Článek
Ať už se jedná o jakýkoli zákon upravující vlastnictví psů, téměř bez výjimky se v něm vyskytují určitá plemena, jmenovitě s přívlastkem bull a staford. Není to náhoda.
Ti jsou z regulovaných či zakázaných plemen nejfrekventovanější, ale seznamy většinou doplňuje brazilská fila, tosa inu, argentinská doga či další fyzicky potentní psi. Tato plemena ale nejsou zdaleka tak rozšířená jako právě americký pitbulteriér a americký stafordširský teriér.
Některé země, v Evropě je to kupříkladu Norsko a Švédsko, jinde ve světě Austrálie, zařadili mezi nebezpečná a zakázaná plemena i československého vlčáka.
Někde se přistoupilo k úplnému zákazu vlastnictví, chovu a prodeji těchto plemen, jinde je regulují v podobě přísných podmínek, za kterých je možné psy z vyjmenovaných kategorií vlastnit.
V Anglii, kde byl v loňském roce do existujícímu seznamu zařazen místně velmi populární XL bully, se zcela pochopitelně vznesla vlna velké nevole a část populace, zejména majitelů těchto psů, poukazovala na diskriminaci.
Popularita tohoto plemene ve Velké Británii má svůj důvod. XL bully totiž není fyzicky nic jiného než moderní a větší kombinace již zakázaných psů, na kterou se ale až do loňska žádná regulace nevztahovala.
Mezi roky 2021 a 2023 ve Velké Británii zemřelo 21 lidí na následky útoku psa, z čehož 12 životů mělo na svědomí právě plemeno XL bully. Příliš na to, aby vláda nezareagovala.
Otázka, proč nebyl na seznamu už dřív, vzhledem k tomu, že pitbul, nebo chcete-li americký pitbulteriér a americký stafordširský teriér, jsou ve Velké Británii zakázáni již od roku 1991, je nasnadě a odpověď je jednoduchá. XL bully totiž nefiguruje v katalogu oficiálních plemen organizace Kennel Club UK, tudíž jako takové vlastně neexistuje a vzhledem k tomu je i jeho regulace legálně obtížnější.
XL bully je relativně nové plemeno z 80. let minulého století, které bylo původně vyšlechtěno jako společenský pes z mixu amerického pitbula a amerického staforda, ale později byl doplněn o další plemena na podporu muskulatury. Tento pes váží přes 60 kilo a jeho historie je příliš krátká na to, aby se daly s větší spolehlivostí odhalit záludnosti jeho povahy.
Všechno podléhá módě, i psi. Před relativně nedávnou dobou požívali nejhorší reputace rotvajleři a dobrmani, kteří se ovšem na seznamech zakázaných plemen vyskytují jen občas a dobrman velmi zřídka. Ten je například regulovaný v Katalánsku.
Proč tedy zrovna pitbulové, američtí stafordi a jim příbuzná plemena?
Americký pitbulteriér, stejně jako americký stafordšírský teriér, byl původně vyšlechtěn k psím či jiným zvířecím zápasům, v případě staforda to byli medvědi a býci. Útoky na lidi ale byly kvůli ovladatelnosti psa nežádoucí, takže jednotlivci, kteří vykazovali agresivitu k člověku, byli z chovu odstraněni.
Proto je pes z kategorie pitbul považován za rodinného psa a jeho povaha obecně je vůči lidem včetně dětí velmi přátelská. Tento pes se skutečně může hodit k dětem a videí a fotografií, které mají změnit jejich reputaci běhá po internetu a sociálních sítích bezpočet.
Bohužel ale pro tato plemena, po zákazu psích zápasů někteří nezodpovědní chovatelé začali podporovat agresivní rysy povahy a stále častěji docházelo a stále dochází k týrání a špatnému zacházení, což u takto silných a odvážných psů může vést k extrémům a nestabilitě v chování.
Pes z kategorie typu pitbul není vhodný do psího kolektivu, proto jejich volný pohyb ani v psím parku není žádoucí. Díky nízkému prahu tolerance a výrazným fyzickým předpokladům existuje i u velmi sociálně připraveného psa nebezpečí útoku na jiného psa a je mnohem pravděpodobnější než agrese vůči člověku. A to stále hovoříme o dobře socializovaném jednotlivci.
U každého psa a u potenciálně nebezpečného obzvlášť, je zásadní správná výchova a důsledná socializace. Ta je kromě zodpovědného chovatele výhradně v rukou majitele, a v tom je právě kámen úrazu. Žádná legální povinnost vyplývající z vlastnictví potenciálně nebezpečných plemen, alespoň u nás, neexistuje.
Tento typ psa si bohužel až příliš často pořizují lidé pro jeho fyzické vlastnosti kvůli statusu a jeho potřeby jsou nezřídka ignorovány, což vede k nezvladatelnosti, následnému týrání, či opuštění.
Není překvapivé, že v zemích, kde nejsou tato plemena zákonem přímo zakázána, jsou velmi častými obyvateli útulků, ovšem nalezení nové rodiny bývá mnohem složitější než u jiných psů.
Pokud stále hovoříme o rodině pitbul, ať už jde o amerického pitbulteriéra, amerického staforda či amerického bulyho, kteří jsou v mnoha zemích po světě zakázáni, stále se jedná o populární psy, kteří nemají co dělat v nepatřičných či nezodpovědných rukou, a to je holý fakt. Ostatně stejně jako již jmenovaní rotvajleři, dobrmani, ale třeba i němečtí ovčáci a samozřejmě psi vyskytující se na většině seznamů regulovaných či zakázaných plemen.
Nikdo nepochybuje o tom, že jednotlivci či dokonce většina těchto psů jsou krotcí a přítulní beránci milující svou rodinu. Ovšem psi pocházející z nezodpovědných chovů a s nesprávnou výchovou či její absencí, se snadno díky svým dispozicím mohou stát hrozbou jak pro lidi, tak pro ostatní zvířata. Nejde totiž o to, co udělá, ale co udělat může a co tím způsobí.
Tento článek nemá v žádném případě za účel nabádat k restrikcím v podobě zákazu určitých plemen. Nicméně zvýšený dohled nad chovy a regulace vlastnictví a z něho vyplývající povinnosti, jsou na místě. Třeba v podobě licencí zahrnující psychologický profil majitele, jeho zkušenosti s výchovou, individuální posouzení jednotlivého psa a extra pojištění.
Některá plemena zkrátka nejsou pro začátečníky a nezkušenost neomlouvá. U špatné výchovy, ať už vyplývající z neznalosti či dokonce vědomě, se totiž skutečně může z psa stát zbraň.
U každého psa bez výjimky je nejdůležitějším faktorem zodpovědný majitel. Ovšem rozdíl mezi jezevčíkem nebo pudlem a pitbulem je v případě majitelovy ignorace stejný jako mezi stříkací pistolkou a kulometem.
Na řízení auta máme řidičský průkaz, k vlastnictví střelné zbraně potřebujeme zbrojní průkaz. Proč se bránit osvědčení zodpovědného majitele potenciálně nebezpečného psa?
Na závěr upozornění pro škarohlídy. Autorka textu je bývalá mnohaletá majitelka amerického stafordširského teriéra, stafordširského bulteriéra a dobrmana, tudíž ani v nejmenším nenabádá k diskriminaci jmenovaných psích plemen. K regulaci jejich vlastnictví a kontrolované zodpovědnosti majitele ale ano.
