Článek
Jak již titulek naznačuje, událo se v minulém století. Do Ruska, tehdy ještě Sovětského svazu, se jezdilo při všelijakých příležitostech, od služebních cest až po dovolenky u moře. Někde uprostřed těchto aktivit byly krátkodobé, družební výměnné pobyty zaměstnanců z fabrik, případně společenských, státních institucí. Mne postihla družba, návštěva vysoké školy a setkání se studenty. Spontánní pokec v rámci prohlídky laboratoří, přednáškových auditorii, učeben, vyústil ve formální besedu se studenty. A tady se to začalo kazit. Náš průvodce cítil potřebu se revanšovat. Přece jen měl potřebu získat body do společenské aktivity. Poděkovat v Rusku znamená 100 gramů vodky.
V cukrárně (jedna z mnohých, mnohdy kuriózních, specifik místní obchodní sítě) naproti školy se však destiláty nevedly. Jen „Sovetskoe šampanskoe“, brut, nejvyšší kvalita, což byla oblíbená, dnes již historická, značka kvalitního šumivého vína. Pro jeho vysokou kvalitu údajně i Francouzi tolerovali používání přívlastku šampanskoe na etiketách sovětského šumivého vína. Asi jako Pomazánkové máslo je dobré jako máslo, ale máslem není.
Ale zpátky do cukrárny. Abychom dodrželi literu zákona, v daném případě pohostinnost cukrárny, náš hostitel k vínu přiobjednal hromádku lanýžů, čokoládových bonbónů. V Rusku to je oblíbená kombinace, v našem případě však vyzněla jako značně riskantní. Brut jsem pil prvně, takže víno, jež se vyznačuje údajně naprostou absencí cukru, mi chutnalo kysele, a to tak, že velmi. Po čokoládových bonbónech … byla to snad první láhev v Rusku, která zůstala nedopitá, a to jsme na ni byli tři.
Příznivější zkušenost s bublinkovým vínem jsem získal stejně neuváženě, o to však příjemněji. Vzešla z mé sázky se synem. Není až tak důležitý předmět sázky, jako její plnění. V banku byl karton šampáňa, přesněji Bohemia sekt, Semi Dec. Sázku jsem vyhrál já, ale podle způsobu plnění to vypadalo, jako by ji vyhrál můj povedený synáček. S koupí šampáňa za prohranou sázku totiž otálel tak dlouho, až jsem jednu láhev koupil sám, na ukázku, vzorek na ochutnání, pro méně chápavé, připomínku mé vyhrané sázky. Při večerním povídání jsme ji spolu tak nějak postupně zdolali.
Pro velký úspěch večera jsem na další návštěvu přijel opět s lahví šampáňa a nechtěně tak založil velmi příjemnou tradici. Jak si jistě vnímavý čtenář domyslí, ten karton, těch 6 lahví, jsem nakonec postupně nakoupil sám. Ale ty upovídané večery, nebo jen tak v tichu, kdy i bublinky pukající ve sklence s vínem bylo slyšet, spolu na lavičce v zahradě, na terase u domu, mi za to stály a daly víc, než pocit vítězství z vyhrané sázky.
