Článek
Jelikož patřím mezi ženy v létech, obecně se trápím tím, že kvůli postavě asi léto strávím doma, oblečená. Je to tím, že stále pochybuji o své postavě a neumím si představit, že by mě někdo zahlédl v plavkách. Když jsem byla mladší, během prázdnin jsme s kamarádkami chodívaly si zaplavat a opalovat se. Pečlivě jsme sledovaly, kdo jak vypadá a těšily se, že budeme krásně opálené. Navíc, když vyrostete a nepřejídáte se, postava vám sama zkrásní. Přestože jsem ve škole byla tlustší, po studiích jsem měla pěkné vysportované tělo. Chodila jsem plavat do bazénu, jezdila na kole, občas aerobic, byl to pěkný život.
Čas utíká a já stárnu. A tak hubnu každé jaro i v létě a koukám po jídle a říkám si „Ne“. Schovávat se ale nechci. Byla bych ráda, kdybych se nemusela stydět za to, jak vypadám. Třeba to znáte. Jdete na koupaliště a nikdo si vás nevšímá a vy se jdete koupat, pak na deku. Až když odejdete si uvědomíte, že když to je tak fajn, je čas se nebát. Schovávat se někdy ale neuškodí. Ale my jsme naučení se schovávat. Pamatuji, že za mlada, byli obézní i školáci. Hodně dospělých mělo nadváhu. Dnes jsou možná rodiče uvědomělejší i sami k sobě. A to je fajn. Takže jestli mě potkáte na koupališti, zvládla jsem zhubnout?
