Článek
Považuji za zajímavé, jakým způsobem dokáže člověk zničit sám sebe, aby se opět vzchopil a postavil na své životní místo. Těch způsobů je mnoho. Například vlastním slovem, které nepředloženě vyslovíme, nebo skutkem který nepřinesl nikomu nic dobrého. Podrážíme si nohy, aniž bychom si to uvědomovali. Anebo si to uvědomujeme, ale nemůžeme si pomoct, protože pudy jsou silné a mocné.
Není to tak jednoduché, jak se zdá a vypadá na papíře, co tady píšu. Je to realita života, okolnosti svádějící k věcem, které se nám v životech jednoduše stanou. Naše reakce na takové situace nemusí být vždy přiměřená. Také očekávání lidí okolo nás stavíme vysoko. Dokonce nás to může svázat a vypadá to, že není možnost se z této smyčky dostat ven. A tak se v nás začne vytvářet osobnost, kterou vlastně ani my samotní neznáme, až jednoho dne postavíme se před zrcadlo a povíme - neznám tě. Teprve tak začnete přemýšlet. Takhle jsem se změnil? Tohle jsem ve svém životě opravdu chtěl? Takový jsem chtěl být?
Další důležitou myšlenkou je - můžu s tím něco udělat? Pokud nejsem spokojený.
Někdy už jsou věci tak daleko, že to změnit nejde, a navíc jsou věci, které měnit nechceme. Například partnera, rodinu, práci …
Ale jsme to pořád my?
Věřím, že ano. Jde jen o sebepřijetí. I s těmi ošklivými věcmi, které děláme. Jen se musíme naučit říct sami sobě - dělám to špatně, odpouštím si, začnu znovu a lépe.
A pak nezbývá než vstát z vlastního popela. Být tím bájným fénixem. Létat, dokud to jde. Užívat si krásy života. Být silnější a mít krásnější duši, abychom už nemuseli pálit své vlastní já.
Fénixovo peří má údajně magickou moc. Tak buďme magicky úžasní.
S láskou Ali
