Článek
Představme si, že nás někdo potřebuje na úklid domácnosti. Řeknete si, že to zvládne i malé dítě. Ale víte vůbec, jak dlouho trvá, než uděláte doma pořádek? Nemusíte zrovna převlékat peřiny a uklízet skříně, ale opravdu pořádek, pokud si na něm dáváte záležet, vám zabere i 4 hodiny.
Cožpak zase práce uklízeček. Když jsem byla mladší, bylo to povolání žen s nízkým vzděláním a skoro nikdo se s nimi nebavil. Byla to „ostuda“ s nimi promluvit více než říci Dobrý den. Když se nad tím zamyslím, ani dnes se to nikam neposunulo. Já si této práce vážím, ale v době covidu pracovaly nejvíc na „pohodlí“ lidí a nikdo je nedocenil. A přitom, vše dezinfikovaly, uklízely „bacily“. Sedli jste si v klidu ke stolu ? I přes pořádek kolem sebe, covid vzbuzoval strach. Obavy měl každý z nás, tak proč je okolí vnímá tak, že „Jak můžete tuhle práci dělat?“ Každý rozumný člověk ale uzná, že než se uklidí, musíte mít odhodlání a někdy se vám prostě nechce. Někoho ta práce, ale baví a navíc pečujete o ostatní. Myslím si, že je to důležitá práce, jako každá jiná, rozmanitá a že uklízečky jsou prostě taky jen lidé, někdy nedoceněné a navíc ty, které se při tom shonu dokáží i slušně chovat. Měli byste obavy o své zdraví, kdyby jste měli uklízet kolem sebe? Šli by jste uklízet? Covid si myslím naučil spoustu lidí žít tak, že v roli uklízečky byli někdy i lidé, kterým se prostě jindy nechce. Tak buďme rádi, že žijeme zase „v pořádku“.
