Článek
Přišla k vám poprvé na návštěvu nová přítelkyně a z vašeho plyšáka se stal agresivní raťafák? Nebo to bylo naopak? Váš pes štěká na každého, kdo se snaží projít dveřmi jako pominutý a pak přišla přítelkyně. A ticho po pěšině. Pes si ji očuchal, lehce zavrtěl ocasem a šel se znovu vyvalit do pelechu.
A teď co? Je to dobrý nebo špatný člověk nebo jak to tedy vlastně je? Zdaleka ne vždy lze dostat psa na svoji stranu kapsou plnou dobrot.
1. Pach
Nemyslím tím, že jim někdo smrdí, protože se dlouho nesprchoval. Může to být totiž právě naopak. Psi mají jasnou představu o tom, jak má člověčina cítit a tu oni mají rádi. Ale když to přeženete s výrazným parfémem a svůj přirozený pach přebijete, je to divné. Tedy psům.
Středobodem psí orientace ve světě je čich a kromě toho, že je mnohonásobně citlivější než ten náš, všechno o něm ještě zdaleka nevíme. Ale to, že někteří psi nesnesou pach alkoholu a rozpoznají nemocného člověka, je známo. A také to, že čichem dokážou detekovat rozpoložení, nervozitu a strach nebo úzkost. Je velmi pravděpodobné, že když se budete někoho bát, bude na něj váš pes štěkat. A když se budete cítit nesví, váš pes to také pozná.
Takže ta nová přítelkyně se vám dost možná chtěla zalíbit a vylila na sebe půl flakónu Dioru. A pro toho vašeho ťunťu se stala podezřelou číslo jedna. Nebo je to celé vaše vina, protože jste z návštěvy tak znervózněl, že z toho chudák pejsek znejistěl.
Taky existuje pravděpodobnost, že byla ona dáma z návštěvy celá nesvá a chtěla se vašemu mazlíkovi zalíbit. Jenom to neudělala zrovna šťastně.
2. Tón hlasu
Netvrdím, že vaše přítelkyně mluví nepříjemným pišťákem, což by ani nevadilo, ale mohla se s vaším psíkem freneticky vítat, aby si u vás udělala oko. A v jejím hlase se zkrátka odrazilo všechno pokrytectví, s jakým se snažila ho získat na svoji stranu. To z ní rozhodně špatného člověka nedělá.
Psi lidské konverzaci nerozumí, ale jsou experty na nuance v hlase. Vyšší hlas je jim příjemnější, protože obvykle znamená radost a uvolnění. Proto také mají tendenci si z vás nic nedělat, když jim něco říkáte pisklavě vysokým tónem. Pokud chcete, aby vás v tu chvíli bral vážně, neječte na něj. Řekněte mu to rázně níž položeným hlasem.
Se stejnou logikou psi přistupují i k cizím lidem. Pravděpodobně se budou spíš radostně vítat s někým, kdo na ně bude mluvit vyšším hlasem a ignorovat či vrčet na cizího člověka s hlubokým hlasem.
Je vám to povědomé? Potkáte paní s psíkem: „K noze Tobíčku,“ volá paní zoufale a prosebně na utíkajícího psíka. „No tak Tobíčku, vrať se k paničce,“ a ještě se za ním možná rozběhne. No to je panečku legrace, proč by si to pejsek neužil?
Druhý den potkáte stejného Tobíčka s páníčkem a situace se opakuje. Jenže páníček hvízdne a rázným hlubokým hlasem řekne: „Toby, k noze.“ Pes uběhne ještě metr, zastaví se, chvilku přemýšlí a k pánovi se vrátí.
3. Řeč těla
Psi spolu komunikují řečí těla a tu naši se naučili vykládat si po svém. Bedlivě nás pozorují a doplňují si tak mezery v porozumění. Problém může nastat, když si některá naše gesta a pohyby interpretují jinak, než zamýšlíme.
Třeba takový oční kontakt. V lidském světě jde o společenskou nutnost, v jejich mozečku se ale odehrává něco úplně jiného. Pro ně je oční kontakt nezdvořilý a může znamenat hrozbu. Samozřejmě, se svým psíkem máte vytvořený vztah, takže ho nijak neohrožujete, když mu láskyplně hledíte do očí. U neznámého psa to ale raději nezkoušejte. Mohli byste si totiž naběhnout.
Co cizí pes rozhodně neocení je naklánění se nad něj, rozpažené ruce, vynucené objímání a nepředvídatelné pohyby.
Abych nezapomněla – psovi, kterého neznáte, nesahejte na hlavu. Je to sice lákavé stejně jako pohladit dítě, ale pro psa to znamená napřaženou ruku. Některý ucukne a vycouvá, jiný po vás ale klidně může chňapnout. Tak pozor na to. A tuto zásadu prosím naučte i děti.
Viděla jsem mockrát, jak se děcko rozběhlo k cizímu psovi se slovy: „Ten je tak roztomilý“, a chystalo se ho pohladit po hlavě. Jenže pejsek zavrčel nebo vyštěknul. A maminka nebo tatínek se pak hystericky pustili do páníčka. Maminky a tatínkové, snažně vás prosím, naučte své děti zeptat se, jestli si můžou pejska pohladit. Na světě ubyde plno zbytečných hysterických scén.
Zpátky k té vaší návštěvě. Jestli se k ní pejsek nechová zrovna přívětivě, ať si ho vůbec nevšímá. Jako kdyby nebyl. Ať si na ni štěká, jak chce, však on za chvilku přestane. Až se návštěva posadí a bude si s vámi chvilku povídat, pes přijde sám. Několikrát si ji očuchá a vsadím se s vámi, že než skončí večeře, bude jí ležet u nohou.
Za tři roky nám prošlo školkou kolem pěti stovek různých psů. S každým jsem našla společnou řeč během krátké nebo delší chvíle. A přece je jeden, kterému vadím. A netuším proč. Ať dělám co chci, jdu kam jdu, pes stojí tak metr ode mě nebo mě pronásleduje a štěká a štěká. A dělá to jenom mně, takže mi tím trochu nabourává sebevědomí, přiznám se. Nemyslete si ale, není to žádný agresivní pes. Prostě se mu na mě něco nezdá. A teď babo raď.
A je toho víc, co může psovi na člověku vadit. Třeba je to čepice na hlavě nebo baťoh na zádech. Nebo hůlka. A nebo si přihnul a je z něj cítit alkohol. Nebo se k vám nechová přátelsky. Nebo utíká. Anebo je na něm prostě něco divného. A nebo…. A víte co? Třeba to prostě není dobrý člověk.
