Článek
Mladá fenka neznámého původu pobíhala po moskevských ulicích a jejím životním úkolem bylo najít něco k snědku a ukrýt se před nepřízní ruského počasí. Dočkala se hladu a kruté smrti ve jménu pokroku lidstva.
Psal se 3. listopad roku 1957 a Lajka byla vypuštěna na oběžnou dráhu na palubě sovětského satelitu Sputnik 2, jehož cesta byla na příkaz tehdejšího generálního tajemníka Nikity Chruščova naplánována jako oslava 40. výročí bolševické revoluce.
Lajka byla jedním z pouličních psů odchycených pro potřeby střediska vesmírného výzkumu. Pro tyto účely byly využívány pouze feny, protože díky anatomické konstituci byly vhodnější do stísněných prostor a také přizpůsobivější extrémním podmínkám.
Šestikilová Lajka, některé zdroje ji popisují jako křížence huskyho a špice, byla vybrána mezi ostatními fenami k testování pro svou klidnou povahu a fyzické dispozice.
Původně jí dali jméno Kudrayavka. Přejmenování na Lajka neboli „Štěkačka“ si vysloužila poté, co vyštěkla při rozhlasovém vysílání.
Nejvhodnější kandidátky na cestu byly drženy napřed dny a pak týdny v malých tlakových kapslích a lékaři sledovali jejich reakce na změny tlaku vzduchu a hlasité zvuky simulující vzlet.
Pro malého psa kolem dvou až tří let věku byl krátký život dlouhým mučením. Lajku postupně připravovali na minimální životní prostor, točili v centrifuze ve snaze uvyknout ji na změny gravitace a učili přijímat gelovou potravu. To bylo ale poměrně zbytečné, jelikož na cestu dostala stejně jenom jednu porci.
Vítězkami v soutěži krutých testů se staly dvě feny. Lajka a Albina jako záloha. Lékaři obě operovali a vložili do jejich těl přístroje, které monitorovaly srdeční pulsy, dechovou frekvenci, krevní tlak a fyzický pohyb.
Tři dny před plánovaným startem byla Lajka přesunuta do svého cestovního prostoru, který umožňoval pohyb jen o pár centimetrů. Vykoupaná, vyzbrojená senzory, vybavená sanitačním zařízením a skafandrem byla připravená k misi s jednosměrnou jízdenkou.
Kvůli politickým tlakům na včasné vypuštění Sputniku 2 zřejmě sovětští vědci neměli dostatek času na zdokonalení systémů podpory života. Předpokládali, že Lajka zemře na deprivaci kyslíku zhruba po 7 dnech, protože tolik zásoby s sebou kromě jedné porce žrádla v pastě dostala.
Sputnik 2 byla pro nebohého psa od začátku plánovanou sebevražednou misí. Satelit nebyl navržen tak, aby se bezpečně vrátil na Zemi a sovětský vesmírný program nemohl kvůli jasnému politickému zadání start zdržovat a zdokonalit.
Zvuky a tlaky při letu Laiku vyděsily. Její srdeční tep vzrostl na trojnásobek normální frekvence a dech se zčtyřnásobil. Národní muzeum letectví a kosmonautiky uchovává odtajněné výtisky ukazující dýchání Lajky během letu.
Sověti před světem deklarovali, že pes vydržel naživu šest nebo sedm dní, než byl milosrdně a bezbolestně usmrcen otráveným žrádlem těsně předtím, než mu došel kyslík.
V roce 2002 však ruský vědec Dimitri Malašenkov odhalil, že předchozí zprávy o smrti Lajky byly falešné. Ve skutečnosti přežila jen asi pět až sedm hodin po startu, než zemřela na přehřátí a paniku.
Na oběžnou dráhu se ale dostala ještě živá a Zemi obletěla asi za 103 minut. Bohužel ztráta tepelného štítu způsobila, že teplota v kapsli nečekaně vzrostla, což si na Lajce vybralo svou daň. Zemřela „brzy po startu,“ prozradil ruský lékař a trenér vesmírných psů Oleg Gazenko v roce 1993. Teplota uvnitř kosmické lodi po čtvrtém oběhu zaznamenala více než 90 stupňů.
Během letu Sovětský svaz několik dní před světem udržoval fikci, že Lajka přežila, po devíti dnech však připustil, že zemřela.
Bez živého pasažéra pokračoval Sputnik 2 na oběžné dráze po dobu pěti měsíců.
Bohužel pro Lajku, i kdyby vše fungovalo perfektně a měla dostatek jídla, vody a kyslíku, zemřela by, když vesmírná loď po 2570 obletech znovu vstoupila do atmosféry.
V roce 1957 bylo povědomí lidstva o právech zvířat sice ještě v plenkách, přesto plánovaná mise vzbudila odpor milovníků zvířat a aktivistů za boj proti krutosti, zejména ve Velké Británii a Spojených Státech.
Ale nejenom tam. Humanitní společnost v Singapuru byla tak rozzlobená, že poslala přímý protest Nikitu Chruščovovi.
Národní psí liga v Londýně požádala všechny milovníky psů, aby drželi za Lajku každý den minutu ticha a tiše se modlili za její návrat na zemi. Netušili, že nic takového v plánu není.
Svět na Lajku nikdy nezapomene, ale víc než její přínos lidstvu bude společností rezonovat jako exemplární příklad krutosti na nevinném zvířeti.
Budiž ti nebe lehké, Lajko.
