Článek
Kdo si myslí, že psům na rozdíl od dětí nemůžeme nic vysvětlit, ten se mýlí. Pravda, nesedneme si s nimi na zmrzlinu a neřekneme jim, že když se nebudou učit, nikam to v životě nedotáhnou. Ale stejně jako s dětmi se můžeme učit s nimi a rozhodně bychom měli pochopit, co ke správnému vývoji potřebují. Děláme to nejen pro ně, ale i pro sebe a vzájemně radostný život.
Pořídili-li jste si štěně, máte to bezpochyby jednodušší, pokud si uvědomíte vlastní zodpovědnost za budoucnost a pohodu svého psího doprovodu. Přestože jsem velkým zastáncem adoptování odložených pejsků, kteří ovšem mají za sebou minulost, o které mnoho nevíme, zaměřím tento článek právě na štěňata. Věřím totiž, že kdyby si čerství majitelé byli vědomi svého nezastupitelného postavení v novém psím životě, ubylo by i množství pejsků v útulcích.
První dovednosti a základy komunikace se štěně učí od mámy. Proto je tolik důležité nevěřit chovatelům, kteří vám s klidným svědomím svěří štěně mladší osmi týdnů. Přítomnost mámy je nenahraditelná a brzy odložení psi, což může nastat z různých důvodů, třeba i protože máma se nechtěla či nemohla postarat, je první vážnou ranou do vývoje pejska. Takže pokud si chcete pořídit štěně, neberte tuto informaci na lehkou váhu.
Se socializací je zapotřebí začít okamžitě a přijmout ji jako nezbytnou součást výchovy. Dokud nemá pejsek všechny vakcíny, nemůžete ho sice vodit po ulici a po parku, protože nebezpečí je pro něj příliš velké, ale můžete ho nosit v náručí a začít seznamovat s životem. Dovolte kolemjdoucím a probíhajícím dětem, aby se s tím roztomilým uzlíčkem pomazlili, ale vysvětlete jim, proč ho nemůžete nechat běhat. Zastavte se s ním na křižovatce plné aut a třeba ho i vezměte na projížďku metrem, o autě ani nemluvě. Pozvěte na návštěvu přátele a rodinu a nejlépe se psem, pokud má všechna platná očkování. A ničeho se nebojte. Zdravý dospělý pes štěněti neublíží, naopak bude tolerovat nezbedné chování, které by u dospělého psa neakceptoval. Štěňata totiž vylučují oxytocin, ze kterého jihneme my i oni. V tomto ohledu je to stejné jako vztah dospělý a dítě.
Důležité je také začít nechávat pejska doma samotného. Zajděte třeba se smetím a vraťte se za pět minut. Příště se stavte u sousedů na skleničku a prodlužujte dobu, kdy bude štěně doma samo. Hlavně ho nevystavujte příliš dlouhé samotě od samého začátku a pak ho nekárejte za to, že udělalo loužičku. Vystresovaný pejsek je přesně to, co nechcete. Naopak, pokud ho naučíte, že je v pořádku vydržet chvíli o samotě, protože se určitě vrátíte, předejdete tak úzkosti z odloučení, která je jednou z nejsložitějších k nápravě a velmi by vám v budoucnosti zkomplikovala život.
Socializace je ovšem pojem daleko širší a zahrnuje celou škálu psího života, včetně domácích zvuků jako je televize, zvonění telefonu, vysavač, bujará oslava narozenin apod. Dělejte vše, jak jste zvyklí a štěně rozhodně nevylučujte, a to ani ze zdánlivě dobrých úmyslů. Připravte ho na život v domácnosti, ve městě, v autě, zkrátka tak, aby vám mohl dělat společnost při vašich aktivitách. Klidně si s ním zajděte na kafe do kavárny. Jediné, na co musíte v raném věku velmi dbát, je dostatek odpočinku.
Jakmile můžete pejska postavit na ulici, začne vám druhá a dobrodružnější fáze. Procházky by měly být radostné. Užijte si je oba. Dovolte štěněti seznámit se s prostředím a berte ho i na neznámá místa. Kolem domu bude brzy znát všechny pachy, přesuňte se jinam a nechte ho očuchávat vše, co mu bude připadat zajímavé. Ještě stále nevíme dost o tom, co všechno psi dokáží čuchem detekovat. Ale víme kupříkladu, že z čůránku pejska, který prošel před chvílí kolem, váš pes dokáže poznat, jestli mu od něj číhá nebezpečí. Jestli je to pes nebo fena, zda trpí nějakou nemocí a není-li důvod mít se na pozoru. Proto nepodceňujte čichání, je nejdůležitějším komponentem psí komunikace a tu mu brát v jeho zájmu nemůžete.
Velmi důležitou součástí socializace je seznamování se s ostatními psy. Jestli máte v okolí kurzy pro štěňata, kde se mláďata mohou potkávat, poznávat se a komunikovat spolu, je to fajn začátek. Nejvíc se ale štěně naučí od dospělých psů. Vyjděte do parku, nechte ho očuchat a pozdravit se s kolemjdoucími a neškubejte v panice za vodítko pokaždé, když se k vám přiblíží ze zvědavosti jiný pes. Pořiďte si dlouhé vodítko, dokud nebude bezpečné pustit ho na volno, dovolte mu poznávat svět a naučit se komunikovat s ostatními psy. Jedině tak se vyvarujete budoucím projevům agrese.
Mějte prosím na paměti, že pes se bude bát stejně jako vy. Proto buďte na procházkách v klidu a vyvarujte se hysterických projevů z přítomnosti ostatních psů. Když se nenaučí komunikovat jako mládě, bude mít život velmi těžký a vy s ním. Mluvím o tom hlavně proto, že to vidím každý den.
Včera na mě už zdálky volala majitelka jezevčičího štěněte, ať se k nim s mojí devítiměsíční fenkou vůbec nepřibližujeme, protože její Toby se bojí psů. Přitom bylo na chudáčkovi vidět, jak strašně moc by si chtěl taky pohrát. Bála se jenom ta paní a nervózně škubala s psíkem pryč. Bylo mi smutno z představy, jaký život Tobyho čeká. Možná ho panička jednou odloží, protože si s ním nebude vědět rady.
Buďte opatrní, ale ne úzkostliví, psi si většinu záležitostí vysvětlí mezi sebou. Pokud tomu svému nedovolíte naučit se komunikovat, vypěstujete v něm stres a ještě ho do budoucna vystavíte nebezpečí, kterému by se jinak sám mohl vyhnout.
O fascinaci z komunikace v psí školce bude příští článek.
