Článek
Psi jsou bytosti, které s námi žijí. Rozumějí lidským emocím, reagují na ně a jejich vlastní emoční svět je hlubší, než si připouštíme. Věda potvrzuje to, co pejskaři tušili dávno: pes není „věc“. Je to bytost s pamětí, empatií i smutkem.
Když pes zničí boty, řekneme, že zlobí. Když štěká, že je nevychovaný. Když se třese, že je přecitlivělý.
Jenže čím dál víc výzkumů ukazuje, že pes se nechová špatně – on něco prožívá. A často reaguje na svět, který jsme mu vytvořili my.
Dlouho jsme si mysleli, že pes funguje jednoduše: dostane povel a splní ho. Dostane pamlsek, má radost. Jenže realita je složitější. Psi vnímají lidské emoce, pamatují si je a reagují na ně.
Vědci dnes běžně pracují s magnetickou rezonancí psího mozku. Zjistili, že když pes slyší hlas svého majitele nebo ho vidí, aktivují se v jeho mozku stejné oblasti jako u člověka při blízkém kontaktu. Nejde přitom jen o zvyk. Jde o vztah.
Studie ukazují, že psi rozlišují lidské emoce podle hlasu, výrazu obličeje i chování. Když je člověk ve stresu nebo smutný, pes mění své reakce – je klidnější, opatrnější nebo chce být svému páníčkovi poblíž.
Možná to znáte: máte špatný den a pes si k vám prostě přijde lehnout. Bez povelu. Bez očekávání. Ne proto, že by tak byl naučený. Ale proto, že něco cítí. Cítí, že nejste ve své kůži a chce vám být na blízku.
Stačí se podívat na obyčejný večer v běžné domácnosti. Člověk přijde z práce vyčerpaný, mlčí, sedne si k telefonu nebo k televizi. Pes, který ho jindy vítá, dnes jen chvíli stojí opodál. Možná se několikrát zvedne, přijde blíž, pak si zase lehne. Neotravuje, ale čeká. Jako by vycítil, že dnes není ta správná chvíle.
Mnoho lidí to ani nezaregistruje. A přesto právě v těchto tichých momentech pes reaguje na něco, co neumíme pojmenovat – na změnu nálady, napětí nebo únavu.
Podobně to funguje i v rodinách. Je obvyklé, že se pes začne chovat jinak ve chvíli, kdy je doma dlouhodobý stres – hádky, rozchod, nemoc. Může být klidnější, uzavřenější, nebo naopak přehnaně aktivní. Ne proto, že by žárlil nebo zlobil, ale proto, že je součástí prostředí. Sdílí s námi každodennost, aniž by měl možnost si od ní odpočinout. A tak reaguje jediným jazykem, který má – chováním.
Pes dokonce cítí i náš stres. A to doslova. Jeden z nejzajímavějších průzkumů ukazuje, že psi reagují na pach lidského stresu. Když vědci vystavili psy vzorkům potu lidí ve stresu, psi se chovali opatrněji a méně optimisticky. Jinými slovy: lidská nervozita se na psa přenáší.
Věda také potvrzuje, že psi aktivně využívají emoční informace při rozhodování. Nejde jen o instinkt. Pes zvažuje, vyhodnocuje, přizpůsobuje se.
A to je důležitá informace pro ty, kteří se podivují nad změnami chování svého psa.
Když je doma dlouhodobě napětí, pes to neignoruje. On v tom žije a změny nálady cítí.
Když pes takzvaně zlobí, často k nám tak promlouvá. On nemá slova, kterými by vyjádřil své pocity. Nemá jinou možnost, než je sdělit chováním. Ničí věci, štěká, utíká nebo je apatický. To všechno nejsou naschvály ale signály, které k nám vysílá.
Behavioristé dnes upozorňují, že mnoho problémů se psy vzniká ne proto, že by byli špatně vychovaní, ale proto, že jsou dlouhodobě vystaveni stresu, jsou osamělí nebo nepochopení.
A my je za to trestáme. Zvyšujeme hlas, zlobíme se, odpíráme jim přízeň nebo nedej bože používáme fyzické tresty. Zavřeme je samotné doma na dlouhé hodiny. Protože „to přece musí vydržet“.
Citlivost není slabost, ale schopnost vnímat okolí. Psi dokážou číst náladu lidí lépe než většina z nás. A přesto jejich vlastní emoce často bagatelizujeme.
Co z toho pro nás vyplývá? Možná nepříjemná otázka, kterou si musíme položit každý sám.
Chováme se vždycky ke svému psovi jako k bytosti, která cítí a prožívá hluboké emoce?
Nebo je pro nás pohodlnější myslet si, že pes nic zásadního neřeší, protože je to jenom zvíře? Neznamená to ale, že je pohodlnější neřešit vlastní chování ?
Na konci roku si lidé dávají předsevzetí. A co k nim přidat jedno jednoduché, ale s obrovským dopadem? Začít brát emoce svého psa vážně.
Naši psi nás celý rok poslouchali. Teď je čas začít poslouchat je.
Zdroje a odkazy
