Článek
Zatímco dříve byl pes venku nebo v pelíšku, dnes je často plnohodnotným členem rodiny, a dokonce se svým člověkem sdílí i postel.
Ti, kteří psa nikdy nevlastnili, mají většinou jasno: pes v posteli je přes čáru. A pejskaře otázka přístupu psa do postele rozděluje na dvě části. Na ty, kteří by nikdy přístup do své ložnice, natož do postele psovi nikdy nepovolili, a pak ti ostatní, kteří si noc bez něj snad ani neumí představit.
Oba tábory mají ke svému rozhodnutí své důvody a nelze jim je upírat. Zde je asi nasnadě podotknout, že pes v posteli se netýká pracovních psů, ale pouze psů společenských. Psi, kteří jsou od toho, aby plnili úkoly, jsou něco jako zaměstnanci, a těm se postel zapovídá. Většinou.
Asi není překvapením, že do postele uléhají především psi majitelů, kteří žijí sami. Souvisí to s nejčastějším důvodem, pro který si psa na noc k sobě berou. A tím je pocit pohodlí, psychické pohody a bezpečí. Případně za ním stojí různé úzkosti nebo pocit osamělosti. Ale také vztah a spřízněnost se zvířetem, což nemusí být vždy samozřejmostí.
My Češi jsme národem pejskařů, o tom není pochyb. Podle některých průzkumů dovolí spát v posteli dva z pěti majitelů. Někomu se to může zdát hodně a možná krčí nad takovou praktikou čelo, to ale ani zdaleka nejsme na čele žebříčku.
Britové dovolují spát psovi s nimi v posteli zhruba v polovině případů a Američanů, kteří se psem pravidelně uléhají, je prý dokonce 76 procent!
Britská studie se zaměřila i na věkové kategorie. Nejčastěji se psem spí lidé mezi 25 a 34 roky a pak ti 55 plus. Ti starší spí se psem většinou sami, pouze 10 procent z nich sdílí lože s partnerem i se psem.
Ať už je procento jakékoli, bezpochyby je značné. A důvody pro a proti spaní se psem v posteli se příliš neliší, ať už jde o psy české, americké, či anglické.
Napřed se ale podívejme na nejčastější argumenty odpůrců spaní se psem v posteli. V zahraničním tisku se tento důvod prakticky neobjevuje, ale vzhledem k českému rigoróznímu přístupu výcviku psů je pravděpodobné, že mnozí odpůrci psa v posteli by to považovali za selhání správné výchovy. Páníček by tím podle nich ztratil své dominantní postavení.
Ale nejen ti, kteří považují důslednou výchovu za nejdůležitější prvek ve vztahu k psovi, mají určité výhrady zejména vzhledem k hygieně.
Ano, pes v posteli znamená více chlupů a alergenů. Pro alergiky a astmatiky to může být zcela jistě problém, ale páníčci s podobnými problémy by se do podobné romantiky se psem ani nepustili. A ti ostatní?
Rizika infekcí a parazitů samozřejmě existují, ale jsou poměrně nízká, pokud dodržujeme základní hygienická pravidla, častěji převlékáme postel a udržujeme psa očkovaného, odčerveného a čistého.
Kromě toho je prokázáno, že zvíře obohacuje domácnost o různé mikroorganismy, které imunitu paradoxně posilují. Děti, které vyrůstají se psy nebo kočkami, mají nižší riziko alergií na prach, pyl nebo roztoče. Spánek se psem tedy může být i malým tréninkem naší obranyschopnosti.
Kromě výchovných a hygienických důvodů proti psovi v posteli může někdo namítat, že pes chrápe, převaluje se nebo se mu v posteli mohou stát nehody. Samozřejmě, že psa si do postele bereme hlavně proto, abychom se dobře vyspali my, ne pes. Pokud nám to nepřináší radost a uspokojení, zřejmě nás ani nenapadne si ho k sobě zvát.
Že se psovi v posteli líbí, je jasné. Pes jako smečkové zvíře má rád blízkost svých páníčků, jejich živočišné teplo, a navíc se mu líbí pohodlná postel. Proto to ale my, kteří psa do postele zveme, většinou neděláme. Děláme to především kvůli sobě.
Podle zdravotní zprávy Harvard Medical School má interakce se psy na lidi uklidňující účinek, což vede ke snížení hladiny kortizolu (stresového hormonu) a ke zvýšení hladiny oxytocinu (hormonu, který se běžně uvolňuje, když matka kojí své dítě).
My, kteří se psem postel sdílíme, víme, že nám to dělá dobře, a odborné studie k tomu nepotřebujeme. Cítíme se klidnější, spokojenější a pocit nočního bezpečí také není nezanedbatelný. Ti, kteří žijí sami, mají rádi pocit, že vedle nich dýchá živá bytost.
Ale bylo by mylné se domnívat, že všichni psi takový intimní kontakt s páníčkem vyhledávají a po sdílení postele touží. Někteří mají nezávislou povahu a úzký kontakt prostě nevyhledávají. Postel pro ně také může být příliš měkká či teplá, nebo pes jednoduše preferuje ke spánku svůj vlastní prostor.
Někdy se ale stane, že s vámi pes zničehonic už spát nechce. Důvodem může být jeho nemoc, proto je raději sám. Můžete být ale nemocní vy a zrovna berete léky, které mu „nevoní.“ Také jste to možná přehnali s alkoholem nebo je zrovna horko. Tak ho nechte, ať si ustele, kde je mu fajn. Třeba na zemi.
Je tedy správně či špatně spát se psem v posteli? Žádná solidní evidence, že by spaní se psem mělo neblahý vliv na lidské zdraví, neexistuje. Ani že by pak byl pes méně poslušný. A páníčci, kteří sdílejí spánek se svým psem věří, že psychická pohoda má na jejich zdraví blahodárnější vliv než úzkostná hygiena. To se ale samozřejmě netýká alergiků a lidí s oslabenou imunitou.
Nejenom v případě sdílení lože se psy mají někteří lidé pocit, že tak, jak to dělají oni, je to jedině správně. Ať už stojíte na kterékoli straně barikády, nenechte si namluvit, že děláte něco zavrženíhodného.
Ať máte noční zvyklosti jakékoli, je to jenom na vás a vašem psovi. Ať si každý lehne, jak si ustele, a jak se mu dobře spí.
