Článek
Víťa byl člověk z výroby, jářku od fochu. Vagonářskou technologii si prošel podobně, jako mistři u Bati. Dělnické profese prošel od zámečnického ponku až po prototypovou dílnu vývojového oddělení. Já se s ním setkal, když ve výrobě dělal vrchního mistra zámečníkům a klempířům. Rozhovor s Víťou byl vždy zážitek. Otázku bylo nutno položit tak, aby odpověď mohla být jednoslovná. Nejlépe ano, ne. Jak takový rozhovor probíhá, skvěle prezentoval Vojtíšek, druhý mistr výroby. Názorně, a velmi hodnověrně, předváděl diskusi výrobního mistra s vysokoškolským profesorem přes technologie. O přestávce jakéhosi profesního školení se Víťa nechal strhnout do řeči s přednášejícím, teda spíš profesor z Víti tahal rozumy, jak to ve fabrice opravdu chodí, protože svařování hliníkových konstrukcí bylo technologickou novinkou.
Profesor: „Vy pracujete s hliníkem?“ Víťa : „Jaaa.“*
Profesor: „A Vy vyrábíte nějaké součástky, nebo konstrukce?“ Víťa : „Kuferky.“
Profesor: „Vy vyrábíte kufry?“ Víťa : „Ni. Kuferky. To su skřině pro ešus.“
Profesor: „Tak vy vyrábíte nádobí?“ Víťa : „Ešus je vlak.“
Profesor: „Tak vy vyrábíte vlaky?“ Víťa : „Jaaa.“
„Aha. Tak vy vyrábíte vlaky, a skříně pro ten vlak jsou z hliníku,“ srovnal si informace pan profesor. A rovnou pokračoval další otázkou: „A ta konstrukce je už svařovaná, nebo ještě nýtovaná?“ Víťa se nechal strnout a rozpovídal se: „Cosi vařime, cosi nytujem, cosi lepime.“ To už kolem nich postával hlouček zvědavců, kteří bažili ani ne tak po technických detailech, jako po výsledku této slovní potyčky. Popis celé události, její trvání, závisely od toho, kolik posluchačů Vojtíšek zrovna měl. Hodně zamotanou hlavu měl pan profesor z popisu povrchové úpravy hliníkových skříní v podání našeho mistra, který sdělil, že: „Hotovy kuferek se nateruje.“**
Profesor: „Vy ty hliníkové skříně térujete?“ Víťa : „Jasněéé.“
Tady to pan profesor vzdal. Bylo mu zřejmé, že buď si z něj jeho protějšek dělá legraci, a Víťa si legraci nedělal, nebo každý z nich hovoří jazykem jiného kmene, což bylo pravdě blíže. Víťův slovník, jeho provozní terminologie, byly ve fabrice vyhlášenou raritou a zaplesal by nad nimi leckterý lingvista.
*) Víťa byl mazák ze staré školy a ze Studénky, kde byl poměrně silný vliv němčiny. Pokud nepoužil rovnou německý výraz, zpravidla technický, tak použil výraz německému velmi podobný. V daném kontextu Jaaa, znamená Ano.
**) naterovat, znamená natřít asfaltem, což byla technologie dříve používaná na některých částech ocelových konstrukcí železničních vagonů. Tak nějak se to přeneslo i na hliníkové skříně, byť jejich povrchová úprava se provádí progresivními materiály, dvousložkovými kompozicemi na bázi pryskyřic, včetně úpravy antivandal. Lak na kuferek se napatlal. Ale tak obsáhlý výklad od Víti nemohl nikdo očekávat.
