Článek
Všichni ten obrázek známe. Páníčkovi přišla důležitá zpráva nebo se po oblaze proletělo letadlo zrovna ve chvíli, když si pejsek ulevuje. Smůla. Já to neviděl.
I u nás radnice vydávají městské vyhlášky, stanovují pokuty a strážníci sem tam bdělým okem kontrolují dodržování úklidu bobků. Jenomže přistihnout někoho při činu není jen tak. Kam oko nevidí, tam zákon nic nezmůže. A sousedské práskání v oblibě nemáme.
Nejde ale jenom o estetiku a slušnost vůči spoluobčanům, kteří by mohli do pokladu našeho psa šlápnout, děti by se po něm v parku třeba vyváleli nebo si na něm jiný pejsek pochutnal. Ano, jsou i tací.
Psí hromádky mohou obsahovat i parazity a různé nemoci. I když pes nevykazuje žádné příznaky, jeho exkrementy mohou přenášet choroby, které jsou škodlivé pro jiná zvířata i lidi. Salmonela, E. coli a škrkavky jsou jen některé z těch, které se mohou nacházet v psím trusu. I kdyby s ním nikdo další nepřišel do styku a déšť jej spláchl, situace není o moc lepší. Jeho zbytky se dostanou do vodního systému.
Ve Španělsku si s dočasně slepými či nevychovanými majiteli psů poradili po svém a to poměrně drsně. Povinnost uklízet exkrementy po svém psovi samozřejmě existuje mnoho let i tam, ale její dodržování a vymáhání se tak dlouho míjelo účinkem, až radním v některých španělských městech došla trpělivost a bouchli do stolu. A představte si, co zavedli. Sběr bobků a jejich identifikaci pomocí DNA.
Představa psích exkrementů putujících do laboratoře může vypadat komediálně. Zavedení „psí policie“ je ale krutou a účinnou pomstou nezodpovědným páníčkům.
Málaga byla první z velkých měst, které se od výhrůžek odhodlalo přejít k činům a již v roce 2017 přistoupila ke kontroverzní praxi sběru důkazů. Zavedla povinné odebírání vzorků DNA registrovaných psů ve snaze snížit množství exkrementů v ulicích města. Protože se praxe osvědčila, postupně se zavádí i v dalších městech napříč Španělskem.
Uklízecí služba, případně místní police, sbírá důkazy v podobě bobků z veřejných prostor a zasílá je do laboratoře. Proces je to velmi sofistikovaný.
Pracovníci magistrátu mají k dispozici aplikaci, která zaznamenává čas a místo nálezu. V označených tubách pak putuje do laboratoře, stejně jako se to dělá s krevním vzorkem v nemocnici. Dohledat viníka a uložit mu pokutu je pak snadné, protože majitelé psů mají povinnost své mazlíčky registrovat a odevzdat jeho vzorky.
Pokuta za chvilku nepozornosti či úmysl se opravdu nevyplatí. Dle regionu je totiž stanovena mezi 200 až 1000 eury a každá radnice si pravidla stanoví tak, jak uzná za vhodné. Třeba v Madridu si za nedodržování povinností vyplývajících z vlastnictví psa a znečištění veřejného prostoru můžete vybrat. Buď zaplatíte 750 euro, nebo dáte přednost víkendovému úklidu města v reflexní vestě. Abyste si na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké je uklízet po někom jiném.
Změny přinesly i výsledky ve významném nárůstu počtu registrovaných psů, což má samozřejmě logiku. Jít na procházku s neregistrovaným psem nebo ho nechat štěkat u plotu je jako si rovnou koledovat o průšvih. Místní policie je totiž ostražitá.
Ovšem nejenom opuštěné bobky jsou ve Španělsku sankcionovány. Také kropení rohů domů, pouličních lamp a chodníků je v centru pozornosti úřadů.
Samozřejmě, že pejsci budou dál zvedat packy, značkovat a močit, v tom jim pochopitelně zabránit nelze. A další pejsek místo přeznačkuje a pak zase ten další. Výsledkem jsou poničené omítky a památky, zkorodované dopravní značky a zejména v letních měsících nechutný čpavý smrad. Že s tím nejde dělat nic jiného, než počkat na pořádný déšť? To by ovšem v suchém Španělsku bylo jako čekat na Godota, zejména v létě.
Důkazní materiál k určení DNA v tomto případě jednoduše sbírat nelze, ale k povinné výbavě pejskaře patří kromě pytlíků po kapsách i láhev s vodou sloužící k rozředění moči. Voda by měla být smíchána s octem nebo kapkou jaru.
Povinnost zalévat moč platí napříč celým Španělskem, ne pouze ve městech a obcích s povinnými DNA testy. Ať nikoho nenapadne, že nosit s sebou vodu je pro smích a jen tak na oko. Všechny policejní složky, jak státní, tak městské, mohou dodržování předpisu kontrolovat. Jdete se psem, musíte mít u sebe láhev s vodou. A na požádání ji ukázat. V Barceloně si bez lahvičky s vodou a pytlíků v kapse rovnou připravte 100 eur. A to váš pejsek nemusí dělat vůbec nic.
Tímto článkem v žádném případě nechci apelovat na české úřady, aby se po španělském vzoru postavili proti neukázněným pejskařům s práskajícím bičem v ruce.
Ale uklízet po svém psovi zkrátka patří k povinnostem a zodpovědnostem majitele a také slušnému vychování. A rozhodně stojí za to zamyslet se i nad těmi otravnými loužičkami. Já bez lahvičky s vodou a pytlíky po kapsách z domu se psem nikdy nevycházím.
