Článek
Znáte takové ty rozmarné ženské, kterým není nic dobré. Když se jim to hodí, natřásají se, když ne, uráží se a nemluví s vámi. Dokáží zpražit pohledem nebo se naopak vtírat do přízně, podle situace a momentálního rozmaru. Že by něco udělaly podle vás, to moc nehrozí, protože ony jsou něco víc než vy. Jsou přecitlivělé, náladové a jen to nejlepší je pro ně dobré.
Tak přesně takovou jednu chlupatou kámošku mám doma. Jmenuje se Belinda, což není psí, ale ženské jméno, a to byla asi ta první chyba. Pojmenovat ji po hrdince z písničky Jiřího Štědroně, kterou si neustále prozpěvovala moje maminka. Možná je jméno mého psa nomen omen a já jsem si tím pěkně zavařila.
Moje Belinda je koketa, stejně jako ona dáma v té písničce. Na všechny mužské, kteří projdou dveřmi, hledí s prostopášnou vášní v oku, všelijak se před nimi kroutí a dožaduje se jejich pozornosti. I kdyby to měl být třeba opravář kotle. Dokonce i pánům, kteří nejsou žádní psomilci, ulehá k nohám, oblažuje je svou přítomností a pokládá jim hlavu do klína. Jako nějaká prodejná potvora.
Ženské mají většinou smůlu, včetně mě. Já jsem dobrá pouze jako servis a rozptýlení jejích rozmarných nálad. Abych Belindě moc nekřivdila, občas mě za dobrou službu oblaží tím, že se nechá pohladit a na gauči si lehne vedle mě a ne na druhý konec jako obvykle. To se ale stává poměrně zřídka. Myslí si totiž, že je něco víc než my obyčejné ženské.
Stejné pravidlo jako na lidi uplatňuje Belinda i na psy. Má sice jednu či dvě dobré kámošky, ale nad ostatními holkami se povyšuje. Zřejmě nejsou její přízně hodny. Bývá protivná a občas na ně i zavrčí. Zato s psíma klukama dovádí, provokuje je k hrátkám a všelijak se před nimi natřásá. I když nutno přiznat, že nad některými taky ohrnuje nos, pokud jí nejsou dost dobří. Její vkus jsem zatím nedokázala dešifrovat, ale mám takové podezření, že to jsou hlavně kluci z lepších rodin.
Belinda se mi roztahuje v posteli. Copak můžete nechat takovou dámu ulehat někde na zemi? Nevadí mi to, i někteří předchozí psi se mnou spávali a mně je tak dobře. Ale musím si dávat dobrý pozor, abych Belindu v noci nerušila. Nechrápe, nehází sebou a spí v klidu. Ani já se ale nesmím moc převalovat a ubírat jí prostor, který si přivlastnila. To by mi neváhala otráveným odfrknutím vyčinit za rušení nočního klidu. „Hej, ty, co děláš?“
Mezi mé povinnosti opatrovatelky patří i zajištění zábavy. Ani to není tak jednoduché. Většina psů vezme za vděk jakoukoli příležitostí si se svým páníčkem pohrát, ne tak Belinda. K hrátkám se uvolí jen když má zrovna náladu a já se trefím do jejího gusta. Jinak si můžu míček nebo novou hračku strčit… víte kam, že?
Ano, Belinda se chová jako dáma z lepších kruhů a někdy mám pocit, že je to nějaká reinkarnovaná šlechtična. Za nepřístojnost, které jsem se nechtěně dopustila, mě neváhá zpražit vyčítavým pohledem, ale za dobrou službu mi shovívavě dovolí podrbat ji za ušima nebo na zadku, aniž by otráveně odešla.
V misce se obvykle nimrá. Jako správná madam každé sousto opatrně a dlouze přežvýkává a decentně kouše, takže jí porce vydrží několik dlouhých minut. Ale nemyslete si, že ji se žrádlem odbývám. To bych si nedovolila! Kdyby nabídnutá večeře nesplňovala její standardy, radši by šla spát hlady. A pokud jde o nápoje, i u nich má Belinda své preference. Po jiném psovi by se nenapila, natož vody, která není čerstvě natočená.
Belinda si umí sednout a dát pac, ale je to samozřejmě něco za něco. Jenomže její pac není jen tak obyčejný pac. Je to noha zdvižená těsně u těla, takové to gesto říkající „Smíte mi políbit ruku.“ Nebo ještě lépe. „Polib mi!“
Stejně jako protivná a namyšlená ženská umí být Belinda pěkně nafoukaná, tvrdohlavá a nevděčná. Ale jedna věc se jí upřít nedá. Vůbec není žárlivá. Nevadí jí, když se věnuji někomu jinému, dokonce si smím zalaškovat i s jiným psem, což taky často dělám a ráda, když doma většinou nemám s kým. Kdo by taky žárlil na starší a ošklivější ženskou, že? Pch…
Nevím sice, jestli je Belinda převlečená šlechtična nebo jenom rozmarná ženská, která si o sobě moc myslí, ale dělá to dobře. Je krásná a noblesní a je si toho vědoma. A já ani okem nemrknu a dál jí sloužím. Někteří přede mnou to s ní vzdali a radši ji dali do oběhu k adopci, ale já ne. Budu jí k ruce až do smrti.
Moje služba s non stop pracovní dobou je zodpovědná a špatně odměňovaná, ale nestěžuji si. Služba šlechtě je hlavně o poctě, nikoli o penězích. Ani zaměstnanci královského dvora nejsou bůhvíjak dobře placeni. Sloužit panstvu je přece výsada, na kterou musí být každý pyšný.
Psi jsou prý odrazem svého páníčka a možná bych měla sáhnout do svědomí sama sobě a ne jí. Jestli je to ale pravda, tak jsem na sebe asi něco práskla. Ale co? Která z nás není tak trochu fiflena?
Jsem poctěna, že můžu Belindě sloužit a dělám to ráda. Vždyť nakonec jsme všichni sluhové vlastních psů.
