Článek
Film Sedm dní hříchů byl natočen v drsném prostředí Jeseníků. V oblasti, které se říkalo Sudetenland, nebo také Země divokých sviní. Ostatně, tak se i jmenoval celý projekt a měl se tak jmenovat i film. Vystihovalo to náladu i lokalitu příběhu. Komusi to však znělo hanlivě.
„Ha, Pražáci jsou tady,“ okomentoval kdosi příjezd několika aut s pražskou registrační značkou. Z nich se vybatolila parta různorodých individuí, která se hned začala shánět po stanu filmového štábu. Akorát jeden střapatý chlápek zůstal u aut, obklopený hroznem zvědavců. „Co to je za kluka, co se kolem něj všichni motají?“ ptám se jednoho z kolemjdoucích. „No přeci Ondra Vetchý! Hlavní role, vole,“ byla mi poskytnuta osvěta. Tak jsem šel také obdivovat. Jak jinak, a jako řada dalších, i s foťákem. Ostatně, s tím foťákem jsem se pak kolem herců motal pořád, protože vedle funkce pokladníka a pomocníka asistenta produkce jsem měl i funkci fotografa. Ondra ten první den, nejen že obratně na sebe strhl pozornost zvědavců, ale současně se i zkušeně vyhnul nechtěné publicitě. On totiž vystřihl tak zubatý úsměv, že jeho fotku, z tohoto prvního setkání, bych si nedal ani na cukřenku v kuchyni. Až později, v průběhu natáčení, se ledy prolomily a došlo i na povídání, i na tykání. I na focení.
Vždy po skončení natáčení bylo třeba zaznamenat stav kostýmu, pořadí uložení řemenů od dalekohledu, tašky, pušky, co nosil přes rameno, aby v navazujících scénách bylo vše jako v předchozích obrazech. Tu pušku jsem viděl viset na háčku u svého souseda, a protože to byla autentická lovecká zbraň, pro natáčení dobového filmu jsem ji na sousedovi vyloudil. A při tom pracovním focení mne napadlo, že tu jeho rodinnou památku i se slavným hercem vyfotím. Vybral jsem si chvilku, záběr, když zrovna nebyl před kamerou a poklepal Ondrovi na rameno s prosbou, aby se chvíli nehýbal, že chci vyfotit „Ondru s puškou“. Pro souseda. Bylo to dost odvážné, přeci jen to je filmová hvězda. Tím spíš, že Ondřej Vetchý je pověstný, až posedlý, perfektností svého projevu, což se v průběhu natáčení projevilo několikrát. Však mi taky, s náznakem pohoršení nad mou troufalostí, krátce odsekl: „A proč?“ Co jsem na to měl říci? Nenapadlo mne nic chytřejšího, než: „Protože jsem Tě poprosil.“ Reagoval jako filmová hvězda a jako skutečná hvězda, jako profesionál, to i vyřešil. Na znamení souhlasu mlčky kývl hlavou, chvíli v klidu postál a pak odešel. Co jsem stihl nafotit, byla už jen věc mojí připravenosti a šikovnosti. Pár fotek mi později i podepsal.
Ondrovu odměřenost půvabným způsobem zlikvidoval jeden z komparzistů. Jednoduchý, drsný chlapík, v jedné z přestávek v natáčení, přistoupil k Ondrovi, slavné to filmové a divadelní hvězdě, chytil jej kolem ramen a se slovy: „Ondro, pojď, vyfotíme sa!“ jej doslova odvlekl mezi svoje kamarády a … vyfotili se. Ondra před takovou bezprostředností kapituloval a zanedlouho si tykal s kdekým. To mu však nezabránilo zahrát některé scény tak, že po dokončení záběru jedné ze scén filmu se mu od přítomných filmařů dostalo „state ovation“, potlesk ve stoje. Však také za výkon ve filmu Sedm dní hříchů byl Ondřej Vetchý nominován na Českého lva 2013 za hlavní mužskou roli.
