ničit, hrabat jako pominutý a v závislosti na jeho charakteru třeba hledá u vás útěchu. Pravděpodobnější scénář ale je, že se bude snažit ze situace dostat tím, že uteče.
Říká se, že se někdo může počůrat či pokakat strachy. Pes také. Dokonce i zvracení je známé jako doprovodný jev panické ataky.
Pokud jste zrovna venku na procházce a máte psa na vodítku, udělejte vše proto, abyste ho udrželi. Panika totiž dokáže divy a i pes, který jinak není příliš aktivní či obratný, se v takové chvíli dokáže vyvléct z obojku nebo i postroje.
Co nejrychleji se snažte psa ze situace, která paniku způsobila, dostat, případně ji odstranit. Záleží, co se stalo. Pes se mohl vyděsit proudu vody z hadice, pak ji zastavte. Na ulici někdo práská petardy, co nejrychleji psa odtud dostaňte.
V uzavřené místnosti se pes může dokonce snažit proskočit oknem či do světlíku, na zahradě přeskočit či podhrabat plot nebo se prosmýknout mezi plaňkami, byť se o to předtím nikdy nepokusil a fyzické dispozice mu to běžně nedovolují. V opravdu extrémním případě pes vyskočí i z balkónu, byť za normálních okolností by mu v tom instinkty zabránily.
Udržet psa v bezpečí je v takových chvílích prioritou číslo jedna. Nemyslete si, že ho uklidníte tím, že mu nabídnete pamlsek. Jindy to sice fungovat může, ale v panice má pes „zavřeno“ a na pozitivní podněty nereaguje. V těch horších případech nereaguje na nic.
Nejhorší, co můžete v takové situaci udělat, je kárat, okřikovat či uplatňovat příkazy. Přilejete tím olej do ohně a jeho hrůzu jenom umocníte.
Pro někoho, kdo sám panický stav nezažil, je těžké se vcítit do toho, kdo je právě postižen. Ale pokud jste sami někdy něco podobného prožili, budete mít víc pochopení a empatie. Víte totiž, jak je těžké se uklidnit i bez toho, aby na vás ještě někdo ječel.
Na běžné strachy či fobie je lepší nereagovat uklidňováním a chlácholením. Pes to chápe tak, že je skutečně čeho se bát, takže mu tím nijak nepomůžete. Ovšem panika je situace jiná.
Jestli u vás pes hledá útočiště, hlaďte ho, drbejte, masírujte nebo se ho snažte rozptýlit. Při silných záchvatech ale většinou žádná taková taktika nefunguje.
Pokud jste doma a pes nemá kam utéct, dopřejte mu prostor, kam se může uchýlit a schovat. Pod postel, do koupelny, kamkoli, kde se bude cítit v bezpečí.
Nejdůležitější je ovšem zachovat klid a nenechat se strhnout vlastními emocemi, což situaci jedině ztíží. Vaše energie ovlivňuje psa daleko víc, než si umíte představit. Proto je klid to nejdůležitější, co mu v danou chvíli můžete poskytnout.
Počítejte s tím, že se pes neuklidní okamžitě jako mávnutím kouzelného proutku, jakmile se spouštěč odstraní. Může ještě chvíli trvat, než se srdeční aktivita zklidní a pes se vrátí do normálu.
Pokud se panické ataky neopakují příliš často a většinou víte, co je způsobilo, kupříkladu ohňostroje nebo bouřka, není třeba se nijak zvlášť stresovat. Dbejte hlavně na bezpečnost a pokud předem víte, že se bude něco dít, zkuste se na to připravit. Existují běžně dostupné uklidňující prostředky, vůně a hudba.
Ovšem jestli je váš pes velmi úzkostný a epizody se objevují v častějším režimu, určitě stojí za to poradit se s veterinářem. Pes může mít zdravotní potíže, o kterých nemáte ani tušení, případně může trpět duševní poruchou. Není to žádná hanba, stejně jako u lidí. Veterinář vám doporučí medikaci, která psovi pomůže, pokud to vyhodnotí jako účelné. A to je to nejdůležitější.
Hlavně se na psa nezlobte, když to na něj přijde. On za to nemůže. Snažte se situaci zvládnout svým vlastním rozumem, protože on ho právě dočasně ztratil.
