Článek
Vynechám rodiče, kteří mají vztah ke zvířatům jasně negativně vymezený. Ani se nebudu zabývat praktickými otázkami, na které si musí odpovědět každý sám. Mezi ně logicky patří ekonomická stránka, každodenní pracovně školní rutina a nevyhnutelná zodpovědnost vyplývající z vlastnictví zvířete. To nechám v rodičovské kompetenci.
Na některé benefity, které přináší pes v rodině pro děti ale zapomínáme nebo o nich nemáme tušení.
Bylo by zajímavé slyšet názor psychologa, proč děti tolik milují zvířata. Přiznám se, že jsem tuto informaci nenašla, takže budu trochu vařit z vody a použiji vlastní logiku.
Děti touží po spřízněné duši a sociálních vazbách a pes je věrný přítel. Je roztomilý. Možná jejich kamarád ze školky má psa. A co si budeme povídat, žádná dětská knížka a film se neobejde bez zvířátek. Já jsem třeba vyrostla na Belle a Sebastianovi, Lvici Else a Medvídkovi Pú. Čemu bychom se tedy měli divit?
Zaměřím se ale na to, proč by toho psa dostat měli.
1. Zdravotní důvody
Jestli mezi vaše argumenty patří, že by dítě bylo kvůli psovi víc nemocné, protože zanese špínu, bakterie apod, vězte, že je to právě naopak. Studie prokázaly, že děti vyrůstající se psem v prvním roce života mají lepší imunitní systém než děti, v jejichž rodinách pes není. Vědci také zjistili, že tyto děti mají až o 50 % vyšší šanci, že se u nich nevyvinou alergie, astma a jiné respirační choroby.
Asi to nebude argument pro úzkostlivé maminky, nicméně pravdou zůstává, že dramatický nárůst civilizačních chorob pramení z nezdravého a nepřirozeného životního stylu, nikoli z nedostatku všudypřítomné desinfekce. Takže prosím nebuďme hysteričtí.
Rozsáhlá finská studie zjistila, že u dětí vyrůstajících s domácími mazlíčky, zejména se psy, je méně pravděpodobné, že se u nich objeví nachlazení a další respirační infekce, když jsou batolata.
Soužití se psem je také přisuzována lepší kardiovaskulární kondice. Přiznejme si, že díky psovi máme přirozeně více pohybu a dětí se to pochopitelně týká také. Vyblbnou se spolu doma i venku a prospěje to oběma.
Do této kategorie bezpochyby patří i otázky mentálního zdraví. Společnost zvířat může kromě stresu zmírnit i úzkosti. Ne nadarmo se při léčbě některých poruch využívá zvířecí terapie. Probíhají i výzkumy vlivu společnosti psa na děti s autismem, které vykazují velmi pozitivní výsledky.
2. Emocionální rozvoj
Není žádným tajemstvím, že se díky psovi můžeme cítit šťastnější. Děti i my, dospělí. Je vědecky dokázáno, že přítomnost psa podstatně zvyšuje hladinu nálady. Interakce zvyšuje dopamin a serotonin v mozku, dva neurotransmitery, které řídí úroveň štěstí a klidu.
Váš mazlíček poskytuje dítěti bezpodmínečnou lásku a nikdy ho neodmítne, což pozitivně ovlivňuje jeho sebevědomí a rozvíjí pocit sounáležitosti.
Díky péči o živé stvoření se u dítěte pozitivně vyvíjejí roviny soucitu a nesobectví. Určitě je mnoho věcí, které by zrovna dělalo raději, ale nezbytný rytmus krmení a venčení ho naučí zodpovědnosti a to je možná jedním z hlavních důvodů, proč se rodiče nakonec nechávají přesvědčit. Benefitů je ovšem daleko víc, než si uvědomujeme.
Pes je také skvělým trenérem tolerance a empatie. Představte si, že štěně rozkouše dítěti oblíbenou hračku nebo mu sežere svačinu do školy. Bude ho tak každodenně učit toleranci a odpuštění.
Samozřejmě je těžké, když přijdete o domácího mazlíčka a může se to stát, dokud je dítě ještě malé. Přijměme to jako fakt, který by nás neměl při rozhodování zastrašit. Je to kruté, ale pro vývoj dítěte prospěšné. Všichni dospělí, nejenom majitelé zvířat, se museli někdy vypořádat se ztrátou a smutkem. Taková situace je sice bezesporu bolestná, ale poskytuje lekci v truchlení a dává dospělým možnost o smutných záležitost s dětmi lépe komunikovat.
3. Sociální dovednosti
Domácí mazlíčci také dávají dětem lekce respektu, empatie a hranic. Hra s nimi jim umožňuje budovat důvěru a vytvářet si zdravé vazby na základě podnětů.
Studie také prokázaly, že děti z rodin vlastnících psy měly menší problémy s vrstevníky a chováním než děti z rodin bez psů. Lépe totiž kontrolují vlastní emoce a vyhrocené situace dokážou proto snadněji zvládat.
Nezapomeňme na přirozenou interakci s venkovním světem i v rámci rodiny. Děti nejprve s rodiči a později sami vycházejí pravidelně z domova, setkávají se s ostatními dospělými i dětskými páníčky psů a nesou zodpovědnost za všelijaké každodenní situace. Komunikace v rodině jim navíc přináší pocit společné zodpovědnosti a množství aktivit. Dítě se tak stává kumpánem a partnerem rodičů v péči o psa.
Vědci již léta nalézají důkazy o něčem, co milovníci psů instinktivně vědí: že pouto se psem a péče o něj zlepšuje život dětí. Přináší zvýšenou fyzickou aktivitu, která nevyhnutelně z vlastnictví psa vyplývá, a zlepšuje jejich celkovou pohodu a vývoj. A to je obrovský bonus ve světě, kde děti ve většině rozvinutých zemí trpí stále větší mírou fyzické nečinnosti a nedostatkem skutečného sociálního kontaktu.
A kdyby nic jiného, vychovat jedince s láskou a respektu k přírodě je samo o sobě úžasná věc.
