Článek
Můj otec, který byl ze staré školy, vždycky říkával, že pes tě bude vítat, i když se k němu chováš špatně. Nevím, u nás se ke psům nikdo špatně nechoval, takže zodpovědně nemůžu říct, jestli je to pravda. Ale umím si představit, že ano.
Ten moment známe všichni pejskaři. Ještě než strčíme klíč do zámku, slyšíme z chodby poskakující tlapky, nadšené pokňukávání či poštěkávání. Jakmile se dveře otevřou, začne rodeo. Nebo taky ne.
Rozhodně neznamená, že čím větší drama, tím víc vás pes má rád a stýskalo se mu po vás. Záleží na povaze, na jeho pohodě a na výcviku. Taky psi, kteří trpí separační úzkostí, mívají přehnané reakce.
Tak za prvé, pes něco jako stesk nezná. Že jste mu chyběli, to je jasné. Pes má rád společnost a podněty a teď strávil možná několik hodin sám.
Nezapomínejte, že pro psa jste v jeho životě to nejdůležitější, co má. S vámi navíc přichází předpoklad vycházky, žrádla a her, takže radost je na místě. Jak ji kdo projevuje, je věc jiná.
Nosí vám dárky?
Můj předchozí pes Oliver popadnul první věc, která mu přišla do rány a tu mi radostně přinesl, když jsem se odněkud vracela. Nejčastěji to byly boty, ale klidně to mohla být hračka, polštář, noční košile, cokoli, co měl po ruce. Vlastně po tlamě.
Občas to bylo trochu otravné, zejména pokud donesl drahou lodičku, kterou jsem zapomněla večer předtím schovat. Nebo ovladač od televize. Ale pravda je, že Oliver věci neničil, pouze přenášel a daroval.
Dárky vám pejsek nosí samozřejmě proto, aby vám ukázal, jak vás rád vidí. Ale také mu to pomáhá kontrolovat své emoce a nadšení, zejména pokud jste ho naučili neskákat.
Je to jedna z nejlepších věcí, kterou můžete svého psa naučit. Neskákat. Představte si, že máte dobrmana jako jsem měla já a ten na vás plnou vahou skočí pokaždé, když se vracíte domů. A co hůř, na každého, koho rád vidí, třeba i na děti. Takže když vám nosí dárky, místo aby radostně skákal a povalil vás do dveří nebo do kaluže, máte napůl vyhráno. Teď už jenom strategicky popřemýšlet, které předměty je lepší nechávat mimo dosah, protože pejsek v nadšení opravdu popadne cokoli, co má poblíž, aby vám to přinesl. Tak se na něj nezlobte.
Skáče jako pominutý, vrtí celým tělem, štěká a snaží se vás olíbat?
Olíbat nebo olízat, to je jedno. Štěká radostí jako blázen, lítá kolem vás a skáče vám až kam dosáhne, klidně až do obličeje? Smějete se nebo ho okřikujete, jenom abyste už konečně odložili v nákupní tašky v kuchyni. A on vás nenechá na pokoji ještě několik dalších minut, dokud se sami nezklidníte.
Vím, že je to roztomilé. Zběsile nezřízené chování nám většinou vyloudí úsměv na tváři a chceme se pejskovi za jeho radost odměnit. Vlastně máme radost, že nás pes tak moc miluje, až je z toho úplně blázen. Tím, že ho povzbuzujeme, ale nechtěně přiléváme olej do ohně. Takové dramatické chování má totiž dost společného se stresem.
Co se týká psů, často špatně interpretujeme signály, které nám vysílají. Jako příklad může posloužit klasické vrtění ocáskem. Obvykle se domníváme, že tím pes vyjadřuje radost, přitom se může jednat o předzvěst útoku. Samozřejmě v tomto případě žádný útok nehrozí, pes je opravdu přešťastný, že vás vidí. Stres v tom ale nejspíš také hraje svoji roli, zejména pokud byl delší dobu sám.
Co když ale vůbec neexistuje přímá úměra mezi stupněm vítacího šílenství a láskou k vám? Taky že ne. To abyste se vy, jejichž psi vás nevítají tak „vřele“ necítili špatně. Pes se zběsilostí zbavuje stresu, a přitom se mu ještě vyplavuje radostný oxytocin, který se může projevit i slzami v očích. Takže emocí je vážně dost a každý s nimi nakládá trochu jinak.
Jestli vás to vítací šílenství otravuje, mám pro vás radu. Tím, že mu nebudete oplácet stejnou vřelostí, rozhodně ho tím nijak neurazíte, ani nerozesmutníte.
Zkušenost, s jakou projdete dveřmi až do té kuchyně, je pouze na vás. Budete-li pejska za jeho chování odměňovat tím, že mu na něj odpovíte stejným způsobem, to znamená budete ho radostně vítat vysokým tónem hlasu, smát se, když vám skočí až do obličeje, případně si k němu sednete na bobek a necháte se olizovat, dáte mu najevo, že se vám jeho chování líbí. Třeba jo, pak si to užijte.
Jestli je toho na vás ale až příliš, před otevřením dveří se nadechněte, pozdravte pejska a projděte jak klidně to jen dokážete, do kuchyně nebo kam máte zamířeno. Také můžete použít malý trik. Hoďte mu někam stranou pamlsek nebo hrstku granulí a přivítejte se s ním v klidu, teprve až si zujete boty, svlečete kabát a odložíte ty nákupní tašky.
Velmi pravděpodobně to není váš případ a ani se vám v životě nepoštěstí vejít do místnosti, kde se volně pohybuje kolem dvaceti psů. Já tu zkušenost mám ze psí školky a řeknu vám, to je teprve mela. Štěstí znásobené dvaceti.
Ve školce jsme měli dvojité bezpečnostní dveře. Ty první oddělovaly prostor školky od recepce s krámkem, zhruba dva metry za nimi velká železná mříž od stropu k podlaze. Představte si za tou mříží šílenou tlupu, která mě zběsile vítala pokaždé, když jsem se odněkud vracela nebo přišla do práce.
Nejblíž bráně byli ti, kteří mě znali odmalička nebo byli dlouhodobě pravidelnými klienty, pak ti větší a silnější, kteří si své místo poblíž vchodu přirozeně vybojovali nebo ti mrňaví, kteří se mezi ostatní šikovně vmezeřili. Na kraji chumlu postávali nebo poskakovali většinou pejsci noví nebo ti bázlivější. Rozštěkali se ale téměř všichni. A teď vlezte tam.
Jinak než co nejvíc v klidu, to prostě nejde. Jediná možnost je projít, nikoho nehladit, neupřednostňovat a nedívat se jim do očí. Teprve, když se smečka uklidní, je čas na podrbání, přivítání a hry. Takové hromadné šílenství totiž může poměrně snadno eskalovat v půtky a šarvátky, když ho radostným přivítáním rozdmýcháváte. Každý chce být první a ten nejdůležitější ve vašem psím životě, a i jeho největší kámoš je v tu chvíli konkurent. I kdyby jeden pes z vítacího výboru byl váš vlastní, pro tu chvíli ho musíte brát jako rovnocenného člena smečky.
Nepopírám, že vcházet do plné školky byly jedny z nejhezčích momentů. Vidět kolem sebe tolik radosti z vaší pouhé přítomnosti, je zkušenost k nezaplacení. Takže chápu, že i vy jste možná nadšení, že je váš pejsek štěstím bez sebe. Jak s tím naložíte, nechám jen na vás.
Ne všichni pejsci jsou ale takto nezřízeně urputní, jakmile vás uvidí. Nebuďte z toho smutní nebo zklamaní, pravděpodobně to vůbec nic nevypovídá o vaší vzájemné spřízněnosti. Každý pejsek má trochu jinou povahu. Zpozorněla bych pouze v případě, že obvykle vás zběsile vítá a pak najednou nic.
Zjistěte, jestli psa něco netrápí a za změnou jeho chování nemůže být nepohodlí či nemoc. To platí v každém případě náhlé a nevysvětlitelné změny chování. Ale nemusí to tak být. Myslíte-li si, že se pes na vás nemůže zlobit, věřte, že i to se může stát.
Zdánlivě vlažné přivítání
Před lety jsem měla v Praze americkou stafordku Gony. Když jí bylo už asi čtrnáct let, odjela jsem na dva nebo tři týdny do zahraničí a nechala ji doma. Pochopitelně ne samotnou, nastěhoval se k nám mladý pár, který se o ni staral jako o vlastní mimino. Když jsem se vrátila, sama nadšená, že ji zase vidím, Gony mě nepřišla ani přivítat. Dívala se na mě vyčítavě a dvacet čtyři hodin mě ignorovala. Ani se mnou „nepromluvila“. Možná mi chtěla oplatit nebo vyčinit, nevím.
Moje současná Belinda je adoptovaná. Byla dvakrát odložená, když jsem si ji v jejích pěti měsících vzala. Přinesla si s sebou plno traumat a strachů a je mnohem větší individualista než všichni psi, které jsem kdy měla. Vytvořit si s ní pouto není samozřejmé ani automatické, ale i ona mě vítá, když se vracím domů. Hračky mi nenosí ani po mně zběsile neskáče, ale vím, že má radost.
Lenivě seskočí z gauče, přiběhne, zavrtí ocáskem a když se k ní skloním, olízne mě na uvítanou. A já se z toho můžu zbláznit radostí. My dvě to totiž máme trochu obráceně.
Takže ať vás pejsek vítá jakýmkoli způsobem, je fajn nevracet se do prázdného a ponurého bytu. Za to nám pejskařům stojí i trochu povinností navíc.
Přeji vám příjemný a možná i trochu bláznivý návrat z práce domů!
Zdroj:
https://www.bbc.com/news/science-environment-62645859
