Článek
Správně by se mělo říct, že Joy byla sudetská Němka ze zámožné, ale nijak šťastné rodiny. Rodiče se rozvedli v jejích deseti letech a dál ji vychovávala babička ve Vídni.
Jmenovala se Friederike Victoria a Joy jí začal říkat až druhý manžel, botanik Peter Bally. Díky jeho inspiraci začala kreslit a zamilovala se do africké přírody. Ale až třetí manžel George Adamson, kterého známe z příběhu o lvici Else, jí dal slavné příjmení a přivedl ji do světa divokých afrických zvířat.
Životní příběh Joy Adamsonové je sám o sobě fascinující.
Už jako mladá dívka byla velmi kreativní. Chtěla se stát koncertní pianistkou, ale měla příliš malé ruce. Věnovala se tedy jiným oborům včetně malby, a dokonce studovala medicínu, kterou ale nedokončila.
V roce 1935 se provdala za Victora von Klarwilla. Její nový manžel byl Žid a kvůli rostoucímu nacistickému hnutí v Rakousku poslal svou mladou manželku do Afriky, aby zde pro ně našla nové bezpečné místo k životu.
Ona se ale při plavbě setkala s botanikem Peterem Ballym, a když její manžel dorazil do Keni, Jay mu oznámila, že se chce rozvést. Krátce poté, v roce 1938, se provdala za Ballyho.
Peter, se kterým Jay cestovala napříč Keňou a studovala místní flóru, ji inspiroval natolik, že začala kreslit divoké květiny a rostliny. Ilustrovala kolem 300 rostlin a dosáhla mnoha ocenění, mezinárodních výstav a publikací. Originální kresby jsou vystaveny v Národním muzeu Keni.
George, britského strážce zvěře, potkala Joy v Keni na safari. Díky němu se stala velkou ochránkyní šelem a pravdivým příběhem lvice Elsy se jí podařilo otevřít světu oči a obrátit pozornost k ochraně divoké zvěře ve volné přírodě.
Lvice Elsa je víc než dojemným příběhem jedné opuštěné lvice, která byla vychována lidmi a vrácena do volné přírody. Pravděpodobně nikdo neudělal pro ochranu volně žijící africké zvěře víc než Joy Adamsonová, která na jejím příběhu ukázala opravdovost a křehkost života afrických zvířat a potřebu jejich ochrany.
Joy se díky svým fondům a neúnavné práci zasloužila o zřízení prvních afrických přírodních rezervací a její odkaz je nesmrtelný.
Joy byla také jednou z prvních aktivistek za bojkot oblečení z pravé zvířecí kůže a srsti.
Adamsonovi věnovali celý výtěžek z knih a filmu charitativní organizaci, jež se jmenuje Elsa Conservation Trust, byla zřízena v roce 1963 a zaměřuje se na projekty ochrany přírody a vzdělávání.
Joy se ovšem nevěnovala jenom fauně a floře, ale životu v Keni komplexně. Začala experimentovat s kresbami portrétů domorodců a dosáhla takového úspěchu, že byla pověřena britskou koloniální vládou, aby zdokumentovala 20 kultur národů Keni, kterým hrozí vyhynutí.
V roce 1975 vyšla kniha jejích portrétů Lidé Keni. Kniha je sbírkou obrazů zachycujících kulturní dědictví národů Keni. Antropologové a další, kteří hledají informace o tomto tématu, používají její knihu jako zdroj.
Joy a George se rozešli, i když ne tak docela. Nikdy se nerozvedli, přestože dál žili samostatně a navštěvovali se pouze o Vánocích.
George pokračoval ve studiu a záchraně lvů, zatímco Joy obrátila svoji pozornost ke gepardům a leopardům. Adoptovala Pippu, gepardí mládě, a stejně jako Elsu ji vychovala a vrátila do volné přírody, aby pak pozorovala její mláďata. I tento příběh vyšel knižně.
Následovala Penny, leopardí mládě, jejíž výchovu a rehabilitaci dokumentovala v přírodní rezervaci Shaba, kde prožila poslední roky svého života. Kniha s názvem Královna ze Shaby byla vydána až po její smrti.
Svůj život Joy věnovala divokým šelmám a skončila lidskou rukou. Začátkem roku 1980 ji zavraždil naštvaný sluha.
George rozprášil její popel na hroby Elsy a Pippy a slíbil, že bude v práci manželky neúnavně pokračovat, což také činil.
O devět let později, v roce 1989, byl ale i on zavražděn lidmi poblíž svého tábora v národním parku Kora. Zabili ho somálští bandité, když jel zachránit svého asistenta a mladého evropského turistu před jejich útokem.
Adamsonovi změnili náš postoj k divokým zvířatům a varovali svět, že pokud nebude chránit jejich přirozené prostředí, mnoho z nejúžasnějších druhů během několika desetiletí vyhyne.
V jejich případě rozhodně neplatí přísloví: Kdo s čím zachází, tím také schází.
