Článek
Zřejmě všichni majitelé chlupáčů bychom mohli vyprávět příběhy darebů, kteří nám pěkně zavařili a stejně bychom je nevyměnili ani za nic. Nezáleží na původu, plemeni ani věku. Někteří pejsci jsou zkrátka mistři v neplechách.
Rozcupované polštáře a zničené boty jsou poměrně běžným hitem a řekněme předvídatelným rizikem soužití s čtyřnohými přáteli. Některé historky ale připomínají spíše škodolibé a zlomyslné činy a baví zejména ty, kterých se přímo netýkají.
Pro pobavení jsem vybrala příběhy některých „soutěžících“ a přidám i svůj.
Jack russell jménem Pici je prý velmi společenský psík, který miluje slunce a děti. Vypadá jako neviňátko, ale přitom vede tajný život malého kriminálníka. Kromě toho, že doma ukradne a sežere na co přijde, na čemž by nic až tak divného nebylo, sestře majitelky krátce před odjezdem vytáhl z tašky a kompletně rozcupoval cestovní pas.
To se ostatně přihodilo i zpěvačce Lily Allen, která ovšem za trest adoptovaného psa vrátila do útulku a byla za to po právu veřejně pranýřována.
Pici o svůj domov nepřišel a mohl tak dál pokračovat ve vylomeninách. Jeho vrcholným číslem, díky kterému zřejmě v soutěži neplech zvítězil, byla policejní razie. Panička byla zrovna ve sprše, když se na dveře ozvalo bušení. Stačila z koupelny vylézt předtím, než ozbrojenci vyrazili dveře a začali prohledávat dům.
Jediný zločinec, kterého našli, byl Pici v posteli s telefonem, na kterém byly viditelné stopy po zubech. Nějakým způsobem se mu podařilo opakovaně zakousnout se zrovna do devítky, ale třikrát to stačilo. 999 je totiž ve Velké Británii tísňová linka.
Policisté majitelce posléze přehráli nahraný hovor, ve kterém se ozývaly přidušené zvuky, jako když volá člověk zrovna škrcený. A on si přitom jenom Pici žvýkal telefon!
Pernou chvilku svým majitelům zřejmě připravila i cockapoo Wilma. Pro neznalce tohoto plemene uvádím, že se jedná o křížence kokršpaněla s pudlem. Wilma svoji zálibu ve vytahování golfových týček z bagu svého páníčka zdokonalila natolik, že se z ní stal opravdový lupič.
V kavárně vytáhla v nestřeženém okamžiku jakémusi hostovi ze zadní kapsy peněženku, aniž by si toho onen nešťastník všiml. Její zahanbený majitel lup vrátil s tím, že pánovi peněženka vypadla.Wilmu raději nenapráskal.
Ani veterinářům se historky pochopitelně nevyhýbají. Vlastní pes jednoho nešťastníka se zamkl v autě i s veterinářskou brašnou a ještě mu sežral veškerou hotovost, která pak jeho páníčkovi chyběla na zaplacení přivolané asistenční služby.
Příběh boxera Coopera určitě nepatří k nejveselejším, zato možná k těm nejdražším. Za svůj poměrně krátký život již stačil majitelům zničit majetek v hodnotě 9 tisíc liber, což je přes čtvrt milionu korun. Škoda zahrnuje osm pohovek, dva jídelní stoly, deset dálkových ovladačů a pár mobilních telefonů. Otázka zní…. asi nás většinu napadá totéž, že? Inu, hlavně že Coopera rodina i nadále miluje.
Mým soukromým oblíbencem, ale také vítězem oficiální soutěže, je adoptovaný voříšek Rabbit. Také je psíkem nenechavým a seznam jím zničeného majetku, včetně bankovek v hodnotě 250 liber, je poměrně dlouhý.
Vrcholným číslem Rabbita je ovšem jízda doručovacím vozidlem Amazon, jehož řidič při vykládání zásilky nechal otevřené zadní dveře auta. Asi tušíte, že Rabbit se chopil příležitosti a do vozu nepozorovaně naskočil, aniž by si toho řidič všiml. Nechal se pěkně povozit po celém hrabství a cestu si evidentně užíval. Podíval se do několika zásilek a další kartonové obaly rozkousal, než byl zděšeným řidičem odhalen. Kdo nakonec zaplatil způsobené škody, se neuvádí.
Kdybych bývala o soutěži věděla dřív, zcela jistě bych přihlásila svého dobrmana Olivera. Ten býval v mládí také pěkné kvítko. Na jeho nejpovedenější kousek, který mě přivedl do velké hanby a na nějakou dobu nám znemožnil přístup do vesnického parku, se nedá zapomenout.
Bydleli jsme v anglické vesnici jako ze seriálu Vraždy v Midsomeru a chodili spolu do parku, který sloužil jako fotbalové hřiště, psí park a zároveň venkovní dětský koutek s prolézačkami. Na několika lavičkách posedávaly místní matky přísně oddělené dle sociálních vrstev, některé z nich vskutku vznešené. Jedna taková dáma si vedle lavičky odložila už od pohledu drahou kabelku.
Oliver se honil s nějakým psíkem ve velkých kruzích kolem laviček, když se najednou nebezpečně přiblížil k oné kabelce a já už viděla jeho typický postoj. Zařvala jsem na něj a Oliver odběhl, aniž by stihl ztropit nepřístojnost. Jenomže se nepozorovaně vrátil z druhé strany a do té kabelky se paní opravdu vyčůral.
Stalo se to den poté, kdy ve stejném parku malé, asi tak tříleté, holčice velmi opatrně sebral z ručičky sendvič a než jsem se stačila vzpamatovat a holčička natáhnout k breku, už se jenom olizoval.
No uznejte, nebyl by Oliver také kandidát na cenu?
