Článek
Zřejmě se budeme muset smířit s tím, že nám různí roboti poháněni umělou inteligencí dříve či později vtrhnou do životů s intenzivnější silou než doposud. Nejčastěji proto, aby nám je usnadnili či zpříjemnili. Ani robotičtí psi nejsou žádnou výjimkou.
Přestože se vám možná představa psa-robota zdá hodně přitažená za vlasy, robotičtí psi již existují a svoji roli začínají plnit. Že slouží ve specifických službách jako vojenští průzkumníci či záchranáři, asi velké překvapení není, ale oni již skutečně přebírají i roli čtyřnohého přítele člověka.
Pokroky v umělé inteligenci v posledních letech výrazně zvýšily i výkon robotických psů. Od základní mobility se vyvinuli k provádění složitých úkolů, jako je hlídkování, průzkum a záchranné operace.
Různé inteligentní aplikace rozšířily jejich působení z vojenského průzkumu a odminování do civilních oblastí, jako je domácí společnost, vzdělávání a zábava, lékařská pomoc a různá odvětví služeb. A v této roli si vedou dobře.
V Evropě a v USA zatím není obvyklé, že by robotičtí psi byli ve větší míře vyhledáváni jako společníci, ale kupříkladu v Japonsku se pomalu začínají stávat součástí života. Japonci totiž věří, že každá věc má svoji duši, což vysvětluje fakt, proč již nějakou dobu v Japonsku robotičtí psi získávají na oblibě. Někteří lidé jsou k nim natolik citově připoutáni, že jim dokonce pořádají pohřby, když se jim pes rozbije.
Ať už si o tom myslíme, co chceme, trh s robotickými psy coby domácími mazlíčky strmě roste a společnosti investují významné prostředky do výzkumu a vývoje inteligentních robotických psů, kteří dokážou plnit příkazy a rozpoznávat tváře. Nemluvíme o žádné vzdálené budoucnosti.
Spotřebitelé stále více projevují zájem o robotické produkty pro účely, jako je domácí společnost, vzdělávání a zábava. Vyšší nároky na výkon, inteligenci a estetický design zároveň vedou společnosti k tomu, aby uváděly na trh špičkové a rozmanitější produkty.
V anglickém Plymouthu již robotičtí psi plní roli společníků v pečovatelském domě a podle všeho jsou obyvatateli vítáni jako uklidňující a realistický prvek.
Město Barcelona, které je považováno za jedno ze světových center technologického pokroku, rozhodlo o nákupu 600 robotických asistentů do sociálních služeb a investovalo 3,8 milionů eur z evropských fondů. Tito sociálních roboti budou rozmístěni jak v domácnostech, tak v pečovatelských centrech spravovaných katalánským ministerstvem pro sociálních záležitosti.
Budoucnost a využití se také předpokládá v roli vodicích slepeckých psů, což si pravděpodobně umíme představit o něco lépe. Pes-robot navigující člověka se zrakovým postižením na veřejném prostranství má určitě své opodstatnění.
Zřejmě bychom si dokázali představit i využitelnost robotických psů jako náhradu za další pracovní psy, včetně pasteveckých, policejních a záchranářských, ovšem představa psa-robota jako domácího mazlíčka je zřejmě pro většinu milovníků živých psů naprosto nereálná.
Pojďme ale trochu popustit uzdu fantazii, protože pokroku se nevyhneme ani na tomto poli a v nedaleké budoucnosti zcela jistě budeme na ulici potkávat psy živé i ty naprogramované a poháněné umělou inteligencí.
Chovatele začnou doplňovat či nahrazovat technologické firmy a místo specifických plemen si budeme vybírat různé designy a výkonnosti z katalogů. Roboty nebudeme venčit a krmit, ale nabíjet a místo k veterináři s nimi zajdeme do opravny.
Je těžko představitelné, že by se studeným psem chtěl někdo spát v posteli, ale dejme tomu. Možná budou existovat i jakési cvičáky, které ale budou vypadat spíš jako školicí střediska. Místo výcviku nás naučí plně využívat schopností takového psa-robota. Třeba aby nám donesl bačkory nebo ovladač od televize.
Na nezvané návštěvníky nebudou tito psi štěkat, ale vydávat jakési děsivé robotické zvuky a možná se naučí skákat radostí, když přijdeme z práce domů. Třeba si i lehnou na záda, abychom je mohli podrbat na břiše a vyskočí na gauč a přitulí se k nám. Nejsem si ale jistá, že to je to, co od nich opravdu očekáváme.
Možná technologičtí experti naučí roboty dělat psí oči, zatímco základní příkazy jako lehni, sedni a zůstaň budou již v základní výbavě. Takový robotický pes nám v lese neuteče a poslušně se na příkaz vrátí k noze. Nebudeme muset sbírat hovňousky, rohy domů nebudou smrdět a po bytě se nebudou povalovat chumáče chlupů.
Jenomže jak naprogramovat lásku, oddanost, unikátní povahu a radost?
Praktickou stránku různých robotických pomocníků brzy určitě pochopíme a využijeme, ale jejich vnímání jako substituci za sociální kontakt, komunikaci a emocionální vazby je nereálné.
Nejenom nereálné, ale do jisté míry i nebezpečné. Pokud bychom totiž připustili, že umělý pes může v domácnosti plně nahradit živého domácího mazlíčka, pak jsme krůček od toho, že si začneme pořizovat robotické přátele a možná i děti.
Roboti zkrátka nemohou plně nahradit jedinečné pouto a komplexní emocionální zážitek se skutečným mazlíčkem. Nedokážou napodobit vzájemný vztah, emocionální spojení a bezpodmínečnou lásku, kterou nám dává živý společník.
Robotičtí psi mohou zdatně plnit roli užitečné hračky a výkonného pomocníka, nikoli věrného přítele. Toho si nemůžeme a nikdy nebudeme moct koupit. O toho se musíme zasloužit.
V tomto kontextu se nabízí neodbytná úvaha, že některým stávajícím majitelům živých chlupáčů by takový robotický pes mohl a snad i měl zvíře plně nahradit. Mezi námi je bohužel dost takových, kteří se o domácího mazlíčka neumí či nechtějí kvalitně starat. A právě pro ně by robotický pes svůj účel splnil beze zbytku.
